PříjemFAQHledatRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Dračí jezero

Goto down 
AutorZpráva
Lucy Arashi
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 209
Join date : 04. 05. 13

PříspěvekPředmět: Dračí jezero   Sat Dec 14, 2013 2:41 pm


Toto místo je jedno z posvátných.
Zde shinobi chystající se do války proslovily svá přání, dodávali si tu naději na výhru, protože podle legend se říkávalo, že zde sídlil Čínský drak odvahy.
Do teď jako památka na jeho "přítomnost" byla postavena uprostřed jezera socha draka, která je symbolem tohoto místa.

_________________
Veškeré informace:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kensei
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 15. 12. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Mon Dec 30, 2013 3:15 pm

Pomalu s rukama svěšenýma podél těla si to mířím k jezeru. Vyzvednout svitek a předat ho kage mi připadá jako triviální úkol. Jediné zarážející na tom celém je, že posílá mě. Tedy jounina na úkol který by hravě zvládnul genin, což značí jediné. Celá věc bude mít nějaký nebezpečný háček, nejspíš si mě právě jím hodlá otestovat. S nezájmem jsem pokrčil rameny, můj jediný zájem byl ukončit to celé v co nejkratší dobu a vrátit se. Proto mě tak nějak napadne, že budu muset kněžku složitě hledat. Zatím se po ní slehla zem, nebo snad voda. Napadne mě, když můj zrak sklouzne na hladinu jezera.

_________________
SPOILER:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Lucy Arashi
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 209
Join date : 04. 05. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Mon Dec 30, 2013 10:37 pm

KNĚŽKA
Hladina vody byla stálá, ani trošičku se nehnula. V okolí byl klid, až moc velký klid. Jenže...urpostřed jezera se nacházel malinkatý ostrůvek, na kterém vyrůstal jeden strom, jedna kněžka co tu žila ho považovala za posvátný strom, říkala že to je strom života celé vesnice. Kensei si mohl povšimnout, že něco drží v rukou a přiložené na ústech. Příčná flétna...Tento moment mohl být pro Kenseie nezapomenutelným, protože při jejím hraní se hladina vody začala hýbat a vytvořila z ní draka. Celá tato situace určitě něco znamenala. Kensei mohl zahlédnout, jak se voda tvaruje stále nějak jinak a svými tvary tvoří příběh, něco jako pohádka...Čínský drak ve vodě bojoval proti shinobimu s katanou. Bojovali spolu čestně, bez chakry, bez technik a shinobi přeci jenom vyhrál. Nevyhrál ale silou technik, pouze pevnou vůlí a dobrým srdcem, vypracovaný a svalnatý svou snahou. Drak byl poražen, ale nezabit. Shinobi mu nabídl jiný život, než doposud. Nabídl mu spolupráci, nabídl mu, že se stane jeho Kuchiyose. Drak jeho nabídku přijal a byl rozhodnut pomáhat prvnímu člověku, který ho kdy porazil čestně, tak jak by ho porazil člověk a ne někdo, kdo používá chakru. Oba dva se stali po čase velmi dobrými přáteli a svět draků byl objeven tímto mužem...Když kněžka s hraním na flétnu skončila, podívala se na Kensei a usmála se, byla očividně velmi milá a věděla co dělá. Sedla si pod strom a hladina vody se pomalu ale jistě znovu zklidňovala.

_________________
Veškeré informace:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kensei
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 15. 12. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Mon Dec 30, 2013 10:56 pm

Když se nedaleko uprostřed jezera objeví postava, pozorně si jí prohlédnu. Tak nějak odpovídá popisu, který jsem dostal. Proto zamířím k vodě, dřív než však došlápnu na hladinu začne hrát. Zastavím se a pozorně kouzelné představení sleduju. Ať už ovládá vodu, vítr nebo cokoliv, bylo to úžasné. Starý příběh jsem znal i slýchával velmi často, kdo by ho také z vesnice neznal. Ovšem tomuto se rovnat nemohl ani v nejmenším. Tak nějak mě zbavil rozhodné vůle pokračovat dál, jenže jsem měl svůj úkol. Nejhorší hádankou pak bylo, jak se zachovat abych kněžku neurazil. Proto se poškrábu na hlavě a udělám něco nečekaného. Svléknu se do půl pasu a pomalu vlezu do vody. To že je studená mi pramálo vadí, alespoň spláchnu pot z cesty a s balíčkem věci nad hlavou jezero přeplavu až k ostrůvku, kde klidně vylezu z vody a přistoupím konečně k ní.

