Bar

"To si povíme až se budeš válet na zemi." Poznamenala jsem s andělským úsměvem a koukla se na Lucy, která se k nám přidala a představila se. "Michiko a říkej mi Michi!" Představila jsme se s širokým úsměvem a napila se. Pak jsem si prohrábla vlasy a olízla si piercing ve rtu. "Abstinent?" Rýpla jsem si do Amekageho když se ani nenapil a ušklíbla se.

Nadvihol som obočie a pobavene som sa usmial. Samozrejme kvôli tomu slovu ako takému.. abstinent.. nikdy v živote ma tak nik neoslovil. Dosť.. divné.. zažiť to.. Pokrútil som hlavou a vypočul si aj Reikina. Ten mi pre istotu asi z tých drinkov začal znova vykať a to sme boli na dosť blbšom mieste na vykanie než inokedy. No a do tretice sa ozvala Lucy, ktorá bola už totálne mimo, ale to predsa nebolo nič podstatné. Keď ma tak nútia narážkami.. Obzrel som sa vôkol seba a chytil prvú fľašku, čo mi padla do oka. Stiahol som ju k sebe, otvoril a chvíľu sledoval jej obsah. Následne som sa uškrnul a dostal do seba prvý log z fľaše. Rovno s ním ďalšie a ďalšie, aby som im ukázal, že tu žiaden abstinent nie je! Keď som stiahol podstatnú časť z fľaše, z chuti som si vydýchol a kukol v prvom rade na Michi.
"Iste, abstinent ale len v snahe. Bohužiaľ prehrávam tento boj už niekoľko rokov." Poznamenal som a lakťom som sa oprel o pult, čiže som aj trochu klesol, aby som bol tým trom bližšie. Fľašu som položil pred seba a zatiaľ nepokračoval v jej dokončení, mal som na to dosť času.
"Nie je tu však rovnomerný súper.. čiže pitie musí byť u mňa krotkejšie." Dodal som a kukol i na Lucy, následne na Reikina. Tak.. kto z nich odpadne ako prvý?

Zasmála jsme se tomu co řekla Lucy, něco na tom bylo! Sledovala jsem Reikina a nadzvedla obočí, něco jsem mu pošeptala a šoupla před něho tři panáky stejně tak jsem si vzala tři já. Střetla jsem se s jeho pohledem a mlčky to odstartovala. Oba jsme do sebe ty tři panáky nalili na ex za sebou a oba si prudce stoupli. Byla to mega pecka až jsem se z toho zapotácela, na rozdíl od Reikina jsem to ustála. Vítězoslavně jsem zvedla ruce nad hlavu a zasmála se. "JO! Vyhrála jsem!" Vesele jsem se zakřenila ale zase si hned sedla, protože bych nerada upadla taky. Reikin se nějak neobtěžoval zvedat a vlastně asi usínal. Přesunula jsem pozornost na Amekageho a když se napil ironicky jsem mu zatleskala. "Vítej do klubu neúspěšných abstinentů." Zasmála jsme se a napila se. "Jinak...nemáte někdo fixu?" koukla jsem se na Reikina a ďábelsky se usmívala.

Opäť som na nejakú chvíľu stíchol a iba sa prizeral, ako spoločnosť stráca prvých, čo to nezvládli ďalej a jednoducho skončili na zemi. Medzi nimi bol i Reikin. Asi by som ho mal naučiť, ako sa pije, ale na druhej strane som sa mohol začať smiať, že ho porazila baba. Zoskočil som z pultu a Reikina som posunul aspoň tak, aby som ho oprel chrbtom o pult a viacmenej sedel na zemi, či ležal. Nech sa tu predsa neváľa jak kus.. ehm.. niečoho. Potom som si sadol na jeho miesto a otočil sa k Michi.
"Pozrime sa.. chvíľu je v dedine a už mi sťala zástupcu." Uškrnul som sa a odpil si z fľaše, už nie nejaký veľký kus, ako som vravel, hodlal som sa krotiť. Pre tentoraz... Pozrel som sa následne k barmanovi, ktorý pár tých fixiek mal v saku a preto som si ho aj nakoniec zavolal. Behom momentu už aj bola čierna fixka v mojej dlani a môj pohľad bodnutý naspäť na Michi.
"Želáš si zosmiešniť porazeného ako prvá?" Spýtal som sa so smiechom, núkajúc jej tú fixku.

"Měl jsi ho naučit lépe pít." Ušklíbla jsem se vesele a koukla se na fixu v jedno dlani. "Si piš." Vzala jsme si jí a dřepla si k odpadlíkovi. Musela jsem se ho přidržovat a začala jsem mu opatrně kreslit knírek, pak jsem mu přihodila svoje jméno na čelo a udělala k němu srdíčko. Spokojená se svou prací a představou co bude dělat až se probudí jsem se horko těžko zase postavila a podala fixu jemu. "Tak..škoda, že tu nemám foťák." Zalitovala jsem a napila se.

