Samui Shiro
寒い 白
† Studená bílá †
~Přezdívka~
Shi
~Pohlaví~
žena
~Věk~
15 let
~Narození~
3. 3.
~Výška~
167cm
~Váha~
55 kg
~Krevní skupina~
A+
~Místo pobytu~
Yukigakure no Sato
~Hodnost~
Gennin
~Sensei~
~Fobie~
Shiro není žádný strašpytel, ale jedna fobie by se u ní našla. Má strach, že ji někdo citově zneužije (zase) a taky se tak podle toho chová.
~Sen~
Chtěla by se stát skvělou kunoichi a taky naučit se perfektně ovládat své KG a věci s ním spojené.
~Klan~
Yuki Ichizoku
雪 一族
~Schopnosti Klanu~
Členové klanu jsou schopni kombinovat útoky Suitonu a Fuuitonu. Pomocí toho jsou schopni vytvořit Hyöton a pomocí mysli s ním libovolně manipulovat. Uživatelé mají výhodu v blízkosti vody, kterou můžou zmrazit pro vytvoření ledu, avšak umí vytvořit i svůj vlastní led, který je vysoce odolný.
~Kekkei Genkai~
冰 遁, Hyöton
~Popis KG~
Uživatel je schopen vytvořit kombinací elementů vody a větru jedinečný element ledu. Led mohou pomocí vlastní vůle libovolně ovládat. Led vytvořený pomocí tohoto KG je odolný vůči většině útokům. Dokonce ani při styku s ohnivým jutsu netaje. (taje, ale minimálně)
~Zbraně a Vybavení~
Shi u sebe nosí jehlice a malou lékárničku. Taky pár prázdných svitků a pár tužek. Jinak nic mov víc, protože si hodně zbraní dokáže vytvořit pomocí svého jutsu.
~Podstata~
Hyötön (Fuuton+Suiton)
~Vzhled~
Shiro je dívka, která vlastní postavu o výšce 167 centimetrů. Její tělo je celkem vypracované, jelikož již několik let pilně cvičí. Není ale úplně nejsilnější, avšak je hodně rychlá. Jejímu obličeji dominují dvě krásné zelené oči. Při pohledu do těch očí máte dojem, že vám tato dívka vidí až do duše a že před ní neuschováte žádné tajemství. Jinak je její pohled celkem chladný, zasněný a místy i prázdný. Vždy takový nebýval, ale teď je jiná, než byla dřív… Tyto oči lemují v celku dlouhé světlé řasy. Pod nimi se nachází ne moc velký nos, a ústa, které nejsou ani příliš velké, ani příliš malé. Prostě… Tak akorát. Má krásný úsměv, avšak moc často ji s ním nevidíte. Směje se jen velice málokdy.
Její obličej lemují dlouhé bílé vlasy, které sahají skoro až na zem. Jeden by řekl, že jí musí všude zavazet, ale ona už si zvykla a nemá s nimi žádný problém. Spíš si myslí, že by měla problém bez nich. Občas je nosí spletené do copu, někdy do drdolů a někdy je má volně splývající. Podle toho, jakou má zrovna náladu.
Mohou vás na ní zaujmout její ruce. Vlastní v celku dlouhé, pěkné prsty s pěkně upravenými nehty. Jejich úpravě nevěnuje skoro žádný čas, spíš si k tomu sedne, když se nudí, ale nějak jí to vždy vydří pěkné, i když se třeba celý den rýpe v hlíně.
Nemá v podstatě žádný styl oblékání. Prostě na sebe hodí to, co se jí zrovna líbí. Doma v teple většinou chodí v nějakém triku a kraťasech, no když jde ven, tak na sebe hodí ještě mikinu. Je v celku otužilá a tak jí není zima.