"Zdravím, vážená kněžko. Nechci rušit, ale kage mě posílá pro nějaké psaní...svitek."

Opravím se a tak trochu se vyždímám. Pak mi dojde že bych mohl být zdvořilejší a proto upřímně dodám.

"To představení bylo úžasné..."

A dokonce nehrála ani moc falešně, to se zkrátka musí nechat. Trpělivě usychám a čekám co mi odpoví.

_________________
SPOILER:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Lucy Arashi
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 209
Join date : 04. 05. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Sat Jan 04, 2014 8:43 pm

KNĚŽKA
S údivem se dívala na to, jak muž nepoužil se stykem s vodou ani kapku chakry. Podle jeho činů soudila, že i on zná legendu tohoto místa.
Stále seděla rovno opřená o strom a přivřela oči s nádechem. Že by se chystala něco říci? Ne, nemluvila, pouze hlavu otočila na Kenseie a kývla hlavou na oplacení jeho pozdravu a úsměv mu darovala jako poděkování za její hraní a činy.
V hlavě si to nechala chvíli rozložit a když slyšela o svitku, znovu se na něj nevěřícně podívala. Stoupla si a její plášť zavál ve větru.
"Tak tebe posílá Kusakage pro svitek?" Podívala se na něj od hlavy až k patě a znovu sklopila pohled na jezero.
"Dobrá tedy, jestliže je to tak jak říkáš, měl by jsi se obléci a projít jednou zkouškou." Vážně k němu vzhlédla a přiložila svou ruku ke stromu. Zatlačila a kůra stromu se vyrýsovala jako vchod, kam kněžka vstoupila. Po jejím vstupu se kůra stromu znovu změnila v normální kmen stromu. Kenseie by se teď měl především obléci a nějakým způsobem, který on uzná za vhodné se připravit na tři zkoušky. Mysl, síla, věrnost.

_________________
Veškeré informace:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kensei
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 15. 12. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Sun Jan 05, 2014 1:59 pm

Když se už zmínila, natáhnu přes sebe opět vrchní díl oblečení a tak trošku upřímně si povzdechnu. Právě mě opustila naděje, že si pouze milá Kage přeje vyměnit recept na vánoční perníčky. Takže mi nezbývá než jí dovnitř následovat.

"Když je to nezbytné, budu to hold muset risknout..." Povzdechnu si a pak uvnitř spíš por sebe tiše dodám.

"Doufám ,že ten recept na pirožky bude stát za tu námahu..." Tak trochu mi totiž vyhládlo a něco bych spolkl. Ale brzy to pustím z hlavy, protože rozkaz je rozkaz. S tím se nedá nic dělat, takže vyčkám na další pokyny.

_________________
SPOILER:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Lucy Arashi
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 209
Join date : 04. 05. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Tue Jan 07, 2014 6:56 pm

Když Kensei vešel dovnitř, zavřel se průchod. Byla tma a v chodbě, která vedla do jakého vzdálené místnosti byla tma. Tma s hodně podivnými zvuky, hlasy, šustění. Kněžka před ním někam zmizela...najednou tam nebyla, je to snad špatné znamení? Díky tomu, že se značně začalo ochlazovat, bylo zřejmé, že se blíží...snad ven? Dostane se tam vůbec? To už záleží na jeho bystrosti a na tom, jak moc si nechá ovládnout svou mysl.

_________________
Veškeré informace:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kensei
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 15. 12. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Tue Jan 07, 2014 7:21 pm