"Je to jeho vina, nepochválil sa mi, že ho dá dole i baba." Zamumlal som a sledoval, ako mu kreslí po tvári. Ten pohľad mi vyvolal úškrn, no stále tomu niečo chýbalo. Keď mi fixku podala, s elánom som zoskočil zo stoličky a čupol si pred Reikina.
"Jeho výraz nám bude musieť stačiť." Poznamenal som a k fúzom, jej menu a srdiečku som pridal spájajúce sa obočie a tiež umelo vytvorené vrásky na čele. Spokojne som sa zas dvihol, fixku hodil na pult a sadol si naspäť na stoličku, pričom som si odpil kúsok z fľaše.
"Nuž.. nečakám, že vydržíš ešte veľa kôl, takže.. koľko pohárov si ešte trúfaš tipnúť, že vypiješ bez odpadnutia?" Spýtal som sa s provokáciou a vyzývavým poťahovaním obočím. Aspoň som takto nevinne mohol zistiť, kto ako pije a uvedomiť si, že keď tu Raizou nie je, jednoducho nemá cenu asi začínať nejaké duely. Síce Michi sa ešte držala, ale bohvie na ako dlho.

Pobaveně jsem sledovala jak tam ještě něco dokreslil svého a upila ze skleničky, která se vyprázdnila. Šoupla jsme jí směrem k barmanovi a nechala si dolít.
"Tseh...co prosím?" Nadzvedla jsem uraženě bradu a probodla ho pohledem.
"Počkej až se dám zase do formy vydržím 10x víc než teď kdy piju něco pořádného po dvou letech." Zamrmlala jsem a podepřela si hlavu. "Ještě tak minimálně 6 skleniček zvládnu." Prohodila jsem směrem k němu a sáhla si na tváře, které jsme teď už měla od pití vážně rudé a i horko začalo narůstat. Pfůů, horší než sauna. Ušklíbla jsme se sama pro sebe a mlčky přesunula svůj drzý pohled na něj.

"10x vravíš?" Zopakoval som a potichu sa zasmial. Vždy, keď toto niekto vravel, väčšinou len zbytočne preháňal. Asi i to bol dôvod, prečo som sa zasmial a nebral jej slová asi tak vážne, ako by zrejme chcela. Ale skúsenosti mi to jednoducho nedovolili.
"To si teda budem musieť túto teóriu otestovať." Poznamenal som a dopil už zvyšok tej menšej fľašky už ani neviem čoho, no mohol som si zvoliť i niečo lepšie, ale hold bolo to prvé na dosah. Teraz som si však objednal pohár toho istého, čo pila ona, aby sa nepovedalo, že tu zaháľam.
"Tak 6.. chmm, povedz, máš nejaký plán alebo hodláš nechať osud, aby ťa tu ponechal napospas Amekagemu a fixke?" Nadvihol som opäť obočie a uchechtol som sa. Bohvie, jak by dopadla, keby si fakt zvolila túto cestu voľnosti a.. kreslenia? A to sa mohla kľudne i vyhrážať, spala by? Jo, takže som nevidel problém.

"Jen se směj, ono tě to pak přejde." Sladce jsem zašveholila a pokrčila rameny. Vlastně to bylo fuk jestli mi nevěřil. Důležité bylo, že jsem já sama znala pravdu. Lhostejně jsem se znova napila a spokojeně si olízla rty. "Tak..dělej si co chceš." Mávla jsem rukou a zívla. Už několikrát jsme se probudila s něčím nakresleným na obličeji a měla jsem trik jak to dostat dolů, takže mě to nijak neděsilo. "Já si počkám až někdy odpadneš ty." Prohodila jsme sebejistě a znova se napila.

Vystúpili mi kútiky pier ešte vyššie pri jej poslednej poznámke.
"To si budeš musieť počkať zrejme až na zlyhanie niektorého z mojich orgánov." Poznamenal som s úškrnom. Hoc bola to vlastne pravda. Keď som i v "dueli" odpadol, vždy len na chvíľu a bol som zas hore. Síce ďalšie ráno som potom prespával ešte aspoň o deň dlhšie, ale o to už tak nešlo! Dostal sa ku mne pohár a behom momentu sa jeho obsah ocitol vo mne. Následne som sa obzrel už po dosť skromnom bare, pretože ľudí už zrádzala ich výdrž čoraz viac a viac.
"Týmto tempom.. tu bude čoskoro moc veľké ticho." Poznamenal som, skôr sám k sebe a kukol som späť na Michi. Hodil som na ňu drzý výraz tentoraz ja. Po dlhom čase som našiel znova osobu, čo mi bola aspoň trošičku podobná. Od.. Yuri sa to totiž nestalo. Ešte možno Kasumi, ale na tú som po toľkom čase už aj nejako zabudol, takže to sa nerátalo hádam, že tiež.

