Horúce pramene

"To je pravda ale jak jsem řekla, já radši pořádný chlapy...ne jen ty napůl." Pokrčila jsem prostě rameny a ušklíbla se. Bylo zajímavé jak se snažil...počkat, vlastně o co se snažil? Moc dlouho jsme nad tím nepřemýšlela a zase si jen užívala vodu. Usoudila jsem, že se budu muset chodit častěji. Byla jsem kompletně uvolněná a s pohodě, začala jsem uvažovat nad tím, jaké by to bylo jít sem kdybych byla na mol. To bych se tu asi utopila. Někdy to zkusím!

"Dobre, to mi vrav, až keď ma uvidíš s chalanom." Uškrnul som sa a ponoril sa pod vodu celý. Po vynorení som už bol ale v polovici bazéna, teda bližšie pri nej a s provokačným úsmevom.
"Dovtedy mi nechýba ani len štvrť." Dodal som a mrkol na ňu, zároveň čo som vnímal, jak mi kvapky vody z vlasov stekajú z hlavy až na krk, pokiaľ bola voda. Bolo to celkom príjemné. Ale to teraz nebolo pre moje vnímanie to hlavné. Tým bola Michi, ktorá ma tými rečami už dosť štvala a ja som to očividne už nešiel tak ignorovať.

"A to předpokládám, že se nestane ne? Jsi přece Amekage. Lidi by ti neměli vídat s klukem za ruku." Poznamenala jsem sladce. "A co se týká tedy tvého tajemství, neboj...u mě bude v bezpečí." Otevřela jsem oči abych na něj mohla mrknout když jsme si uvědomila, že je blíž. Letmo se mi něco zablesklo v očích a zase jsem je zavřela. Neměla jsem se přece čeho bát...byl "gay". "A nebo se to nestane také kvůli tomu, že tě ve vesnici žádný jiný muž nechce." Rýpla jsem si znova a usmívala se.

"Očividne ma nepoznáš moc dobre, hm? Keby to má byť aj čokoľvek iné, mal by som to na háku. Tak ako väčšinou všetko. Takže tvoj predpoklad je blbý." Poznamenal som a sladký, no stále u mňa provokačný úsmev som jej oplatil. S tým som sa ale zároveň posunul zas o krôčik dopredu.
"V bezpečí.. mm.. radím ti o niečom takom ani nekecnúť." Tón som mal pri tomto výroku vážnejší, pričom som na ňu akoby namieril prstom. V mojom prípade vlastne mohlo aj ísť o mierenie "ako pištoľ". Veď som mal techniku, čo to pripomínalo!
"Inak si to s tebou vybavím rovnako, z rovnakých dôvodov, ako s tým, čo to vypustil ako prvý." Až toto som poznamenal zas normálnejším tónom a posunul som sa znova bližšie.
"To by bol ten najmenší problém. Alkohol uvoľňuje." To jediné som poznamenal na jej posledné rypnutie a s úškrnom som sa začal posúvať v jednom kuse, pomaličky a bez toho, aby to malo byť nenápadné.

Znova jsem otevřela oči a tentokrát bez výrazu ho sledovala když na mě namířil prst. Arogantně jsme se ušklíbla. "A ty zase neznáš moc dobře mě. Kdyby ano, věděl by jsi že se zastrašit nenechám nikým a ničím. Dokonce ani ne převelikým Amekagem." Do poslední věty jsem vložila tolik posměchu kolik jsem jen zvládla a dál ho sledovala. "Ah takže tě prostě jen žádný nechce kvůli tomu jakou máš povahu. Chápu." Vpálila jsem mu do obličeje ale pochybovala jsem, že to nějak okomentuje. Byl v podstatě skoro jako já a mě by to co jsem právě prohlásila bylo někde.