Zvláštní místo, jeden by řekl že musí být daleko menší. Uvnitř se snad roztrhl kněžce pytel s překvapením, nejprve naprostá tma. Po nich podivné zvuky a nakonec holý fakt opuštěnosti. Vlastně zde byla i poměrně zima, ovšem pro horala to příliš neznamenalo. Byl jsem zvyklý přežít v nejtvrdších podmínkách a proto jsem zimu zaznamenal pouze podvědomě.
Ale vraťme se k chodbě a kraválu v ní, které mou mysl otravovali spíš tajemností, nežli hlučností. Znám totiž spousty zvuků přírody a poznám zvíře po zvuku, ale tohle bylo jiné. Temnější a nebezpečnější, jakoby mě někdo chtěl zmást a to se mi nelíbilo.Ke všemu ty hlasy vyvolávaly nepěkné útržky vzpomínek na mou minulosti. Výkřiky boje ze dne, kdy padal Krvavý déšť (zničení rodné vesnice) a pak výčitky ze ztráty celého týmu (jediná Paprička se vrátila) a to nejtěžší nakonec, ztráta bývalého kageho, který mi byl bratrem. Proto jsem se na moment zastavil a zcela nevzrušeně si začal prohrabávat kapsy, až sem konečně našel kýžený pamlsek a v ruce se mi objevilo chutné lízátko. Pomalu ho rozbalím a trvá mi snad celou věčnost, než spokojeně skousnu tyčku mezi zuby. Soustředím se jen na to, abych měl dost času dostat z hlavy nepříjemné myšlenky při něčem naprosto běžném. A to se mi taky povedlo, během chvilky jsem si ověřil že mám plnou kontrolu nejen nad svými svaly, ale i tokem chakry, což bylo nesmírně důležité.
S novým ujištěním jsem poprvé pořádně vzhlédl a analyzoval každý detail v okolí, který bylo možné vidět, slyšet nebo vycítit. Musím přiznat, že můj orientační smysl nebyl nikdy vůbec špatný, ovšem zde mi na celém okolí něco nesedělo. Přesto jsem se rozhodl si věřit a vykročil jsem líně dál.

_________________
SPOILER:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Lucy Arashi
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 209
Join date : 04. 05. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Fri Jan 10, 2014 12:02 pm


Kněžka
Celá situace, se děla pouze v jeho mysli, bylo jen na něm, jak se s ním popere. Když už si byl ale jist, že má svou mysl, tok chakry a svalstvo pod kontrolou, mýlil se. Byla to další z iluzí, které toto místo nahánělo do jeho hlavy. Průvan který chodbou vál znamenal jediné. Východ. Jenže, nikdo netušil, kam by asi mohl vést, že by to byla past? Nebo jen znak osvobození a úprchu před vidinami a hlasy, které v ten moment Kensei slyšel.
Kněžka znovu ovládla jeho misi a donutila ho vidět svou drahou Konan utíkat směrem k východy a proit o pomoc právě jeho. Byla snad zraněná? Jestli ano, měl by začít něco rychle dělat, nebo že by ne? Každopádně, měl by si uvědomit, že věci které se dějí v jeho hlavě bude muset ovládnout, jestliže se tak nestane, bude to mít následky nejen v jeho mysli, ale po fyzické stránce. Kněžčino genjutsu bylo vždy vyjímečné a záleželo pouze na něm, jestli dokáže projít první zkouškou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kensei
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 15. 12. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Sat Jan 11, 2014 7:20 pm

Kněžka byla opravdu lepší, než jsem si byl schopný uvědomovat. Navíc v její prospěch hrál fakt, že jsem nebyl na genjutsu stavěný a většinou jsem pracoval v týmech. Takže mou mysl oklamala a donutila si myslet, že co vidím je realita. Co chcete očekávat od shinobiho z čistým srdcem, který nebyl seznámen s detaily mise? Netušil jsem do čeho jdu...
Konan! To poznání mi projelo hlavou jako blesk, nohy se odrazily a vyrazili tryskem vpřed.

*Proč tu je? Co tu děla?* Někde v pozadí mi šestý smysl napovídal, že zde něco je špatně, ovšem já nevnímal. Na celém světě už byla jen ona, kdo mi zůstal a dotknout se tohoto místa bylo kruté.
Za každou cenu jí musím zachránit! Pokud četla mou mysl, jasnější obraz nemohla snad nikdy předtím vidět. Pokud jde o mé drahé, nezáleží mi na vlastním životě a dávám do toho vše, to je má síla čistého srdce!


