Kancelář Kusakage

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Jedna obří budova uprostřed vesnice. Zde sídlí Kusakage, konají se tu i zasedání, sídlí tu i rada vesnice. Budova je opravdu velká, protože je tu i obří knihovna, spousta místností se svitky, které by měli být nedotčené. Kusakage sídlí v nejvyšším patře, aby měla rozhled na vesnici a její okolí.
Kancelář má za stolem dlouhé skleněné okno a především...všude je velký pořádek! Kusakage si potrpí na čistotě, proto nikdy neotvírejte žádnou ze skříní, tam sídlí hromada papírů, které je potřeba vypracovat.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Zasedla jsem zase za stůl. Bylo tu ticho jako vždy, jen venku to začínalo pořádně rámusit. Vánoce měly být už zítra a já ani nemám hotovou výzdobu celé vesnice, proto jsem to hned napravila a poslal lidi na nějakou přípravdu a skupinu do města na zpívání koled. Měla jsem Vánoce docela u zadnice, bylo to období jako každé druhé, jen lidé ho až příliš prožívali.
"Bože můj, proč je tu vždy taková nuda." Opřela jsem se do křesla a otočila se na prosklenou stěnu a pozorovala jak lidé které jsme právě obeznámila misí začínají makat na výzdobě. Moc hezkej pohled.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Mal som na tvári masku a oblečený Anbu plášť aj kapucňu som mal na hlave, lebo snežilo. Šiel som za Kusakage naposledy s ňou bola vonku lepšia nálada, než obvykle i keď to moc dobre nezakončila a bola trošku agresívna na mňa. Nuž, asi to bolo kvôli mne, povedal som jej, že patrí do blázinca... I keď som to skôr myslel, že to preháňa s prácou. Najväčšou prekážkou pre mňa boli schody, toľko schodov pokope. Po dlhej a úmornej ceste hore schodmi, som sa postavil pred dvere, zaklopal som a zároveň som povedal s klopaním.
"Klop,klop, klop."
Čakal som kým mi otvorí alebo ma pozve ďalej.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Dala jsem si nohu přes nohu a pozorovala s poloúsměvem vesnici. Tolik lidí co se smálo pospolu jsem neviděla už dlouho, ale dělalo mě to nějakým způsobem šťastnou. Teda, hned do doby co se neozvalo zaklepání. Chakru jsem ihned poznala, proto jsem se na židličce otočila a zasunula se za stůl a vyzvala ho dovnitř.
"Zdravím. Copak? Přišel sis pro tu misi ty hrdino?" Usmála jsem se sladce a začala si hrát v jedné ruce s propiskou. Druhou rukou jsem klepala nehty o stůl a nasadila svůj vážný obličej plný nadřazenosti a respektu.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Na vyzvanie som chytil kľučku zatlačil a otvoril dvere. Následne som vstúpil dnu. Zrazu som sa cítil ako nejaká obeť, ktorá padla do levovej pasce. V ospravedlňovaní som nikdy nebol dobrý a málo kedy som to praktizoval, ale teraz sa to tu hodilo.
"Etoo... Ja som len.."
Urobil som menšiu prestávku medzi mojim prejavom a pozeral som sa do zeme. Potom som zodvihol hlavu a pozrel som sa jej do očí.
"Chcel som sa ospravedlniť, choval som sa arogantne a správal som sa ako blbec..."
Nuž povedať to mi dalo veľa námahy, arogantný som bol skoro ku každému a vedel som si to aj priznať.
Potom som sa milo usmial a nahodil psie oči.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Dívala jsem se na něj s přimhouřenýma očima, které vyzařovaly spíš profesionalitu, než nějaké přátelské kukuče.
V momentě kdy se mi ale omluvil, tak jsem se pousmála a povzdechla si.
"Dobře, omluvu beru, ale mám u tebe večeři." Měla jsem na mysli to, že chtěl o večeři hrát na ty packy koček, no tak jsem si to vykompenzovala tímto, že jsem se rovnou zvolila vítězem.
"Přišel jsi se jen omluvit, nebo ještě něco potřebuješ?" Opřela jsem se do židle a přehodila si nohy, byla tu nuda tak jsem začala cvakat propiskou a kroužit s ní mezi prsty s pohledem upřeným na Akihira.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Zabralo to aj keď mala u mňa večeru, ale to mi nejako neprekážalo.
"Tak fajn."
Pousmial som sa, na jej ďalšiu otázku som chvíľku mlčal a premýšľal.
"Nuž, čo robíte zajtra? "
Opýtal som sa, lebo ja som mal plán nudenia sa! Medzi tým ako sme sa rozprávali som sa nejako dostal k jeden zo skríň a pozeral som sa na ňu. Neviem prečo, ale mal som nutkanie ju otvoriť.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Podívala jsem se z okna. Vesnice byla nádherně nazdobená a uprostřed města nádherný velký svítící a nazdobený stromeček. Spokojeně jsem se usmála a při jeho otázce přivřela oči.
"Pracuji." Odpověděla jsem mu a podívala se na skříň. Právě tam byla celá má zítřejší práce, do které se mi fakt vůbec nechtělo, ale co jiného jsem asi mohla dělat.
Stoupla jsem si a došla k oknu, do kterého jsem se začala dívat, tak zamyšleně.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

