Náměstí

Pořád s bolavou hlavou, odřeným čelem a obvázanou dlaní jsem došla zpět před krámek abych si zpravila náladu.
Po chvíli jsem vylezla z novou knížkou, natáhla si kapuci..opřela se o zeď pod malou stříškou takže na mě pršelo minimálně a začetla se.
Chmm tak tahle je nějaká slabší.
Zklamaně jsem se zamračila ale četla dál.

Presúval som sa opäť skákaním z budovy na budovu ďalej a ďalej.
Nuž čo, potreboval som "to" vybaviť, inak by som ostal fakt pri tom, že mám svedomie.
A to som predsa nemohol iba tak nechať! Tche!
Na druhú stranu, opravil by som niečo a získal zas spoločnosť baby... to neznelo zle.
Nuž som sa teda presúval a presúval, až som zastavil na jednej časti steny.
Pohľad som presunul na niekoho, kto si sedel pod malou strieškou.
Hé, podobná situácia bola aj pred chvíľou u mňa.
Uškrnul som sa a preskočil som rovno pred Yuri.
Najprv som nič nehovoril, iba na ňu kukal.
Chvíľku som sa i tak musel zamýšľať nad tým, že fakt vyzerá jak ja. Teda, v opačnom pohlaví.
Odhodil som ledva začatú cigaretu na zem, kde ju uhasil dážď a ruky som si strčil do vreciek mikiny.
"Mám taký.. návrh.." Zamrmlal som k nej a pozoroval som ju.
Výnimočne som sa neškeril ani pohŕdavo netváril, ale platil u mňa teraz poker-face.
I keď v duchu sa mi miešali všetky možné výrazy.

Přetočila jsem na další stránku, když přede mě skočil on.
Lekla jsem se...cukla sebou a málem mangu upustila.
"Do pr.."
Koukla jsem se na toho kdo mě vyrušil a nahodila obličej alá "to jako fakt?"
Povzdechla jsme si a vrátila se k manze.
"Jakej?"
Zamumlala jsem a přetočila na další stránku.

Slabšie som sa pousmial, keď som si všimol, že som ju vydesil, následne som ale zas výraz vrátil do toho poker-face-u.
Určite ma videla véľmi rada, ale tak hádam ma vydrží vidieť pár minút.
Aj keď som dúfal, že to bude na viac než pár minút, ale to by mi muselo vyjsť čo som chcel.
"Ten môj... eh, pokus..." Začal som a v mysli som si vyberal čo najlepšie slová.
Ja by som bol schopný totiž nejako uraziť či niečo pokaziť aj pri opravovaní chyby.
"Síce sa mi to páčilo, no... čo tak sa na to vys-... um, zabudnúť?"
Spýtal som sa a celkom som ignoroval, že na mňa pršalo, mal som kapucňu.
A mokré vlasy som mal i tak, po tej sprche, takže to bolo jedno.
"Začať zas od.. ja neviem.. vypýtania si fľašky, ak máš ešte chuť. A snažil by som sa už krotiť, aby sa toto nemuselo opakovať."
Poslabšie som sa uškrnul a naklonil hlavu, myslel som tým aj tento moment.
So špáradlom som teraz moc nehýbal, ju štvalo aj to, tak si to hádam nevšimne.
I tak na mňa doposiaľ ledva pozrela, takže by jej to so šťastím mohlo uniknúť.
A so šťastím by mi aj vyšlo toto... "skryté ospravedlnenie". Hoc tak by som to ja nechcel nazývať, ale mohlo sa to tak nazvať.

Když začal mluvit letmo jsem k němu zvedla oči a pak se vrátila k manze.
V půlce jeho mluvení jsem přestala číst a když skončil ušklíbla jsem se.
"To je omluva?"
Koukla jsem se na něj s nadzvednutým obočím.
Jestli jo, tak proč proboha? On a omluvit se? Tak to bych nikdy nečekala.
Hodně dlouhou chvíli jsem mlčela a nechávala mu prostor aby to potvrdil nebo ne.
Nakonec jsem zaklapla mangu a znova se ušklíbla.
"Jestli jo tak další flašku beru. A aby bylo jasno, nestojím o děvkaře co si dělají zářezy, takže ti teda radím aby jsi se krotil."
Strčila jsem ruku do kapsy a stáhla si kapuci víc do obličeje.

Skrivil som slabšie pery keď sa spýtala, či je to ospravedlnenie.
Takú chvíľu, akú mi dala na odpoveď, som aj taký čas mlčal a iba ju sledoval.
"Ak chceš, volaj to tak.."
Pokrčil som napokon ramenami a tváril som sa zas neutrálne.
Keď mala ďalšiu reakciu, hneď som sa uškrnul a celkom spokojne sa zacítil.
Vyšlo mi to, mohol som sa teda opäť zbaviť nudy.
"Ľudia sa vedia meniť, Yuri."
Zamrmlal som k tomu jej poznatku, že o mňa nestojí.
Neviem, či som tým chcel povedať, že sa akože viem zmeniť, alebo som sa len slepo obhajoval či čo.
Ale tak... mal som ešte len 21, mohla ma čakať ešte fúra zmien!
K tejto zmene ale musela prispieť aj iná osoba, než ja sám... ale to som nejako neriešil.
Ak mala prísť zmena, príde, ja som si po ňu nehodlal ísť. To radšej po fľašku.
"Ale aby to bolo fér, prv som ťa varoval."
Uškrnul som sa a vystúpil som do ulice, jej som kývol hlavou.
"No poď, nech tu nemoknem...-e."
Mal som síce kapucňu, no tá bola tenká, takže moc toho nezadržala, ako aj celá mikina.
Nuž, do sprchy som chodil rád, do vane ešte radšej, takže som to ani tak nevidel ako extra veľký problém.

"Jasně.."
Znova jsem se ušklíbla na to, že se lidi mění a vydala se s ním pryč.
Mangu jsem si schovala pod mikinu aby nezmokla a přidala trochu do kroku.
Nechtěla jsem s ním být někde promočená a klepat kosu.