_________________
SPOILER:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Lucy Arashi
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 209
Join date : 04. 05. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Tue Jan 14, 2014 9:12 pm

Kněžka byla stále ve své práci...stále ho držela v genjutsu, ale najednou uslyšela jakýsi rámus ve středu celého kmenu stromu. Nebyl čas... Stále ho držela v genjutsu, svitek položila před němého Kenseie a musela utéct. Tato mise sice nedopadla tak, jak by měla, ale svitek který Kage potřebovala měl. Kěnžka se náhle vytrtila, změnila se doslova v prach. Nějaká technika? Možná ano...to nikdo neví. Každopádně. Kenseiovi stačilo pouze dat svitek na stůl a měl volno.

KONEC FILLERU

_________________
Veškeré informace:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kensei
Jōnin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 15. 12. 13

PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   Wed Jan 15, 2014 8:08 pm

Pozdě! Příliš pozdě, moje natažená ruka minula ruku Konan na poslední chvíli snad jen o zlomek vteřiny! Její tělo se pomalu vzdalovalo směrem dolů, přímo do toho oslnivého světla, které mě svým jasem oslepovalo. Chtěl jsem se pohnout a vrhnout za ní, ale moje tělo mě neposlouchalo. V hlavě se mi probouzelo nespočet špatných vzpomínek a všude kolem sebe jsem znovu viděl útržky z minulosti. Výčitky bubnovaly na můj hrudní krunýř až ho posléze prorazily a zasáhly na plno mé srdce. Hlava sama os sebe poklesla a já jí ukryl v dlaních. Myslel jsem si naivně že mám svou minulost pevně zvládnutou a má mysl se s ní vyrovnala. Pravdou však naopak bylo, že jsem se s ní nikdy nevyrovnal, přijmout svůj vlastní osud takový jaký byl bylo opravdu těžké. Lehčí bylo pohřbít ho někde hluboko v sobě, jak jsem to doposud dělal.
Zvuk, hluboký až zvířecí se mi pomalu dral z hrudi ven, mé nitro se otřáslo. Šílený, byl jsem v tu chvíli rozhodně na okraji zešílení. K obrazům se přidávaly známé hlasy, zavřít oči a aspoň na chvíli uniknout! Zbožné přání...
Pohyb přešel v kroky, přirozený a plný rozhodnosti a pak mi známá tvrdá ruka dopadla na rameno a sevřela ho! Prudce jsem zvedl hlavu a uslyšel známý hlas.

"Kensei! Tohle má být síla tvého odhodlání!" A v tu chvíli má mysl změnila tok myšlenek zcela podvědomě, pokud chci naplnit svou cestu shinobi, musím unést daleko víc! Tíha na mých bedrech sice nezmizela, ale nyní se zdála být daleko snesitelnější. Moje ruka se opřela v tvrdém nárazu pěstí o zem a mou mysl začal plnit vnitřní pokoj.

"Děkuji Onee-san...málem bych zapomněl... že tvůj sen je nyní jen....NA MĚ!" A ozvěna opakovala. "Naaaaa měěě..naa měěě...naa měěěě!"

Neuvěřitelná síla mého srdce mě vyzdvihla opět na nohy, možná jsem toho spoustu spackal, ale nyní je ještě mnoho věcí co musím dotáhnout do konce! Nemůžu si dovolit pohřbít svůj sen právě tady! V ten moment světlo naposledy zaplálo světlo větší silou a já si lehce přikryl loktem oči.
Když jsem ruku stáhl, cítil jsem se jinak. Netušil jsem jestli se mi to zdálo, ale chuť mých slz byla opravdová. Konečně jsem mohl myslet, poprvé jsem se díky kněžce přenesl přes svou minulost a nenechal jí jen někde stranou. Nyní jsem jí naplno nesl na svých ramenech s pýchou, bude ještě mnohé co k tomu budu muset přidat, než i mé silné ramena jednou pro vždy klesnou.

"Tvrdá zkouška, ale potřebná....děkuji ti..." Pronesu bez obalu ke kněžce, nyní už začínám tušit, že za tím vším byla celou dobu právě ona.