"Yosh takže asi nemáte záujem sa u mňa staviť a dať si rum s čajom... Bez čaju..."
Pousmejem sa a naďalej sa pozerám na tú skriňu.
*Kto vie čo sa stane ak nakuknem do nej.*
Pomyslel som si, mal som sto chutí otvoriť tú skriňu. Zatiaľ som tú skriňu neotváral, len pokojne čakal na odpoveď
"Zajtra by ste nemali byť v práci."
Ešte som dodal, chcel som ju zachrániť od toho nudného papierovania.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

"Rum s čajem bez čaju? To zní fajn." Usmála jsem se vřele a pak se opřela opřela o parapet a založila si ruce na prsou a koukala na něj a na to jak se koukal na tu skříň.
"Ať tě to ani nenapadne." Povzdechla jsem si a šla směrem k němu s tím, že jsem se teď opřela o roh stolu a dívala se tak zajímavě na něho koukala.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

"Yosh, takže zajtra môžete prísť. Nebude to nič extra, ale očakávam Vás.."
Povedal som pravdu, variť, piecť ani nič podobné som nevedel. Vlastne v byte som mal neporiadok, preto asi urobím poriadok, čo bola práca a tú som nemusel.
"A prečo by som to nemal otvárať?"
Opýtal som sa, chcel som vedieť, čo tam má... ale asi nejakú hŕbu papierov.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Kývla jsem na souhlas s pousmáním.
"Jestli se chceš dožít zítřka, necháš jí zavřenou, stačí ti ti jako odpověď?" Sladce jsem se usmála a pak si povzdechla. Vzala jsem si papír ze stolu a přečetla si ho.
"Tak ty nerad mise jo." Usmála jsem se na něj škodolibě.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Skriňu som naozaj radšej nechal, lebo aj keď som sa s ňou poznal len chvíľku, tak som vedel, že toto nebolo dobré znamenie. Vzdialil som sa pre istotu od tej skrine.
"Nie, nie vy ma vždy zle chápete ... Ja milujem misie, som veľmi pracovitý, ale predsa teraz cez tieto dni nebudem pracovať.. Nie predsa?"
Usmial som sa, že ja tu ako keby ani nie som. Pozeral som sa jej do očí, dalo sa do nich pozerať stále, ale ten jej úsmev hovoril o tom, ako by mi chcela naozaj niečo zadať.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Ten jeho vystrašená pohled mě opravdu fascinoval, bylo to jak roztomilé tak zábavné dohromady a nehledě na to, že se tak moc bál, že mu nějakou misi fakt zadám i přes to, že mě pozval na oslavu...no "oslavu" svých Vánoce, abych je nemusela strávit sama.
"Zajímavé, jak se vždycky dokážeš ze všeho vykecat, až mě to začíná fascinovat." Povzdechla jsem si s úsměvem a propisku jsem položila na stůl.
Přeměřila jsem si ho pohledem a pak se sama pro sebe uculila a zase si stoupla k oknu a dívala se ven, krásná vesnice.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

"Etooo... ja sa nevykecávam."
Povedal som s menším úškrnom.
"To Vy mi vždy robíte stresy, že ma zamestnáte, musíte brať ohľad na moje zdravie Kusakage-sama."
Priznal som sa, trošku mi to prišlo smiešne, na misií som nebol síce ako tak dlho, ale dostával som plat Anbu stále, čo sa mi páčilo.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Ušklíbla jsem se při jeho dalších slovech.
"Brát ohledy na to jestli pracuješ, to bych musela papírovat snad celý den." Povzdechla jsem si a podívala se na hodiny. Dneska jsem už neplánovala udělat ani jeden papír, bylo toho dost a já si taky dala padla. Vzala jsem si na sebe znovu kabát, šálu a rukavice. Klíčky ze stolu jsem si schovala do kapsy a šla směrem ke dveřím s tím, že jsem ho z kanceláře taky popostrčila.
Když jsme byli na chodbě, zamkla jsem kancelář a pak knihovnu.
"Takže zítra u tebe...v kolik?"