Nenosí žádné šperky… Náušnice, nebo prstýnky, byste u ní hledali jen stěží, avšak na jejím krku se houpe něco, na co nedá dopustit. Stříbrný náhrdelník. Na tento náhrdelník si postupně navléká různé přívěšky a předměty, které mají určitou souvislost s její minulostí. Každý předmět, který tam má zavěšený pro ni něco znamená…
~Charakter~
Dříve se Shiro hodně smála, byla otevřená a dala se do řeči s každým, avšak čas ji změnil a tak se z ní stala velice tichá a uzavřená dívka. Otevře se jen málokomu a to většinou až po velmi dlouhé době a ověřování si, jestli to má udělat. Je hodně odtažitá a většinou se vyhýbá lidem i společnosti. Ráda se věnuje kreslení, ve kterém se už celkem hodně vypilovala. Když má volnou chvíli tak si jde sednout ven a kreslí. Taky se ve svém volném čase věnuje studiím anatomie lidského těla. Baví ji to a zároveň je to pro ni hodně prospěšné i ze stránky ninja umění, protože díky těmto studiím postupně zjišťuje, kde se nachází které body a tím pádem jak může člověka zabít, či jen paralyzovat. Kvůli tomu se taky učí umění boje s jehlami.
K novým lidem je hodně chladná, ale po nějakém čase se ta chladnost vytratí, ale ne v každém případě. Nepouští si lidi k tělu a nenavazuje žádné hlubší vztahy. Všechno udržuje jen na úrovni známosti. Nechodí s nikým ven a všechno dělá jen sama za sebe.
~Nejbližší přítel~
Vlk Kibö.
Je to vlk, který je vysoký po pas Shiro, jeho zbarvení je čistě bílé, ale na jeho hlavě si můžete povšimnout zvláštního znaku. Sho se již hodně dlouho snažila vypátrat, co by to mohlo znamenat, ale nikdy se jí to nepodlo. Nikdy nic podobného neviděla, ale nevadilo, že neví, co to znamená. Byla ráda, že byl s ní. Za ty tři roky, co jsou spolu, si na sebe tak zvykli, že bez sebe v podstatě nemůžou být. Všude chodí spolu, a dokonce se Kibö naučil i bojovat, takže spolu i trénují.
Dále vlastní krásné, žluté oči a úchvatný, huňatý ocas, který je skoro stejně dlouhý jak on sám.
~Životopis~
Její život začal jedné noci v červnu… Dva mladí lidé si chtěli trochu užít. No kdo mohl tušit, že se to trochu zvrtne… a tak za devět měsíců v noci, která byla překvapivě jasná a obloze vládl měsíc v úplňku, se sídlem Yuki klanu začal ozývat dětský pláč. Ti kdo se podívali na hodiny, tak mohli zjistit, že jsou právě tři hodiny a tři minuty. Ano toto dítě mělo v datu narození mnoho trojek. Mohlo to značit to, že to bude dítě nadané určitou magii, jelikož trojka je číslo magické. V podstatě to byla pravda. Již ve velmi útlém věku se u dítěte, jež pojmenovali Shiro, kvůli bílým vláskům, které mu rostly, začal projevovat talent. Nejspíše to malá Shiro nedělala úmyslně, avšak po nějakém čase, začala měnit většinu vody, se kterou přišla do styku na led. Když před ni postavili sklenku s vodou a ona se dotkla hladiny vody prstem, tak voda zamrzla. Většina členů klanu se zděsila. Nikdo to jakživ neviděl, aby dítě dokázalo něco takového. Jak Shi rostla, tak se tuto schopnost naučila ovládat a již nezmrazovala vše, na co sáhla, ale jen to, co chtěla. A jak šly dny, tak se naučila ovládat ono zamrzání pouhou myšlenkou a po čase se led naučila sama vytvářet. Členové klanu žasli, že se jí to povedlo již v tak útlém věku, ale nikdo tomu nevěnoval zvláštní pozornost. Prostě si řekli, že má zvláštní nadání.