Konečně nastal čas zajímat se o to, kde jsem se ocitl nyní. Podle lehkého větříku, který dopadal na mé tělo a mimovolně si pohrával s mými vlasy, bylo jasné že budu někde u vody. Zprvu mi přišlo zvláštní, že nemůžu zaměřit zrak do okolí. Ovšem když se kolem mne začala trhat mlha, vysvětlení přišlo samo. Voda a voda, všude kam až mé oko dohlédlo. Jen zhruba uprostřed známý malý ostrůvek a na něm přesně uprostřed osamělý strom. Vlastně co říkám strom, tohle byl ještě docela mladý stromek.Tak trochu mě ten pohled fascinoval, jeden jediný proutek a jak statečně čelil větru, snášel všechno aby jednou zmohutněl do mé známé podoby. Jak jsem to jen věděl, sám nevím snad se ta myšlenka nabízela docela sama od sebe. Vykročil jsem směrem k němu a... šplouch! Hladina vody se nade mnou rozevřela, aby mne spolkla. Projel jsem jí doslova jako nůž máslem, lehce překvapen a snad by jste i řekli že mít u toho otevřená ústa údivem dokořan nebyl zrovna dvakrát nejlepší nápad. Došlo mi to vzápětí, když jsem se vyhrabal mohutnými pohyby paží opět na hladinu, prskaje vodu. Moje schopnosti byli pryč! Věděl jsem to okamžitě, protože mé techniky závisely především na ovládání chakry a ta ve mne najednou zhasla. Znovu jsem si zopakoval v hlavě ten okamžik, než jsem zmizel pod vodou, nesporně tomu bylo tak. Zamířit k ostrůvku tedy byla jediná volba a jí bez přemýšlení následoval.
Konečně se po menší námaze začal víc a víc přibližovat přítulný břeh ostrova a já se poněkud nečekaně unaven rozplácl na půl ještě ve vodě, omýván rozmarnými vlnky příboje. Něco na mém stavu nebylo v pořádku, to už víme, ale nyní to platilo dvojnásobně. Mé tělo bylo trénované a tvrdé, přesto nyní bylo vyčerpané víc, než bych si byl kdy ochotný připustit. Má síla byla zároveň i mou hrdostí, během bojů jsem se na ní naučil poměrně dost spoléhat. Co jen po mě nyní může dál chtít? Že jde o další zkoušku mi bylo ihned jasné, a já byl připraven jí projít jak nejlépe jsem byl schopen.
ze začátku to vypadalo, jako by se nic nedělo, pak se však za mnou zvedl vysoký stín. Prudké otočení na místě a po něm následovalo němé oněmění. Za mnou se tyčil čínský drak z masa a kostí, žádné vlny jako předtím. Možná by jste očekávali strach v mém srdci, ovšem ten u mne prohrál na celé čáře s obdivem. Draci, nevím jak pro jiné, ale já je vždy řadil mezi nádherné bájné bytosti. A upřímně, mým snem bylo umět nějaké vodní dračí jutsu, s mou podstatou to však nebylo možné. Ale rychle zpátky do reality, protože drak mě vytrhl nečekaně z uchvácení prudkým pohybem vpřed. příliš pozdě! Mé tělo ucítilo tvrdý náraz a už jsem zády rozrážel hladinu kousek od ostrůvku.
*Zatraceně! Ve vodě se mu nemůžu rovnat, kdybych tak měl jen kousek chakry!* Prudce se odrazím směrem k ostrovu, nádherný drak se zasmál zvláštním smíchem. Tak nějak mi dodával pocit že i když s ním bojuji má z boje radost. Nešlo o zlou bytost, nýbrž laskavou a moudrou, ale přesto mě nehodlal šetřit! Jak mi to bylo povědomé. Právě v té chvíli jsem se znovu poroučel, tentokrát vzduchem znovu přes ostrov na jeho opačný konec. Alespoň že to tentokrát nebylo do vody, plavání mi už lezlo tak trochu krkem, polykání prachu a hlíny jednomu přeci jen přijde tak trochu jako změna. A právě do hlíny jsem bezděky zaryl prsty, abych se zastavil. Hluboký výdech a nádech, pohled přes rameno a bylo m ito hned jasný. Jak bojovat s drakem jen tak, jsem absolutně netušil.  

"To bojuješ poprvé se silnějším protivníkem!" Ten hlas, tentokrát jak si ležím, vidím vedle sebe známé sandále. Zvednu hlavu a musím se přes to všechno usmát. Známý zkoumavý i povýšený pohled, kterým se mě snažil vždy probodnout.