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Pousmial som sa nad jej poznámkou, začala sa baliť von, ja som tam stál a len som si ju prezeral od päty až k hlave. Po chvíľke sme vyšli von.
"Tak, skús prísť ako sa ti bude chcieť, adresu nájdeš v mojej zložke, keby niečo. "
Uškrnul som sa, sám som nevedel kedy vlastne má prísť.
"Zajtra s tebou teda počítam. Maj sa."
Zareagoval som a kývol som jej. V tom som odišiel.

(Presun)

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Kývla jsem lehce hlavou s úsměvem.
Když odešel, ještě jsem tu všude pozhasínala a vydala se k odchodu.
Fajn, asi bych na zítřek měla přinést nějaké pití. Pomyslela jsem si s úsměvem a odešla.

Přesun

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Hned od Akihira jsem zase došla sem.
Ten studený vzduch mě probudil tak jsem si řekla, že toto zvládnu.
Ach jo...měla bych mu pak nějak opravdu poděkovat. Jsi srab Lucy...
Sedla jsem si do křesla a začala vyplňovat papíry.
Vlastně práce mi pomohla přemýšlet opravdu nad tím nad čim jsem potřebovala.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Stále tak trochu zapomenutý v čase, lépe řečeno zahloubaný v minulosti jsem automaticky vyšel po schodech. V ruce papír do kterého jsem za chodu cosi zakresloval a pod vousy si něco bručel. Sem tam ten nepřehledný nákres někde přeškrtal a pak zase poupravil. Snad díky svátkům zde nikdo nebyl, kdo by mne vytrhl a zastavil. Proto se najednou do kanceláře tiše otevřeli dveře, já bez vyzvání vešel a zase je za sebou dovřel. Nevrazil jsem tam po hlavě s rámusem, ale jako někdo kdo se zde vyzná a ví jak se má pohybovat aby nepatřičně nevyrušil. Pak následovalo pár kroků ke stolu, pozvednutí hlavy a prudké zaražení, které bezděky přešlo v zamrznutí na místě. S prstem na nákresu, nakročený a spolknutými prvními slovy, no musel jsem vypadat jako naprostý pitomec. Navíc následovalo vystrašené rozhlédnutí a pochopení situace. Byl jsem sice ve správné kanceláři, ovšem v nesprávnou dobu a nesprávným způsobem. Nejraději bych si dal pár facek a pěkně natvrdo. Očividně mi občas ta samota začínala lézt na mozek.

"A sakra..." vyznělo do napjatého ticha, a velmi upřímně. Pak se můj pohled pořádně zkoumavě opřel o drobnou dívku za stolem. Patřičné omluvy a uznání se však nedočkala. Chvíli bylo vidět, že upřímně uvažuju co dělat, no spíš co chci dalšího méně duchého říct.

"Neplánoval jsem tenhle příchod, spletl jsem se." Oznámím jako bych právě v nákupním centru omylem zavítal do nevhodného patra a jednalo se pouze o mou chybu. Klidně začnu rolovat papír, otočím se k východu abych zmizel a ještě tak nějak popřeju.

"Jo a pěkný svátky, nebo tak nějak..."

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Papírů bylo nekonečně mnoho, proto jsem se začala bát, že se odtud nikdy nedostanu.
Náhle otevření dveří zaujalo mou pozornost a já koukala na kluk co sem právě přišel bez pozvání jako do nějaké hospody.
Vykuleně jsem na něj zírala a nechápala co se děje.
"Přeješ si něco?"
Nadzvedla jsem obočí a nechápavě na něj zírala.
Co to jako bylo?

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Trochu ostýchavý pohled se změnil v zamračení. Lehce jsem nadzvedl jedno obočí a znovu se na ní přímo podíval. Taková křehká dívka a byla nová kage, sice jsem slyšel o tom, že je to žena. Ale úspěšně jsem se jí i zdejší kanceláři doposud vyhýbal. Nyní už to nešlo a ona se na mě dívá, jako by snad opravdu chtěla dostat odpověď. Ach jak problematické.

"Nebyl jsem tu už nějakou dobu, dost se to tu změnilo."