Když jí bylo pět, tak ji rodiče poslaly na akademii. Byla chytrá a nadaná a tak ji prošla bez větších problémů. Našla si v ní spoustu kamarádů a strašně ráda s nimi chodila ven. Pořád se usmívala a zdokonalovala. Měla vše, na co si vzpomněla. Milující rodinu, klan a spoustu kamarádů. V jedenácti letech vyšla akademii a stala se genninem. Byla zařazena do týmu a společně s dalšími dvěmi genniny a byl jim přiřazen sensei, kterého si hodně oblíbila. Trénoval je a vždy, když potřebovali si na ně našel chvíli času. Chodili plnit mise a společně trénovali, v ty dny byla opravdu šťastná. Toho času se taky naučila své první jutsu. Bavilo ji to. Sensei bezmezně důvěřovala a neměla před ním žádná tajemství. To však nevěděla, že on je ve skrytu duše zlý a chová obrovskou nenávist k ní i k jejím rodičům. Choval se na ni velice mile, protože se přes ni chtěl dostat k jejím rodičům. Jeho přetvářka byla bezchybná a Shiro mu vše věřila.
Jednou se většina lidí z klanu vydala společný výlet. Jejím rodičům se tam nechtělo a tak zůstali doma a ona jako slušná dcera s nimi. Samozřejmě se o tom zmínila před senseiem… A to byla největší chyba jakou, kdy udělala. Ten den v noci ji vzbudil křik. Vstala a vydala se za ním, když dorazila na místo, tak viděla, jak její rodiče padají k zemi. Za nimi stál se šíleným úsměvem její sensei a smál se na celé kolo. „Konečně máte to, co jste si zasloužili!“ Křičel... „Vlastně za to můžete poděkovat své dceři… ta je mimochodem na řadě…Řekla mi vše… co jsem chtěl vědět. Je tak naivní… všem věří a na všechny se usmívá. Bylo tak lehké toho využít, abych se dostal k vám…“ Shiro to již nevydržela a vyletěla ze svého úkrytu. Obrovskou rychlostí se vyřítila proti jejímu milovanému sensei se slzami v očích a s jediným úmyslem. Musím ho zabít. Řekla si. Ten byl tak překvapený, že nestačil zareagovat. Cestou k němu si v ruce vytvořila menší ledový meč pomocí svého jutsu a ten mu vrazila do hrudi. Chlad, který vycházel z katany, pomalu prostupoval tělem senseie. Chladně se mu dívala do očí a pozorovala, jak mu z nich vyprchává i poslední kapka života. Nevěděla jak dlouho to trvá… Snad hodinu.. Snad deset minut, ale najednou se jí zatmělo před očima a ona upadla do bezvědomí. Po pár dnech se probrala v nemocnici, kde si pobyla pár snů a poté ji pustili domů. Když tam došla, tak se na ni všichni divně dívali… Jako kdyby s určitým strachem a respektem. Dozvěděla se, co se stalo. Zjistila, že onen sensei si měl brát její maminku, ale ta jej podvedla s otcem shiro… se kterým se nakonec vzali… Sensei je oba nenáviděl, ale doposud neměl vhodnou chvíli jim něco udělat… Taky se dozvěděla, že ho opravdu zabila. A taky to, že když ji tu našli, mysleli si, že je mrtvá… Vydala se sebe skoro veškerou chakru, protože si to v záchvatu rozčilení neuvědomila jak dlouho tu techniku drží a skoro se zabila. V ten den se změnila. Byla bez rodičů, vlastní klan se j bál. Zabila někoho, koho milovala, i když to byl nakonec někdo, kdo měl na rukou smrt jejích nejbližších. Přestala chodit ven a utla veškeré kamarádství. Ještě ten den se vydala ven kreslit. Seděla ve sněhu a do skicáku čmárala už asi pátou kresbu. Z očí ji tekly slzy, které jí ještě na tvářích zamrzaly a měnily se v ledové kuličky. Najednou jí něco drclo do ramene. S rychlostí blesku vyskočila a otočila se. Pohled jí padl na malé vlče. Padla na kolena a natáhla k němu ruku. Vlče bylo celé bílé, akorát na hlavě mělo nějáký zvláštní červený znak. Bylo maličké a mělo krásný chundelatý ocas, který byl tak skoro tak dlouhý, jako jeho tělo. Vlče poslušně přiběhlo k Shiro, strčilo jí čumáček do dlaně a upřelo na ni svůj krásný vlčí pohled. Od té doby se jí drží na každém jejím kroku. Někdy má Shi pocit, že jí dokonce čte myšlenky. Poslouchá ji na slovo a dělá jí věrného společníka. Je to jediná duše, které věří a svěřuje jí veškeré své problémy. Pojmenovala ho Kibö (naděje) Ten den, když s ním přišla domů… se jí začali lidé z klanu vyhýbat. Nechtěli s ní být ani v jedné místnosti. Zvykla si.