"To aby sme sa zblížili." Uškrnul som sa pri reagovaní na jej poznámku, ktorú mi vlastne oplatila podobným spôsobom. Pravda, to "preveliký Amekage" som totálne ignoroval. Bol som i tak rovnaký, jak predtým. Po smrti Yuri som bol väčšinou sám, dokonca i bez dámskej spoločnosti, s výnimkou možno stráže či neskôr Reikina v kancelárii, ale inak nič. Vždy som skončil sám a tak to aj ostane, nech budem Amekage, lord, jarl či hocičo iné. Spoločnosť mi hold ostane pri fľaši, ktorá ma napokon pošle do hrobu a bude mať pokoj svet i ja.
"To veru nechce. Mne totiž stačí, že by ma chcela osoba tu-predo-mnou-sediaca." Úškrn číslo dva, po ktorom som naklonil hlavu a zase sa rukami, ktorými som siahal až na dno, posunul dopredu. Mohla hovoriť čokoľvek, bolo mi to fuk a tak to bolo aj opačne. Takže sme si tu vlastne mohli aj nadávať jak sa najhoršie dalo a obom by to bolo jedno. Aké.. nah, romantické..

"Oh ne díky, radši knihu." Zareagovala jsem na to sblížení a ušklíbla se. Vždycky jsem byla radši když jsem o lidech, převážně o mužích toho věděla co nejméně. Když se dál přibližoval s nadzvednutým obočím jsem ho sledovala a zachovávala posměšný polo úsměv. "Chudáčku, tak to tě tedy nechce nikdo." Odpálkovala jsem ho s tímto úsměvem i když to bylo v rozporu co jsem řekla prvně a zase v klidu zavřela oči a relaxovala. Bylo to jako bych se hádala a dobírala si své druhé já. Zajímavé..

"Knihu jo? Tak to ti najbližšie namiesto fľaše zaobstarám knižku, keď tak po nich túžiš mno." Zamumlal som a pousmial sa. Opäť mi to ale prišlo, akoby som videl seba v opačnom pohlaví. Bolo to v minulosti už viackrát. Teraz znovu. Tiež som síce nepotreboval o ženách vedieť veľa, maximálne vek, zvyčajne meno a to bolo eh.. no, všetko!
"Nikto? Hm.. tvoja minulosť spred pár minútami nesúhlasí." Samozrejme som využil toho, že sama teraz odporovala skôr sebe než mne a ďalším posunutím som sa dostal už pomerne blízko k nej. Ešte nie úplne, ale už poblíž.
"Toto je ale krajšie ja.." Poznamenal som sám sebe šeptom, keď som myšlienkami blúdil tiež pri tom, že som našiel ďalšieho svojho dvojníka a opäť som sa tomu zvláštne usmial.

"Ale jo flašku mi klidně dej ale knihu chci místo informací o tobě." Ušklíbla jsem se a dál v klidu měla zavřené oči. Už jsme ani nekontrolovala jak moc se blíží nebo neblíží. Bylo to fuk. "Ale ne, však víš...říkala jsem že o gaye nemám zájem." Prohodila jsem a spokojeně se v duchu poplácala po rameni. "A myslela jsem to zcela vážně." Dodala jsem ještě na konec.

"Hmm, to sa mi nepáči. Je to moc výhodné pre druhú stranu." Zamyslene som poznamenal a už konečne dokončil to blíženie sa. Rukami som sa oprel o okraje na oboch stranách po jej ramenách a oblízol som si vlhké pery, ktoré som mal také ešte od toho ponorenia.
"Fajn, nemusíš mi to opakovať, keď sa ma to netýka." Odfrkol som si potichšie a zblízka si ju začal prezerať. Bolo to dávno, čo som si takto prezeral babu. Všimol som si aj pár podobných vecí so mnou, teda ďalších, ako zvláštne oči, piercing v pere.. bledá pokožka, arogantné správanie.. už len biele vlasy a mám tu temer presnú kópiu seba. No nad tým som prestal rozmýšľať a radšej som si všímal ďalšie veci, keď už som bol tak blízko. Ona zatiaľ mohla ďalej opakovať blbosti o gayoch, ja som to už prestával vnímať.