"Sleduj jeho pohyby a najdi ten správný rytmus..." Popošel kus přede mne a díval se zády ke mne na západ slunce. Pak lehce otočil hlavu a věnoval mi úsměv, který mě vždy dokázal zvednou z prachu a povzbudit. "...tvá pravá síla musí vycházet z tvého srdce Kene!" načež si položil ruku na srdce a vše se pomalu rozplynulo. Můj vzor, můj učitel, můj přítel i bratr. Znovu se postavím a sleduji zaujatý výraz draka. Je jisté, že Kageho nemohl vidět, ale nejspíš nějak tu zvláštní situaci kolem mne vycítil. Začnu se soustředit a v mysli si vždy vybavím jednu z věcí za které stojí bojovat. nejdřív je to vesnice a pak v ní jednotlivé tváře.

"Za sny nás všech...!"

Ze srdce mi začne proudit ta pravá síla, odhodlání! Rozeběhnu se a vím, že to čeho chci dosáhnout nepůjde nikdy lehce. Drak se rozletí proti mne, ale já jeho pohyby vidím! Odskok doprava a jeho tělo mne o vlas mine.

*Jen se víc hýbej a ukaž mi co dokážeš!* Zavíří mi v mysli, drak se jako v odpověď otočí a pravá zábava započne. Ne že bych nedokázal uhnout nyní všemu, ale rychle se učím a cítím jakoby se mé pohyby znovu stávaly plynulejší. Dokonce sem tam při dotyku nohy na mělčinu cítím, že se mi vrací trocha chakry. Po nějaké době analýzy své chování změním a zůstanu s mírně sklopenou hlavou stát. V tu chvíli by jste klidně mohli přísahat, že se chovám stejně jako starý kage před výbuchem. A drak se znovu blížil, byl blíž a blíž a já zůstával nehnutý. V duchu jsem odčítal vzdálenost z šumu jeho těžkého těla, abych se na poslední chvíli pohnul vpřed. Povedlo se! Drak mě měl zasáhnout, ovšem levou nohou úkrok dozadu a natočení těla bokem mi dovolilo se mu vyhnout. Tedy ne docela, jeho tělo se skoro třelo o mé a to byl ten pravý účel, který jsem potřeboval. Zvedl jsem totiž paže a draka pevně uchopil v místě, kde mu končil krk a začínalo tělo a vší silou se zapřel. Drak samozřejmě pokračoval nenuceně dál, ovšem mé nohy se zarývaly do hlíny a kamenů, později sklouzly do mělké vody a drak pomalu zpomaloval. Moje nohy opět sem tam obklopovala chakra, bylo to vysilující ale dával jsem do toho vše. I když pomaleji a pomaleji mě drak stále posouval, voda mi stoupla nejprve po kotníky, ale zde se nezastavila. Pokračovala po kolena, boky a brzy mi byla po pás. Ve chvíli kdy mi stoupla od krku po nos, se drak přeci jen zastavil a pobaveně se na mě otočil. Udělal to tak nečekaně, až jsme zakolísal a on toho hodlal využít, aby se mě zbavil. Což se mu také díky kluzkým šupinám povedlo, srazil mě na chvíli vedle sebe, takže jsem zahučel pod vodou a prudce se proti mě otočil.
Jak jen to šlo, postavil jsem se zase na nohy a ztěžka oddechoval. Kdo z vás by něco takového zvládl bez použití chakry ale já prostě musel. Moje tělo bylo stavěné i trénované na sílu a postupně se zdálo, že si na to začíná vzpomínat. A pak přišel další útok, jen tak tak se mi povedlo uskočit prvnímu chňapnutí a před druhým se skulit do vody. Díky tomu jsem drakovi na vteřinu zmizel a dostal pár vteřin k dobru. Vynořil jsem se za jeho zadníma nohama a hodlal se na jednu z nich nalepit, když v tom drak udělal jednoduše - plác. Zatraceně, ocas! Kdo by řekl že ocas váš nemůže rozhodit, tomu dám upřímně  co proto. Drak mě doslova ocasem nabral do vzduchu a chtěl mě s ním odhodit z cesty. Nepočítal však s tím, že i když mě napolo ochromí, taková rána mě nemůže úplně vyřadit. Musel být dosti překvapen, když jsem se na ocasu udržel a to zuby i nehty jako zakouslé klíště a odmítal ho tvrdohlavě pustit! Párkrát se mnou projel vodou, ale bezvýsledně. Jeho hlavní nevýhodou bylo, že jako každý drak si na konec ocasu nedosáhl a tak se začal rozzlobeně točit a jednat podvědomě, místo toho aby uvažoval. Nakonec dostal zoufalý nápad a rozletěl se pod a někdy i pod vodní hladinou. Panečku to byla jízda, nejspíš mě nadosmrti už nikdy nikdo nedostane na ruské kolo a podobné volovinky. Měl jsem toho tak akorát plné zuby. Dařilo se mi však pevně udržet a zadržovat pravidelně dech a mezitím co drak kličkoval, zrychloval, zpomaloval i zatáčel vodou jsem se postupně posouval nahoru na jeho hřbet. Když drak zpozoroval, že je zle hodil po mě nelíbí pohled a sebou hodil na placáka (na záda). Tímto způsobem mě srazil pod sebe a zatlačil pod  vodu, vedle něho. Podařilo se mi odrazit se jako první (nedopadli jsme na dno, dno nebylo ani v dohledu) a chytit se draka za krkem. Drak už začínal mít taky dost, vyplaval s námi na mělčinu,kde se zastavil, aby chvíli odpočíval. Dostali jsme se tak nějak do patu. On nemohl na mě a já byl rád, že se na něm ještě udržím, navíc oba poměrně vysílení. V ten moment jsem si uvědomil že jsem si sáhl až na dno svých možností a něco se ve mě zlomilo. Jako by někdo odemkl zamčenou přihrádku a já ucítil, jak se mi vrací chakra a část sil. Držel jsem se draka za krk a něco uvnitř mě křičelo, abych toho využil. Obejmul krk rukama a draka uškrtil, s mými technikami a plnou silou by to bylo možné. Něco mi našeptávalo že je to až snadné, že přeci musím zvítězit a projít zkouškou, už kvůli tomu abych přežil. A já seskočil z draka. Dlaní přejel po jeho krásném těle a dál po krku, přistoupil jsem až k jeho hlavě a spokojeně se usmíval.

