Anbu Veliteľstvo

Poèet pøíspìvkù : 52 Join date : 01. 05. 13

Vyrastá zo stromu, nachádzajú sa tu Anbu, a ich veliteľ. Je tam veznica a blá blá blá. Proste je to také obranné teritórium vraždiacich jednotiek Kusagakure. Nie často tu ale Káge zavíta, preto Anbu medzi službami hrajú poker.

Poèet pøíspìvkù : 52 Join date : 01. 05. 13

Po krátkej chvíli sa v nenavštevovanej Anbu centrále zjavila skupinka tmavých plášťov, nesúc novú postavu. Kamiko položili do trochu lepšie vybavenej cely s vypchatým spacákom a televízorom kde dávali ukážky mora, avšak aj tak ju do cely zamkli a nechali strážiť 2ma Anbu jednotkami, kým sa nepreberie. Už ju tam totiž čakalo suché jedlo a voda, v Kusa aj keď sme ich väznili, vážili sme si ľudský život a nikoho sme nezatvárali do chladných a mokrých ciel. Nevedela však jedno, Kusakáge ktorý je ale považovaný za Uke, je na ceste.

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 05. 05. 13

Cukla jsem sebou a hbitě otevřela oči. Stále jsem ale ležela na podlaze.
Co se stalo?
Byla jsem trochu mimo. Pamatovala jsem si jen jak jsem se napřáhla dárkovým košem
a pak už nic. Pravděpodobně mě nějakou technikou omráčili dřív, než jsem stihla udeřit.
Podívala jsem se na podlahu, na které jsem ležela. Nevěděla jsem, kde jsem, ale v Ame to rozhodně nebylo. Podívala jsem se na druhou stranu. Mříže. Takže jsem ve vězení. Podívala jsem se na stráž a trochu znervózněla. Přemýšlela jsem, kde je asi Raizou. Doufala jsem, že aspoň on dokázal utéct daleko.

Poèet pøíspìvkù : 52 Join date : 01. 05. 13

„Vieš aký je trest za zabitie syna feudálneho pána Trávnatej zeme?“ Ozvalo sa tichom a tmou za mrežami, odkiaľ vystúpila vyššia postava trochu chudšieho muža s bielymi vlasmi a plášťom označujúci hodnosť Kusakágeho. Presne ten ktorý bol pri bráne bol aj teraz vo vezení. Celú noc sa o Kami starali, ráno jej pred vstaním podali cez mreže jedlo a čistú vodu, na tentoraz sa ale stiahli keď sa dvere vezenia otvorili a ona bola voľná. No medzi slobodou a celou som práve stál ja, a ja som bol jediný východ ktorý jej mohol dopomôcť k úteku. Na tvári som mal tvrdý poker face, v mojich očiach sa tiež nezračilo nič, už to nebolo ako pri bráne kedy šlo poznať môj hnev z tónu hlasu, tentoraz som bol chladný ako zimné ráno.

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 05. 05. 13

Všimla jsem si vody a jídla. Opovrhovačně jsem odvrátila pohled a dívala se na zeď - byla jsem tedy zády k mřížím. V tom se ale do ticha roznesl chladný hlas. Už jsem si myslela, že ze mě jde nějaký tvrďas vymlátit informace o naší vesnici. Když jsem se ale otočila, v mřížích stál drobný blonďák. Nadzvedla jsem levé obočí a po chvíli si rukou pročísla vlasy. Pfff, tohle je Kusakage? Chm... Udělala jsem pár kroků dopředu a podívala se na něj výrazem, kterým jsem teď koukala úplně na všechno. Byl to chladnokrevný výraz, pod jehož kápí minulosti se však skrýval strach a pláč malé holčičky. Chytl mě menší cholerický "záchvat" ...
"Heleďte se, Kusakage! My jsme byli vysláni do vaší vesnice, abychom přinesli gratulační dárkový koš, k vašemu postu. Zatímco mi tu bráníte v odchodu, vrah toho muže utíká pryč! Ten muž s námi neměl nic společného! Takže mi uhněte z cesty!"
Pravděpodobně jsem křičela tak hlasitě, že to bylo slyšet po celém velitelství. Po svém horlivém proslovu jsem se zamračila a udělala ještě krok navíc. Čelila jsem teď pohledu v jeho očích.