Přejedu pohledem po místnosti a přistoupím klidně blíž. Moje trénované tělo nevykazuje žádné nervozní pocení či tiky, jak to u provinilců bývá. Pak si všimnu jediné staré věci, takového těžkopádného těžítka na papíry. Jediná známá věc, kterou jí nejspíš bylo líto vyhodit, protože stále pilně plnila svůj účel. Nejspíš jí můj pohled neunikne, jsou na něm zespodu dokonce vyryté iniciály.

"Ale nebudu zbytečně krást potřebný čas..." Schválně vynecháno slovo Vám.

"...jistě je tu spousta práce i mezi svátky. Mimochodem, pár hlídkujících shinobi jsem musel pokárat a rozmístění kolem vesnice by se mělo upravit, našel jsem dvě mezery."

Zarazím se a pomalu umlknu, za mé upřímné jednání mě dost nadřízených odsuzovalo. Nejspíš se z toho na mě tahle mladá dáma také vyřve, což jí nebudu zazlívat, pokud jí to uleví a budu pak moct zmizet.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Všimla jsem si že jeho pohled zaměřil to staré těžítko, ale nijak jsem to neřešila.
"Času mám dost..."
Odpověděla jsem mu a při jeho poznámce jsem se usmála a poloźila propisku.
"Jo, děkuji že jsi se o to takto postaral ale...příště dej vědět mě nebo nějakému ANBU, ne vždy se může stát že si nechají rozkazovat od stejně kvalifikovaného shinobi a spory bych řešit nechtěla. Navíc vesnice má sama o sobě neviditelnou magnetickou barieru která mě upozorňuje na každého kdo projde, když má třeba vysokou chakru na urovni shinobiho. Ale děkuji, zapíšu ti to tak C misi.
Vysvětlila jsem mu a usmála se.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Možná jsem nevypadal nejchytřeji, ale tento detail mi neunikl. Takže má první podstatná informace o schopnostech kage je, že má zajímavé KG. Hned druhý poznatek je, že se dokáže dobře ovládat a vystupovat za každých okolností tak, jak se od ní očekává. A to například i nyní.
Podle jejího poučování mi došlo, že nejspíš neví s kým mluví. Nejspíš mě má za genina, pousmál jsem se. Ale dost možná jsem jen další věc ve svém životě špatně pochopil.

"Vlastně se postarám o to, abych už s ničím podobným nemusel nikdy otravovat. Jen jsem se v tuhle dobu..."

Zatracená upřímná povaha. Mé umlknutí jistě nepatřičně dalo nyní plně najevo to, co jsem nechtěl říci naplno. Není nijak těžké poznat, že nové Kage nevěřím a dost možná jí i plně neuznávám. Ave vesnici je důležité, aby shinobi své/mu kage plně důvěřovali. Ovšem nařízením se toho doopravdy docílit nedá.

"...hmm nechal unést vzpomínkami." Dodám nakonec neochotně. A pak abych odvrátil přímou pozornost od původních vět, plácnu první větu co mě napadne.

"Takže všeobecně Kage, by měla být silná...mít sen pro vesnici?"

Dost záludná otázka, podle upřímného pohledu, kterým však nyní jasně odhadoval kolik síly se v ní skrývá, by se dala vyložit i jinak. Jak silná je Ona a jak silné jsou její sny. Rozhodně by to rád zjistil, vlastně ne. Neměl bych se přeci zajímat o někoho, kdo nemá ty správné předpoklady vypadat jako starý kage. Ztěžka si najednou povzdechnu a nepochopitelně si přejedu rukávem po čele. Ještě že mé úvahy neslyší. Pak by mě měla za stoprocentního blázna.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Vlastně jsem netušila o co mu jde, jen jsem podepsala papír a položila znovu propisku s tím, že jsem se opřela do křesla.
"Vzpomínky tě dobře dokážou v moment změnit, takže? Potřeboval jsi něco?"
Optala jsem se tázavě a podivila se nad jeho druhou otázkou.
"Ano, Kage musí mít nějaké ty zkušenosti a sílu aby jim mohl být."
Lehce jsem se pousmála a pak si povzdechla.
Zajímalo mě o co mu jde.
"Sen pro vesnici? Spíš než sen mám cíl. Bohužel důvodu ho někomu vyzradit také nemám, vlastně ani záminku."
Pokrčila jsem rameny a čekala až mi on řekne důvod své návštěvy.

» Nao Okumura / KUSAKAGE
» Sídlo Kusakage