"Nechci zbytečnou smrt, ani tvou, ani mou." Možná to byla krátká věta, ale rozhodně měla hluboký význam. Dokázal jsem svou sílu používat správně a rozhodně jsem nepatřil mezi ty co zpychnou a nechají se vlastní silou oslepit. Moje síla má svůj význam, bránit a pomáhat mé drahé i potřebným. Musím se o všechny z vesnice postarat, tak jak by to chtěl můj starý kage. Nebo v tom alespoň pomoci nové kage. Když jsem s etak pevně rozhodl, drak se usmál a přistoupil blíž, aby mě nečekaně spolkl!

A bylo to tu podruhé, drak mě zaskočil a já nečekal, že by nejen měl tolik síly, ale i odhodlání mi ublížit. Po chvíli mi ale došlo, že na břicho draka je prostor až příliš velký. A mě připadal tak nějak známý, na stole hořela svíčka a nyní se mi naskytl pohled na vesnici a já naprosto přesně věděl kde jsem. Byl jsem v kanceláři kusakageho. Seděl zde za stolem a probíral nějaké papíry, všechno bylo jako dřív. Za starých časů, až jsme uvěřil že je to pravda. Splnil se mi můj sen, všechno je dobré a v pořádku. Jenže kage vstal a podíval se na mne.

"Kene je načase zapojit se do bojů. Ne mlč a poslouchej! Vím po čem nejvíc toužíš, ale bude tě potřeba tady. Musíš dohlédnout, aby vesnici evakuovali v čas, až všechno začne." Najednou jsem pochopil co po mě chtěl, chtěl mě držet v bezpečí. Zatnul jsem ruce v pěst a chtěl vykřiknout na protest, ale nestihl jsem to. Udeřil mě tvrdě přes tvář, tak jak to dokázal pouze on, až jsem zakolísal a padl na zem.

"Poslouchej co říkám, alespoň protentokrát!" Jakoby nevěděl, že jsem jeho přání nikdy neodmítl! Udělal bych cokoliv, dokonce pro něho i zemřel a on mě tu chce nechat!

"Svoje rozkazy už máš, vím že jsem tě dobře učil, takže ti nemusím dávat drobné pokyny. Připrav na zítra všechny muže co seženeš, budu chtít před odchodem podrobnou zprávu o veškerých přípravách."