Poèet pøíspìvkù : 52 Join date : 01. 05. 13

Sledujúc ju som ani okom nemihol, aj napriek jej cholerickému záchvatu. To viete, žiť pod jednou strechou z mojou ségrou vás naučí zvládať takéto situácie, o to sa nemusela báť že uhnem pohľadom. Stále som ostával stáť na mieste, sledujúc jej oči, doslova ju prepaľujúc pohľadom ktorý bol rovnako chladný ako ten jej. „Napriek tomu vás Anbu videl hádzať zbrane, a s určitosťou je preukázané že práve zbraň toho druhého chlapa, toho ktorý prišiel z tebou, z Ame, zabila nášho strážcu. Bolo mu len 19, vieš aký je to vek? Mne je toľko. Je to príliš málo na smrť, smrť.. dôvod jeho smrti? Vyvolanie vojny medzi našimi dedinami? To je myslíš že spravodlivé, je to fér?“ Spýtal som sa, otočiac sa na chvíľu k oknu, odkiaľ sa ozývali divné zvuky. Onedlho sa bude konať pohreb a takto tomu bolo dávané znamenie. Odvrátil som pohľad plný smútku späť ku Kami. „Nemusíš sa báť, na oboch ďalších účastníkoch bola poslaná tajná infiltračná jednotka a nedivil by som sa keby práve teraz jedného z nich nechytili už. O spravodlivosť bude postarané..“ Vošiel som do cely ktorú som nechal otvorenú, mala krásny únik, stačilo prejsť k dverám a odísť. „Sadni si a povedz, čo sa stalo? Prosím, nechoď..“ Spýtal som sa keď som si sám sadol bezbranný do rohu miestnosti, naozaj mohla kedykoľvek odísť.

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 05. 05. 13

Byla jsem tak rozčílená, že když mi začal vyprávět o smrti toho Jounina a o jeho věku, tak jsem už zuby drnčela o sebe. Ruku jsem semkla v pěst - hodně pevnou pěst. Co si o sobě myslí?! Zvuku ohlašujícího blížící se pohřeb jsem si nevšímala, momentálně jsem měla v hlavě akorát myšlenku, jak rozflákat Kusakagemu hubu, aniž bych měla potom problém. Jeho jednání mě dorazilo, když se posadil do rohu místnosti a vchod do cely nechal otevřený.
"Zeptejte se té mrtvoly! Já nikoho nezabila a nejsem v této vesnici od toho, abych vyšetřovala vraždu! Amegakure no Sato sem přišla, aby vám pogratulovala. To, že máte blbý vztahy s Uzu neznamená, že jsme vám zabili Jounina! Od začátku mi tu dáváte pojednání o tom, jak je hrozný, že umřel. Lidé umírají denně! Já, ani můj parťák nemáme nic společného s tím člověkem, co vám zabil stráž. Takže! Dárkovej koš si sežerte, vraťte mi moje zbraně a okamžitě mě pusťte!" Módní časopis jsem zastrčila trochu hlouběji, protože trochu vykukoval. Nakonec jsem se rozhodla, že si svoje zbraně najdu sama. Bez jeho pomoci. Prostě jsem vyběhla z cely a začala hledat únik z velitelství.

Poèet pøíspìvkù : 52 Join date : 01. 05. 13

Akonáhle Kami opustila celu, a vybehla na chodbu, pocítila niečo divné v žalúdku, ako keď padáte a pod vami vidíte tú rozľahlú krajinu, vbehla v tej sekunde akoby znova do svojej cely. Vysvetliť, vyšla dverami, ktoré ju zaviedli do druhej cely, na vlas podobnej tej jej, so mnou v rohu miestnosti. „Vieš že takáto obhajoba je chabá. Môžem ťa donútiť hovoriť o Ame ale nerobím to, takže krátky rozhovor, ti predsa neublíži nie?“ Spýtal som sa, stále bez výrazu som hľadel na ňu ako sa pokúša vychádzať z miestnosti ale nakoniec aj tak stále končí v tej istej so mnou v rohu.

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 05. 05. 13

Sotva jse vystoupila z cely, byla jsem lapena do genjutsu. Objevovala jsem se tedy stále ve stejné cele. Uvolnění nevycházelo. Tu techniku musel kontrolovat buď někdo hodně silný nebo více lidí. Podívala jsem se na Kusakageho. Bylo mi jedno, jestli i on je součást genjutsu nebo ne. "Krátký rozhovor by mi sice neublížil, ale jak už jsem řekla! Já tu nejsem u psychiatra! Krom toho to viděl jeden z vašich Anbu! Zeptejte se jeho!! A už mě do p*dele pusťte!!!!!" Z toho věčného vcházení do své cely se mi už trochu motala hlava. Tohle genjutsu se mi vůbec nelíbilo. Až se z tohohle dostanu, CHCÍPNE!
Proklínala jsem v duchu a přemýšlela, jak uniknout.

Poèet pøíspìvkù : 52 Join date : 01. 05. 13

„Ja si nemyslím že tak skoro chcípnem, a keď už tak, určite nie tvojou rukou..“ Odpovedal som na jej myšlienky, keď sa asi po stý krát zopakovala situácia z prechádzaním do vlastnej cely. Vtedy som sa postavil a pomaly prešiel k nej. „Práve ten Anbu mi povedal, ako umrel Jounin rukou tvojho spoločníka, tak mi povedz, ako je možné že si zrazu Kusagakure spomenula že som nastúpil na túto funkciu, keď som v nej zastával len jeden deň, pričom o tom poriadne nevedela ani dedina, takže nie je možné aby o zmene hneď vedeli niekde v Ame, s ktorou nie sme príliš zadobre, keď máme ozbrojené hranice..“ Odvetil som jednoducho s povzdychom, sadol si na jej stoličku a čakal kým ju to neprejde, neprisadne si a neporozpráva sa.