"Začni zpívat." Odsekla jsem když se mu nezdálo to, jaké tu pak bude ticho a vyplázla jsem na něj jazyk s piercingem. Och ano, takhle já jsem se chovala k Amekagemu. Někdo by to mohl přisuzovat alkoholu, jenže já bych se takhle chovala i kdybych v sobě neměla ani kapku. Napila jsme se a nechala si znova nalít. Doufala jsem, že až padnu tak mě tu barman nechá. Neměla jsem totiž kde jinde přespat a tak jsem spoléhala na jeho dobrou vůli. To by chudák musel vyhodit půlku baru na ulici a to by přece neudělal! "Yosh." Napila jsem se znova a spokojeně se zakřenila.

Prižmúril som oči. Nie ani tak kvôli jej výroku, ale piercingu v jazyku. Asi som nebol jediný, čo mal prepichnuté i toto miesto. Mno, po chvíľke som sa znova uškrnul a len si počkal na doliatie pohára. Nemal som nič proti tomu jej správaniu. Bola zdravo drzá a mne sa to, namiesto toľkej úcty a vážnosti, páčilo o dosť viac. Na to druhé správanie som hold nebol zvyknutý a nikdy ani poriadne nebudem.
"Spev nechceš. To vravím v záujme nás všetkých." Uchechtol som sa a hodil do seba ďalší pohárik, pričom som ho hneď odsunul a zažmúril pred seba. Nie, stále nie som ani len trošku na mol. Spokojne som sa uškrnul, akoby som pred sebou zazrel niečo, čomu by to patrilo a zas sa kukol inam. Reine som predsa sľúbil, že nejdem piť na mol. A nemal som už v sebe málo, no ani nie veľa, takže som mohol byť kľudný. Mne síce bývalo inokedy jedno, či som sľub porušil či nie, ale teraz bol taký výnimočný čas.

"A právě že chcu." Odsekla jsem a objednala si zase víc skleniček. Srovnala jsem si je do řady a promnula si ruce. "Ták, teď ti ukážu jak se pije u nás...teda pilo." Ušklíbla jsem se a protáhla se jako bych se chystala na nějaké sumo. "Nyah" Jednou rukou jsem si zacpala nos, nadechla se a začala do sebe házet jednu skleničku za druhou, bylo to podobné jako s tím stoupáním, které odrovnalo jeho zástupce. Když jsem do sebe hodila poslední spadly mi ruce na pult a zalapala jsem po dechu. "A sakra.." Zahlásila jsem a mrdla čelem o pult, na kterém jsem takhle usnula. 2 roky dělají divy ale však já se zase propiju k mému starému já už takhle jsem vydržela dost!

Spokojeně jsem se usmívala a ještě spokojeněji jsem spala. Barman mě opravdu tady nechal za co mu budu muset ještě poděkovat! Malinko jsme sebou cukla a se zívnutím se protáhla. Rozespale jsem otevřela oči a hned uviděla Reikina jak se snaží dostat dolů obočí a vrásky. "Moje je jen knírek a podpis se srdíčkem za zbytek nemůžu." Informovala jsem ho rozespala a stoupla si abych se mohla protáhnout lépe. Auuuu. přivřela jsem oči když mi do hlavy vyrazila neskutečná bolest. Já jsem čekala, že tu bude jako vždy. Když jsem se opila tak poté co jsem usnula mi vůbec nic nebylo a ostatním co měli kocovinu jsem se smála ale teď to bylo jiné. Och ty zatracený 2 roky. Rychle jsem si zase sedla a složila hlavu do dlaní. Ježiši to je bolest. Potichu jsem si povzdechla a i přes to na tváři vykouzlila široký škodolibý úsměv a koukla se na něj. "A prej kdo odpadne první co?" Rýpla jsem si spokojeně.

Michi sa napokon sama predo mnou odrovnala. Naskladala si poháre pred seba a začala ich do seba hádzať. A skôr, než som stihol povedať, že to ešte nič nie je, aby ju to vyprovokovalo, už jej hlava drcla o bar a zaspala. Podobne na tom bol takmer celý zvyšok baru, čomu som sa začal potichšie rehotať. Samozrejme aj faktu, že práve ja som medzi tými, čo ostali sedieť so vzpriamenou hlavou. Napriek tomu, že som však nebol nejak extra opitý, som sa ale uložil ku spánku a to tak, že som sa zas posadil na pult, zhodil z neho všetko, čo by mi malo zavadzať a bez okolkov si takto ľahol, aby som aspoň v trochu väčšom pohodlí mohol prespať už tento tichý záver noci.

Prišlo ráno a s ním moje trochu neskoré prebudenie. Vždy som totiž spal dlho, takže i teraz som sa prebúdzal medzi poslednými. Ale aspoň bez bolestí hlavy či čohokoľvek iného. Síce som bol trošku zlámaný z toho pultu, ale na to som bol zvyknutý. Rozlepil som oči a pomaly sa dvihol hneď do sedu. Musel som tak spraviť, aby som zas lenivo nezavrel oči a nespal ďalej. Popukal som si krk, čo bolo dosť počuť a i pár ďalších častí tela, ako chrbát a podobne. Následne som sa už trošku viac čerstvo začal kukať vôkol seba. Stále tu bolo dosť spiacich osôb, no všimol som si aj Michi a Reia, ktorí boli hore. Uškrnul som sa.
"Hé.. bré ráno." Poznamenal som a začal sa kukať i po Reine. Netušil som, ako strávila túto noc, no mal som nejaký blbý pocit. Neviem prečo, ale proste mal...

Preblikol som pohľadom k Lucy a sledoval, ako sa najprv rozosmiala pri pohľade na nás troch. Teda, viac na dvoch, ja som bol v pohode. Až teda na jednu vec a to bol účet. Ten asi tak v pohode pre mňa nebude, ale.. veď sám som si za to mohol.
"Snáď áno, inak budete musieť prispieť." Uškrnul som sa na Lucy a začal som pätami búchať do baru, ako som tam tak sedel a začínal sa nudiť. Nikdy tieto rána neboli pre mňa.. čosi, na čom by som sa zabavil. Už som ich prežil toľko, že som to bral ako samozrejmosť. Reiove slová som k tomu všetkému odignoroval a iba sa znova uškrnul. Nič tými slovami nedosiahol. Toľko krát, koľko ho ešte porazí baba v pití, toľko krát ho dokreslím a čoraz horšie a horšie. To bola taká moja odplata, síce neviem prečo, no ale.. mal by sa naučiť lepšie piť!

Měla jsem položenou hlavu na pultu a sledovala Reikina jak se marně snaží. Když se probudil Amekage jen jsem se na něj zakřenila a vrátila se pohledem k Reikinovi. "To nechtěj vědět." Protočila jsem očima a pak se zatvářila dotčeně. "Hele, vůbec to nezkoušej. Prostě jsem tě porazila...žádnej tvůj špatnej den." Zamrmlala jsem a když se Lucy začala smát vytvořila jsem bolestnou grimasu a zaskučela. Čelo mě od té rány bolelo ale naštěstí jsem přes něj měla vlasy takže to nebylo vidět. Jakmile si rozpojil to obočí zatvářila jsme se nešťastně. "Nééé a to jsi byl tak sexy!" Prohodila jsem k němu a když začal Amekage bouchat patami do baru nahmatala jsem vedle své hlavy nějakou skleničku a prostě jí po něm hodila. A platit jsem nehodlala teda vůbec..tss

Sledoval som, jak Lucy okamžite zmizla, len čo sa asi ukázala možnosť, že prispeje k účtu. No jasné, najlepší spôsob ako zariadiť, aby niekto zmizol behom momentu. Odfrkol som si a pretočil pohľad na Michiko, ktorá akurát dvihla pohár a hodila ho po mne. Ešte že som nemal až také blbé reflexy a odniesla si to iba ruka, od ktorej pohár už len zletel na zem. Pobavene som sa uškrnul a na chvíľu s tým búchaním prestal, aby sa im náhodou niečo nestalo.
"Vy nie ste zrovna ranné tvory, hm?" Provokačne som sa zatváril. No že som to zas vravel práve ja.. No, v každom prípade, znova som si trošku pokopal nohami dozadu, čiže o pult, načo som zoskočil dole a ostal stáť. Nebude ma to aspoň tak lákať na ďalšie búchanie. Mlčky som radšej od tých dvoch teraz prešiel ku barmanovi, ktorý už končil s rátaním účtu a po chvíli mi aj podal papierik so sumou.
"Si robíš srandu.." Povzdychol som si. Takú sumu nemali hádam ani za celý rok. Teda, v tejto dedine? Pil tu snáď každý druhý človek. Ak nebola štatistika ešte.. no.. prísnejšia. Vytiahol som teda peňaženku, ktorá doteraz bola viac než len spokojne plná a po zaplatení mi tam nezostalo doslova nič. Možno pár centov, ale to som mohol strčiť akurát tak do.. no nechajme to tak. Vrátil som sa zas k Michi a Reiovi a sadol si na voľnú stoličku, ktorú Lucy opustila.
"Zaplatené i za vás, takže tak vopred - nemusíte utekať pred účtom." Poznamenal som a uškrnul sa. Po tejto párty som si musel ale spraviť prestávku, pretože ďalšia taká vec by ma pripravila snáď o celú čiastku, čo mi ešte zostala doma.