Kupodivu jsem mlčela a zůstávala tak jak jsem byla. Nemusela jsem mít otevřené oči na to abych postřehla, že mě uvěznil rukama. Čhe.. Po nějaké době jsem nakonec oči otevřela a věnovala mu výhružný stříbrný pohled. Jak už jsem řekla, normálně bych po něm jela jenže to byl Amekage. A Amekage znamenal problémy, problémy pro mě. Po tom co jsem někoho klofla jsem ho pak uplně odstřihla...jenže jak asi odstřihnout Amekageho? Moc práce.

Nemusela sa v podstate ozývať. Mal som sa na čo kukať, takže som nemusel počúvať. Aspoň som si ale ľahko všimol jej pohľad, ktorým sa akoby vyhrážala. Privrel som oči a oplatil jej pohľad, akurát v mojich očiach nebolo.. vlastne nič. Len tma a možno matný odraz jej samej.
"Zaujímavé.." Podotkol som potichu a ostal som v snahe nájsť ďalšie podobnosti len takto podľa vzhľadu. Prekvapivo ma to bavilo, bez pohybu, len tak čumieť. Proste bolo na čo čumieť a bodka.

Přimhouřila jsem oči stejně jako on a dál ho mlčky a bez komentáře sledovala. A co se snažíš? Promluvila jsem k němu v duchu a snažila se na to přijít. Tak o co bych se snažila já? Po tom co jsem se na to koukla z tohohle úhlu pohledu mi na chvíli cukl pravý koutek nahoru ale s jeho vnímáním si toho stejně pravděpodobně nevšiml. Nakonec jsem naklonila hlavu trochu na stranu a odhalila tak zbytek tetování který se mi táhl z ruky právě až na krk a lehce zasahovalo do dekoltu.

Ticho pretrvávalo. Nič nevravela ona ani ja. Len sme na seba v tejto chvíli hľadeli a akoby jeden od druhého čakal, čo spraví ako prvý. Ale pravda, oba uhly, z ktorých sa na to dalo pozrieť, merali rovnakú vec. Avšak stále som ten uhol nešiel dokončiť. Klesol som pohľadom na jej krk, ktorý trošku viac odhalila a tým na svoje tetovanie aj viac upozornila, čiže som ho zbehol pohľadom od začiatku až do konca, odkiaľ začínal až kde končil môjmu zraku. Tento krátky pohľad mi vyvolal úškrn a dvihol som pohľad naspäť do jej očí, nech si ich nanovo prezriem. Neviem, kam som týmto "iba čumením" však mieril, no to nevedel hádam nikto. Zahryzol som si do pery a podvihol ľavú ruku, ktorú som dostal k nej tak, že kvapky jej začali padať akurát na odkrytú časť krku. Rukou som sám pritom iba prešiel temer k jej tvári, kde ale pre ruku zatiaľ ostala hranica, ktorú som porušil iba ľahkým dotykom koncami prstov jej vlasov. Mm.. jak já som začínal byť netrpezlivý..

Dál jsem ho mlčky sledovala a po chvilce si ho konečně začala nějak víc prohlížet. Musela jsem uznat, že byl fakt sexy ale to pro mě byla polovina chlapů, které jsem kdy potkala. Když pohnul rukou letmo jsem se na ní koukla a čekala co udělá. Pak jsem se vrátila k jeho očím a udržovala si drzý a výhružný pohled. Cítila jsem dopadající kapky na suché pokožce a přemáhala nutkání se tam podrbat protože to sakra lechtalo.