Nastalo hrobové ticho, do kterého ostřejším hlasem přikázal. "A nyní můžeš jít!"

Načež se posadil znovu ke stolu a naprosto vypadal, že mě ignoruje. Věděl moc dobře, že mi musí dopřát dostatek času, abych se vzpamatoval.

"Onee-san! Dovol mi abych...!" Umlkl jsem, jeho přísný pohled se na mne na chvíli upřel, jakoby říkal, ty tu ještě jsi?

Vypotácel jsem se ven ze dveří, co jsem jen měl udělat? Co bylo správné udělat? Když ho znovu opustím, tak ho zklamu. Tenhle boj, ne tahle válka se nedá vyhrát! Ale když jeho slova nesplním, jak bych se mu mohl ještě někdy podívat do očí? Stál jsem nyní před budovou v dešti a uvažoval, nějaký anbu čekal skromně opodál, jestli mu předám nějaké rozkazy. Ale já nemohl, nevěděl jsem co je správné.

*Co by jsi pro mne obětoval?* Kde se ta slova jen vzala? *Neměl by jsi mě poslechnout, přeci ti na mě záleží ne Kensei?* Otázka střídala otázku, zcela pomalu a zlehka dopadala váhou několika tun. A já mokl dál, lehce se chvěl a nedokázal se rozhodnout. Nakonec jsem v bolestí v očích pozvedl hlavu.

"Svolej všechny muže do války, za úsvitu vyrážíme a... a vyčleň ochránce pro vesničany, já... splním své povinnosti za každou cenu!"

I když nemohl vědět co má poslední slova znamenají, rozhodně přikývnul a zmizel. Rozhodně nejhorší bezesná noc, mého života.
O pár hodin později, téměř za svítání bylo vše připravené. Kage si přečetl mou zprávu a vydal své poslední pokyny. Armáda vyrazila na cestu, díval jsem se jak mizí v dáli a zůstal na té cestě sám. Musím všechny odvést, zatnul jsem ruce v pěst a vyrazil.
Evakuace probíhala dobře, žádné problémy, ale ani zprávy z probíhajícího boje. kage nás držel důmyslně mimo dění, nejspíš hlavně mě. Proto mi to nedalo a na chvíli jsem opustil starobylý úkryt a toulal se v naději že něco zaslechnu po okolí. Svůj úkol jsem splnil, tedy alespoň podle mě. A nyní se z dálky začínal ozývat zvuk boje, který se přesunul blíž. Neovládl jsem se a vyrazil, abych dorazil k nejhorší katastrofě posledních bojujících. Nebyla to válka, ale jatka a ke všemu shinobi byli jiní. A v čele jim stála hrdá žena, ten pohled mě šokoval. Nová kusokage, pár minut před zničením. Co zde dělá ona? Nedokáže odrazit ten útok! Ona ho nevidí, je jich příliš, možná bych měl něco udělat! Ale ona není on! Nestojí za obětování, neměl jsem sem chodit, měl jsem zůstat. Jistě půjde o genjutsu, bodnutí kunaiem do ruky však nic nevyřešilo a ten silný shinobi se blížil a blížil...aby udeřil! Jeho technika zasáhla přesně, jenže ne naší nynější kage, nýbrž mě. Usmála se na mě a já spadl na klena a pak na zem, celá země se třásla a já měl klid v duši. Konečně končil ten strašný sen a já se probouzel.

*Kde to jsem? Co tu dělám?* pak mou pozornost upoutal pohozený svitek, a já se snažil si vzpomenout. Prožil jsem pár zmatených dnů jinde, jen stěží jsem si uspořádal myšlenky. Postupně mi docházelo kde jsem a co tu dělám, přestože mě to mělo šokovat, nestalo se tak. Díky té podivné kněžce co tak nečekaně zmizela, jsem nalezl krásný klid v duši. budu jí sem muset zajít později poděkovat. Seberu svitek a zamířím zpět k vesnici. Můj pohled všeobecně se po tom zmateném snu změnil, vlastně bych měl říct napřímil.

přesun

_________________
SPOILER:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Dračí jezero   

Návrat nahoru Goto down
 
Dračí jezero
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
New Times :: Ostatní :: Koš-
Přejdi na: