Sídlo klanu Ryōu

Předmět: Sídlo klanu Ryōu Sun May 05, 2013 1:40 pm

Keď sa vyštveráte po množstve schodov krútiacich sa okolo najhrubších stromov v Západnej časti Kusagakure, vysoko v korunách objavíte nádherné dychvyrážajúce klanové sídlo s výhľadom na oblohu.
Na každej korune stromu je nasadené množstvo obrovských domov prepojených ľahkými mostíkmi z lián a rôznych dosák, čím vytvárajú dokopy jedno veľké sídlo.
V jeho chodbách sa ľahko stratíte, neznámemu oku pripadajú skôr ako bludisko. V sídle je stále čerstvý zvuk a preháňa sa tam osviežujúci vánok, niesu tam žiadne okná, všetko je pootvárané. V čase búrky sa však v horných lištách skrývajú rolety z neprepustnej látky, ktorá dokonale izoluje dianie vnútri od vonkajšieho sveta.

V hlavných miestnostiach sú po stenách väčšinou vystavené abstraktné maľby, v ktorých každý vidí iný skrytý význam. V knižnici, ak viete čo hľadáte, tak to aj nájdete, od aktuálnych záznamov až do dôb legendárnych Shinobi, či piatich veľkých dedín.
Vskutku, je to nádherné miesto pre relaxáciu, no bez doprovodu niektorého z členov klanu či povolenia sa dnu cudzinec nedostane. Môže si len vychutnávať pohľad zo schodov a popustiť uzdu svojej fantázii, čo sa ukrýva tam vnútri.

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Sun May 05, 2013 4:27 pm

Sedel som v tureckom sede na hrubom vzorkovanom koberci uprostred svojej izby. Občas dovnútra zafúkal prúd chladnejšieho vzduchu, ktorý mi rozfúkal dlhé vlasy, ktoré pár sekúnd vyzerali, ako by v nich prúdila statická elektrina.
Prižmúril som svoje modré oči, ktorým do zorného poľa vletel náhodný slnečný lúč a zničil tak celý priebeh meditácie, o ktorý som sa už dlhšiu dobu snažil.
Kso... Keby niekto do tejto poondiatej vily chcel povešať aspoň žalúzie... Vzdychol som si a horkoťažko som sa v plnej svojej výške postavil. Pomalým tempom som prešiel ku posteli, na ktorej pózovala tmavomodrá katana, obviazaná azúrovým špagátom po celej dĺžke púzdra. Prehodil som si ju cez rameno, nastavil rukoväť do polohy, z ktorej ju v prípade núdze bude vedieť vytiahnuť v mihu stotiny.
Následne som opustil svoju izbu, bez jediného zaváhania som prekráčal po, na pohľad veľmi vratkom a nestabilnom visacom mostíku, a zo slnečného svetla som sa ponoril do odteraz večného tieňa korún stromov.

Presun

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Sat May 11, 2013 6:03 pm

Vrátil som sa naspäť do klanového sídla. Rovno som si to namieril do kuchyne, pretože za ten čas, čo som sa túlal po meste a postával v Kage Veži mi celkom vyhládlo. V rýchlosti som v chladničke pohľadal prísady a zbúchal aký taký sendvič. S chuťou som do neho zahryzol a lenivým krokom som sa šuchtal do obývačky.
Sendvič som položil na stôl, následne zložil katanu a vyzliekol som si tričko. Keďže sa monumentálne sídlo nachádzalo na opačnom konci dediny, navyše vysoko položené, nemal som šancu začuť zvuky od brány.
Nič netušiac som si ľahol na kožený gauč, prehodil cez seba tenkú deku a ponoril svoju myseľ do snov.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Moc jsem netušila kde Shin'ichi bydlí, ale tak na co jsem měla pusu. Ptala jsem se lidí okolo a ti mi stále ukazovali stejnou cestu a tak jsem se po ní vydala. Když jsem se dostala až do klanové sídla, docela mě to tu uchvátilo. Bylo to tu nádherné a takový klid...Možná si sem budu chodit odpočnout od všech zvuků kolem. Sice jsem věděla že půjdu do Ame, ale tak mělo to čas. Věděla jsem že mám studenta a jeho jsem musela připravit.
Znovu jsem se tu poptala lidí kde bych ho našla. Jakmile jsem se dostala před nějaké dveře, zaklepala jsem a čekala na nějakou reakci.
Doufám že tam bude... Povzdechla jsem si a prohrábla jsem si vlasy, jak jsem to měla ve zvyku.

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Sun May 12, 2013 7:56 pm

Spal by som možno aj do samého konca sveta, no nestalo sa tak. Ozvalo sa klopanie na dvere, ktoré ma prebudilo zo snov. Rozospato som si pretrel oči a postrapatil si vtáčie hniezdo na hlave.
Každé "ráno" boli moje vlasy v stave, keď sa ponášali na dikobraza. Stáli na všetky strany akoby nimi prebehla statická elektrina.
Zívajúc som zo seba stiahol deku. V mesačnom svite sa čierno zelené tetovanie na mojej holej hrudi jemne trblietalo. Šuchtavým krokom som prešiel až ku dverám, chvíľu naslepo tápal po vypínači, ktorý som napokon našiel a ticho v miestnosti prerušilo kliknutie. Prudké svetlo ma na sekundu oslepilo, čiže keď som otvoril dvere, nerozoznal som, kto za nimi stojí.
"Poďte ďalej," pokynul som teda osobe, zatiaľ čo som si šúchal hánkami oči. Znovu.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Uslyšela jsem zevnitř nějaké zvuky a doufala celou dobu, že to bude on. Jakmile mi otevřel, tak jsem si uvědomila že jsem ho asi probudila. Kousla jsem se do rtu a vešla dovnitř. Zavřela jsem za sebou a koukla se na něj docela omluvně a zároveň pobaveně.
"Moc se ti omlouvám že jsem tě tak probudila." Omluvně jsem se na něj usmála a koukla se kolem, měl to tu hezké. Jenže, já s ním potřebovala mluvit a tak jsem zatím šla jen za ním a zastavila se v obýváku.
"Um...Potřebovala bych s tebou o něčem mluvit...Když už jsi můj student." Usmála jsem se na něj a koukla se na hodinky.

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Sun May 12, 2013 8:56 pm

Keďže som bol vďaka žiarivkám dočasne oslepený, podľa hlasu som zistil že to je Lucy.
"Eeh, Lucy-san?" trošku prekvapene som sa zatackal smerom dozadu, pričom dlhšie vlasy mi rozvialo na všetky strany. Až potom mi vlastne došlo, že sám som jej povedal nech sa sem zastaví.
Prešli sme do obývačky, kde som bleskovo upravil svoj provizórny pelech. Deku som prehodil cez kreslo a mávnutím ruky jej pokynul, nech sa posadí. Sám som sa pohodlne rozvalil na gauči.
"To je v pohode," mávol som nad tým rukou, pravdu povediac som bol rád, že ma zobudila. Ktovie? Možno mi povie niečo, čo ma bude zaujímať... Neutrálny výraz na tvári mi nahradil prešibaný úškrn.
"Som samé ucho," nadhodil som, pričom som sa na gauči vzpriamil. Tušil som niečo. Úškrn na mojej tvári sa ešte viac prehĺbil...

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Musela jsem se trošku zasmát tomu jak vypadal. Bylo to neuvěřitelně roztomilé vidět nějakého člověka po ránu. Jen jsem mávla rukou nad tím jeho pelechem, nevadilo mi to, hlavně že měl pohodlí.
Sedla jsem si vedle něco a hlavu pootočila na něj. Byla jsem si už jistá že poslouchá a tak jsem si myslela že by to měl nějak usnést, to co se týká možné války. Trošku jsem si prohrábla vlasy a pak se na něj pousmála, abych to neříkala nijak tragicky, přeci jen jsem nepotřebovala nějaké vyplašeného chuunina a byla jsem si tak nějak vědoma že on ví oč jde.
"Jde o to že je dost možné že bude válka s Uzushiogakure, proto tě chci připravit, jestli budeš souhlasit." Koukla jsem se na něj a čekala na jeho nějaké reakce, teda jestli nějaké vůbec bude mít, kdo ví, já ho neznala tak moc dobře.

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Tue May 14, 2013 6:19 pm

Sedel som tam, na gauči, v mierne vzpriamenej polohe. No keď sa reč obrátila na téma vojna, znovu som sa oprel do pohodlnejšej polohy. Nohu som si prehodil cez koleno a ľavou rukou som sa začal hrať so spodkom teplákov.
"Veru som nečakal že z toho celého vznikne vojna a už vôbec nie že s Uzushiogakure," prehovoril som najprv hlbokým hlasom, pričom očami som pozoroval svoje prsty na leme. Potom som však na Lucy vrhol povzbudzujúci úsmev.
"Ktovie? Vyhliadka mieru sa mi teda páčila viac ako tá vojny. Aln na druhú stranu, zase uvidíme, tá vojna možno prinesie niečo nové. A rád budem toho súčasťou. Čiže so mnou môžete počitať, Lucy-san."

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Usmála jsem se na něj mile, když to vzal moc dobře a ještě k tomu byl psychicky připravený. Opravdu jsem si nemyslela, že bude takto v pohodě, ale tak, musela jsem se smířit že je přeci jen o 2 roky mladší a v jeho věku bych tovzala stejně.
"Svěle, jsem moc ráda že jsi to vzal tak s klidem. Ale připrav se na namáhavý a tvrdý tréning." Zazubila jsem se na něj a koukla se co dělá s tepláky a jen jsem se trošku uškrnula. Pak jsem se podívala na jeho vlasy a pobaveně se zasmála. Vypadal jak jeden z mých milenců co jsem si párkrát svedla po ránu a bylo to fakt roztomilé. Ale chtěla jsem vědět, jestli už chce trénovat.
"Tak co? Kdy na to vlítnem?" Usmála jsem se na něj.

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Thu May 16, 2013 2:45 pm

Chvíľu som hľadel na Lucy, no potom o pár okamihov neskôr som oči presunul von oknom. Vraj namáhavý a tvrdý tréning. No to ešte len uvidíme V hlave mi skôr vŕtala tá vojna. Vybavovali sa mi v nej rôzne veci.
"Ja sa prispôsobim. Ak poviete že teraz, tak môžme ísť aj hneď teraz," pokrčil som ramenami.
Naozaj mi nezáležalo na tom čase. Skôr na tom, ako sa celý nasledújúci sled udalostí začne vyvíjať. A ako tam zapadne náš článok.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Usmála jsem se na něj.
"Dobrá...Takže, půjdem na cvičiště." Mrkla jsem na něj a trošku se protáhla. Pak jsem došla ke dveřím a čekala až půjde zamnou. Samozřejmě že jsem mu dávala čas na to, aby se nějak vypravil, nebo si udělal potřebné věci.
Když jsem ale už viděla jak je připravený, pomalu jsem odešla na cvičiště.

---přesun---

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Fri May 17, 2013 3:02 pm

Zdvihol som sa teda z gauča, natiahol som sa po sieťované tričko s dlhým rukávom, ktoré som si prehodil cez plece.
"Iba sekundu," vztýčil som do hora ukazovák na znak čakania a hneď na to trielil do kúpeľne. Nestíhal som robiť nič viac ako si aspoň trochu rozčesať vlasy, ktoré sa vďakabohu ako tak poddali a už nestáli na všetky svetové strany ako ručičky kompasu.
Hneď na to som si už za chôdze naťahoval cez hlavu tričko a bral zo stola katanu, ktorú som ešte sekundu držal, kým som si navliekol aspoň ľahkú mikinu. Doprevádzaný utíchajúcim zvukom rolničky na katane, ktorá už dychtivo čakala pripravená medzi lopatkami, som sa vydal za Lucy smerom na cvičisko.

Presun

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Nechala jsem se Shin'ichim vést, protože on cestu znal rozhodně lépe a tak to bylo i příjemnější. Když jsme došli znovu před velkou bránu do klanového sídla, jen jsem se zastavila hned za ním. Dala jsem ruce do pečetě a vytvořila klona.
"Kage Bunshin." Ten jen kývl a zmizel. Stála jsem tam se Shim a koukala se na ten jeho pohled, jakoby chtěl a zároveň něco nechtěl. Jen jsem si povzdechla a popošla vedle něj.
"Děje se snad něco?" Pousmála jsem se na něj a založila si ruce na prsou. Pak jsem si jen povzdechla a koukla se na něj. Najednou mi něco docvaklo.
"Jo a...Můžeš mi tykat. Přeci jen nejsem tak stará oproti tobě." Mrkla jsem na něj a čekala co se bude dít, nebo kam mě zavede.

KLON-přesun

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Sat May 18, 2013 12:02 pm

Kým sme kráčali po schodoch hore, nepreriekol som ani slovíčka. Vlastne som bol ticho od toho, ako sme opustili cvičisko. Len som kládol nohu pred nohu a takým normálnym tempom stúpal hore.
Zastali sme pred tepanou bránou. Priložil som na studený kov dlaň a zatlačil. Brána sa pred nami doprevádzaná len tichým zavŕzganím otvorila.
Vykročil som opačným smerom, ako som mával vo zvyku. Chodieval som do tejto časti len zriedkavo, obvykle len keď som niečo potreboval alebo ma zavolali.
Očami som pozeral len pred seba, po ceste som stretol len pár ľudí, ktorým som sa pozdravil len odmeraným kývnutím hlavy.
Zastal som až pred mahagónovými dverami, na ktoré som energicky zaklopal. Nič. Uškrnul som sa. Takže som mal pravdu. O to to bude ľahšie.
Otočil som hlavu na Lucy. "Nie, všetko je v poriadku," a vrhol som na ňu umelý úsmev. Ktovie, možno to prekukla.
Potom som vošiel do dverí a nechal ich otvorené, nech už vojde alebo nie. Vnútri bola celkom tma, no ja som sa medzi stolíkmi a regálmi pohyboval ladne a do ničoho som nevrazil.
Za pracovným stolom na konci miestnosti stála presklená skrinka. Za sklom sa dal rozoznať veľký zvitok previazaný zlatým povrázkom.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Šla jsem bez řečí za ním a jen se koukala na lidi, které jsem stejně jak on pozdravila kývnutím hlavy. Měli to tu moc hezké, málo který klan to má tak moc rozšířené a to mě připomnělo dávný klan Uchiha, jen z povídek.
Když jsme se dostali zase před nějakou bránu, kterou otevřel, zacvakla jsem si palce o lem kalhot a koukala se na něj, jak si to tam ladně podává. Byla tam fakt tma, ale co, já se vždy uměla orientovat, navíc sem pronikalo světlo od otevřené brány.
Došla jsem až k němu, k nějaké skleněné skříňce, uvnitř které byl svitek se zlatým provázkem.
"Takže orlové povídáš...zajímavé." Pousmála jsem se a koukla se nad sebe a vlastně i kolem sebe.
"Jen mi neříkej že si ho jen tak můžeš vzít...Zdá se že je to nějaký "klenot"." Trošku jsem se zasmála a znovu se porozhlídla kolem, jestli bych tu neviděla nějaké pastičky nebo něco podobného. Kdo ví...V takovýchto místech to mohlo být a já vždy byla opatrná, než jsem do něčeho šla.

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Sat May 18, 2013 12:20 pm

V odraze presklenej poličky som videl, ako Lucy došla až vedľa mňa.
"Neboj sa, keď sa ho dotknem, neprepadneme sa do temnej priepasti ani nás nerozsekajú obrovské čepele," musel som sa usmiať. Vždy keď sa na posvätnejšie miesta klanu dostal niekto nový, vždy sa obával.
Pokrčil som plecami. "Nieje tu nikto, kto by mi to zakázal. Tí, čo patria medzi Vyvolených sú, aj keď nenávidenejšími, na druhú stranu sme však vyššie postavení. Ak sa niečo stane môjmu otcovi, najpravdepodobnejšie by som mal nastúpiť na jeho miesto ja. Potom to s klanom pôjde dolu vodou," zachechtal som sa a jednoduchým plynulým gestom som otvoril skrinku a vytiahol zvitok.
"Teraz máme všetko čo sme chceli. Kam teraz?" otočil som sa na Lucy, potom čo som zavrel skrinku a na skle po mojich dotykoch nezostal ani jeden jediný otlačok.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Usmála jsem se na něj když mě ujistil že tu nejsou žádné pasti. Pak jsem ho už jen poslouchala a pousmála jsem se. Asi to neměl lehké a mě teď něco napadlo.
Když si vzal svitek, tak jsem si jen prohrábla vlasy a koukla se na hodinky. Bylo fakt už pozdě, přesně hodina na nějaké kalby.
"Um...jsi plnoletý, já taky....Navíc mám chuť se pobavit. Kývla jsem hlavou, otočila se na patě směrem pryč a jen mu dala pokyn ať jde taky. Přeci jen...bude to kalba jako každý večer!

---přesun---

//Sorry píšu z mobilu xD

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Sat May 18, 2013 10:29 pm

Zvitok som si prevesil cez pravé rameno, nechcelo sa mi ho celý čas nosiť v rukách. Neznášal som to, vždy som mal najradšej obe ruky voľné a strčené vo vreckách. Chill...
Pokrčil som plecami, bolo mi fakt jedno kam pôjdeme, aj keby sme sa mali vrátiť naspäť na cvičisko. Tak trochu ma lákala aj posteľ, no to malo ešte čas. Dobre som vedel, že by som zaspal nadránom a potom sa zobudil na boží obed.
Vykročil som teda za ňou, po ceste som zavrel dvere na kancelárii. A znovu naspäť do ulíc.

Presun

// You Don´t Say xP Very Happy

Předmět: Re: Sídlo klanu Ryōu Thu May 30, 2013 2:42 pm

Zastal som pred tepanou bránou. Chvíľu som preď ňou len tak postával s očami namierenými ku oblohe, ktorá bola zatiahnutá, ako v poslednej dobe zvyklo.
Následne som bielou rukou potlačil kov a vstúpil na dvor sídla.
Nenamieril som si to do svojej izby, ani do žiadnych miestností klanu. Len som prešiel krížom cez dvor a následne sa vydal po drevených schodoch ovíjajúcich sa okolo ešte vyššieho stromu.
Kým som vystúpil až úplne hore, premýšľal som. Už dlho som mal v hlave myšlienku naučiť sa nejakú z klanových techník. Najmä Kangen, ktorý sa mi zdal jedinečný a hlavne praktický.
Nohou som dostúpil na drevenú podlahu. Predo mnou sa rozpínala vysoká "aréna". V jednom rohu boli rozostavené bojové figuríny pre tréning taijutsu, v druhom rozostavené terče so zopár pozapichovanými shurikenmi či kunaimi. Uškrnul som sa.
Prešiel som do stredu cvičiska, kde som sa posadil do tureckého sedu na prašnú zem. Z brašny som vytiahol menší čierno zelený zvitok s klanovou technikou, ktorý som opatrne rozvinul.
Už som ho mal prečítaný aj naštudovaný, no keď som to prvýkrát skúšal, neuspel som. Vyžadovalo to najmä veľké sústredenie.
Zložil som si všetky prebytočné veci, kým som tam nestál len v sieťovanom tričku a pohodlných teplákoch. Zavrel som oči. Vytvoril som potrebné ručné pečate, po ktorých som váhu preniesol na pravú nohu. Zatiaľ to ako tak šlo, moje telo nejavilo žiadne známky triašky, v pohode som to s chladnou hlavou ustál.
Následne som pokrčil ľavú nohu a zastavil ňou asi 25 centimetrov nad zemou, vo výške priemerného schodu.
Zamračil som sa, no s tichým praskaním sa pod mojím chodidlom vytvorila tenká plošina stvorená zo zeleného Tenkai. Jej okraje sa každou sekundou vlnili, akoby stále nebola pod kontrolou.
Dostúpil som na ňu celým chodidlom a mierne sa zaprel. Bolo to, akoby som si pred zrakom vytváral vlastné schody. Vyskúšal som preniesť váhu teda na ľavú nohu, no keď som tak urobil, po pár sekundách sa na plošinke zjavili biele praskliny a ona sa sama odpálila. Saltom som vyletel pekne vysoko a bezpečne dopadol na zem.
Uškrnul som sa, bol to celkom pekný pokrok, na začiatku sa mi nedarilo ani len koncentrovať Tenkai do takto hmotnej podoby.
Vyskúšal som to opäť, no tentoraz som vedel, kde je chyba. O pár sekúnd som nohou bezpečne balansoval na plošinke. Zložil som prsty ľavej ruky v pečať a plošinku naschvál odpálil.
Docielil som toho, že ma to vymrštilo oveľa vyššie, akoby normálny ninja dokázal vyskočil. Vo vzduchu som sa začal smiať. Bol to úžasný pocit.
Prišiel čas na vytvorenie ďalšej. Ako som padal, behom pár sekúnd sa mi podarilo vytvoriť okolo môjho chodidla ďalšiu plošinku, od ktorej som sa naraz aj s odpálením odrazil znovu ďalej.
Po vytvorení tretej som ladne dopadol na zem pár metrov od mojich zhodených vecí. Bol som so sebou celkom spokojný a tak som si sadol do tieňa strechy a z brašny vytiahol fľašu perlivej vody, ktorej som sa z chuti napil.