Teraz by bolo hádam možné aj zazrieť to, jak sa mi oči usmiali. Celá táto situácia.. no, po mojich zvláštnych nervoch z baru to prišlo proste strašne vhod. Ponechal som ruku tak a nechal, aby kvapky padali na jej suchý krk a tak ju dráždil i bez toho, aby som sa jej dotýkal. Ale už to bolo hádam aj dosť dlho, čo tento fakt pretrvával. Trošku som pokrčil ruky a sklonil hlavu. Ústami som sa priblížil k jej krku a výdychmi ju začal trošku hnevať, ak by to chcelo zabrať, pretože som sa chcel pohnúť, no ani nie to nejak blbo urýchliť. Proste to nechať na takýto voľnejší spád.. nás oboch..

Když se pohnul a pokrčil ruce aby se dostal k mému krku zamračila jsem se což ale on nemohl vidět. Za jiných okolností bych zareagovala jinak ale už v kanceláři jsem se rozhodla pro trochu jiný přístup. Potichu jsem vydechla a mírně se zachvěla při čemž jsem se zamračila ještě víc. Nic jsem ale neřekla a ani se nepohnula.

Pomaly som sa nadychoval a schválne silnejšie vydychoval, aby sa vzduch zastavil na jej krku v čo.. najlepšom systéme. Ale po chvíli som hlavu dvihol a kukol sa jej do tváre, kde panovalo mračno. Pokrčil som trochu čelom a spustil ruky z okraja, čím som ju uvoľnil. Následne som sa zhlboka nadýchol a zas vydýchol, načo som sa proste ľahkým odrazením dozadu zas odtiahol od nej preč. Koniec snahy. Vidiac ten jej výraz.. mno, pôsobil odraďujúco a výnimočne na mňa i účinne. A to mi stačilo nato, aby som sa s arogantným výrazom napokon vrátil k druhej strane bazéna, kde som si založil ruky na okraji a na ne položil hlavu. Videla teda len môj chrbát, kým ja som hľadel nemo pred seba uvažujúc o tejto rezignácii. Zrejme tak budem musieť začať pri všetkom, skôr, než ma to potom naštve. Teraz som to ale už nechal tak. Na dnes som mal už dosť.. divných stavov. Čas padnúť do kómy. Mierne som sa uškrnul pri rátaní výhod, ktoré by nabehli iným ľuďom.

Když se odtáhl pryč vítězoslavně a arogantně jsem se usmála. Protáhla jsem se a vyšla z vody ven. "Jaké to je když všechno nejde jak chceš?" Rýpla jsem si. "Hodně štěstí s budoucím přítelem." Ledabyle a drze jsem mu zasalutovala a spokojeně odkráčela do šatny. Bylo zvláštní, že se takhle stáhl sám...nehodilo se mu to do povahy, kterou jsem zatím měla možnost vidět ale tím lépe pro mě. Převlékla jsem se a vrátila klíče na recepci. Dala jsem si kapuci a zmizela pryč.

Úspešne som ju tentoraz ignoroval. V podstate som takmer nepostrehol, že zmizla preč. Vďaka bohu. Nepotreboval som napokon, aby mi všetko vychádzalo. To v podstate nebolo nikdy, vždy sa vec nejako.. no.. pokazila. Ale tuná mi to pripadalo inak. Jej výraz bol priam znechutený, aspoň mi tak teda pripadal. Tak som to napokon nechal, keď jej to tak vadilo. Ostal som tu i ešte nejakú chvíľu sám, no nakoniec som vyliezol z vody aj ja. Prešiel som do šatne, kde som sa prezliekol do už len mierne vlhkých vecí, načo som odtiaľto zmizol preč. Čas zaspať a radšej zabudnúť na celý deň!

Nikdy jsem v lázních nebyla musel mě tam zavíst on. Byla jsem u recepce poučena kam jít že mám být zabalená v ručníku. Vypadalo to dobře.
"takže se uvidíme v rybníčku co?"

Fajn. šla jsem do vody a jen co jsem byla nad koleny ve vodě sundala jsem ručník a ponořila se do vody. Bylo to celkem příjemné.
"už můžeš." řekla jsem mu a opřela jsem se o kraj a zavřela jsem oči.
"Je to příjemné."