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 05. 05. 13

Jen jsem tam stála, už jsem ani neutíkala. Prostě jsem se na něj jen vražedně dívala a mlčela. Po chvíli mě to ale přestalo bavit, takže jsem se k němu prostě otočila zády a vytáhla si ten časák. Skončila jsem na straně 8, takže jsem pokračovala dál. On tam stále seděl.
"Snažítě se marně, Kusakage." Řekla jsem už s klidem a dál si četla. Nehodlala jsem tady vykládat o něčem, s čím jsem neměla absolutně nic společného. On si asi myslel, že mu ještě řeknu, že jsem toho člověka zabila já...

Poèet pøíspìvkù : 52 Join date : 01. 05. 13

Posadil som sa, prekrížil si nohy na stoličke a zahľadel sa von oknom. „Dnes to vyzeralo na pekný deň čo? Len ten dážď to divne pokazil..“ Pousmial som sa, akoby sme boli niekde v bare a boli sme dokonca starý priatelia. Od ucha k uchu, som sa na chvíľu roztiahol úsmev pri pohľade na oblohu než ju znova zatiahli búrkové mraky. Bolo tu malé okienko, maličké, ale aj tak sa dala sledovať obloha. Nedalo sa odtiaľ utiecť. „A čo ty? Tvoje meno? Moje je Nao, Naou Okumura, čo už asi aj vieš nie?“ Spýtal som sa znova, a trhol k nej sekundový pohľad, než som sa znova zapozeral cez okno. Povzdych, to tu budeme naozaj do nekonečna?

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 05. 05. 13

Zavřela jsem časopis a práskla s ním o zem. Během vteřiny jsem byla nakloněná těsně naproti Kusakagemu. Pravou ruku jsem měla vztyčenou přímo mezi našimi hlavami. "Už nikdy... NIKDY neurážejte déšť! Tím urážíte naši vesnici." Tvářila jsem se naštvaněji než jindy. Možná si to ani neuvědomoval, ale urazit déšť bylo pro mě neslýchané. Na to se najednou opovážil ještě zeptat se mě na jméno. Ani Amegakurskému Shinobigashirovi jsem ho málem neřekla, tak proč by ho měl vědět nějakej malej kluk, mladší než já. "Samozřejmě, že znám vaše jméno, KDYŽ JSEM VÁM SEM PŘINESLA TEN BLBEJ DÁRKOVEJ KOŠ!!!!"

Poèet pøíspìvkù : 52 Join date : 01. 05. 13

Akoby sa ani nepriblížila, naďalej som hľadel cez okno na už konečne ustávajúci dážď, až som presunul zrak na ňu. „Ukľudni sa..“ Nebol to príkaz, bola to prosba? Áno bola. Po požiadaní o pokoj som sa trochu odtiahol, postavil sa a začal sa prechádzať po cele. Zdalo sa že rozmýšľam, ale to som len hľadal správne slová. „U vás dážď, u nás tráva, naše symboly. A predsa len, tráva rastie lepšie po daždi že?“ Áno, začal som s ňou filozofovať, aj tak som nemal čo robiť, kým sama nezačne niečo rozprávať bez toho aby sa naštvala. Čakal som stále na jej meno. Nepohnem sa kým nepovie.

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 05. 05. 13

Zvedla jsem oči v sloup a po chvíli se plácla přes čelo. Konečný posudek : Mentálně narušený Kusakage, o několik let mladší než já, mě tak trochu poslal s košíkem do háje. Místo toho mě tu uvěznil, vyslýchá mě a teď se dokonce zbláznil a mele ptákoviny. Už úplně vidím, jak tohle říkám Amekagemu. Ještě jsem nad tou myšlenkou zakroutila hlavou a podívala se na otevřené mříže cely. Útěk by se už nepovedl. Zabít ho taky nemůžu... Ach jo...
"Minako Kami... Řeknu vám to, ale potom mě pustíte.
Prostě jsme sem měli přijít dárkovým košem - Poslal nás zástupce Amekageho, náš Shinobigashiru, zatímco byl Amekage na daleké misi. Když jsme sem přišli, nechtěli nás pustit dále. Složili jsme zbraně a přátelsky čekali s košem. Kromě nás tam přišel další člověk, kterej s náma neměl nic společnýho. Vzal Raizoovu zbraň se země a zabil vašeho Jounina. Všichni nás začali považovat za jeho spojence, ale vždyť vám sám ukázal čelenku Uzu. My jsme s Kusa!" Zavřeštěla jsem a ukázala na znak na mojí čelence. "Raizou vyvolal tu bránu, abyste nás nezabili a my aspoň zvládli utéct. To se ale povedlo jen jemu a co jsem měla dělat, když jste mě obklíčili a vinili mě z vraždy!" Postupně jsem byla hlasitější a hlasitější. Na konci už jsem měla tiky v žilách na čele.