O rok později se v klanu rozpoutala vzpoura. Byl to celkem masakr… Jedna strana si najmula takového divného kluka… Vraždil všechny. Dokonce se doslechla, že zabil i své opatrovníky… Ona se neúčastnila. V tu dobu se raději zdržovala mimo. Byla takový vyvrhel… věnovala se sama sobě a o klan se nestarala… tak jako si klan hleděl sebe a nestaral se o ni. Tou vzpourou lidé klanu svrhli dosavadního vůdce… Byla vlastně ráda. Neměla ho ráda… Omezoval je. Nyní už neměli omezení a za to byla v podstatě vděčná. Svitla u ní naděje, že se může stát skvělou Kunoichi. Toho se chytla a udělala z toho svůj cíl. Řekla si, že bude pilně trénovat každý den, aby se co nejvíce zlepšila. To jí bylo dvanáct a hned druhý den si vyrazila do knihovny pro nějaké knihy o lidském těle. Už rok se s nikým nebavila a tak to měla rychle za sebou. Když se vrátila zpátky tak se dozvěděla, že ten divný kluk bude bydlet v jejich sídlech. Ne že by jí to někdo řekl… nemluvili s ní, tak jako ona s nimi. Zjistila to sama. Potkávala ho tam totiž. Nedávala se s ním do řeči, tak jako s ostatními, i když věděla, že je zhruba stejně starý a mohli by si rozumět. Nechtěla to riskovat… Už ne. Takto to šlo celé zbylé tři roky. Trénovala, učila se a kreslila. Za tu dobu se z ní a jejího vlčího přítele stala nerozlučná spřízněná duše. Nikoho z klanu, v podstatě z celé vesnice moc nepotkávala. Snažila se lidem vyhýbat. Poslední půl rok si řekla, že už toho bylo možná dost a tak začala uvažovat o tom, že by se mohla nechat přiřadit do týmu… Za tu dobu samoty se perfektně naučila ovládat své jutsu a skoro dokonale uměla anatomii těla člověka. Přece jen… skoro nic jiného nedělala… Taky se poslední tři měsíce začala věnovat jedům, už ví většinu věcí o jedech smrtících… a taky něco málo o podporných, avšak… ještě se jí nepodařilo žádný získat.
~Schopnosti~
Shiro při boji hodně přemýšlí, protože má nastudovanou anatomii těla a tak se snaží zasáhnout kritické body nepřítele. Avšak je to na náladě. Občas se do boje vrhá bezhlavě, jindy s rozmyslem. Při boji hodně využívá jehlice, se kterými se za ty necelé tři roky naučila celkem dobře pracovat, avšak zdaleka to není tak dokonalé, jak by chtěla.
Boje se účastní také její nejlepší vlčí přítel. Ten také oplývá jedinečnou rychlostí a nepřítele se většinou snaží překvapit ze zadu. Umí se velice tiše plížit, a když se přiblíží dostatečně blízko k nepříteli, tak se snaží zasáhnout jeho krk svými dlouhými tesáky.
Ninjutsu-2,5
Je v něm dobrá díky jejímu KG. Věnuje se mu nejvíce, ze všech a snaží se v něm být dobrá, protože je pro ni nejpohodlnější, avšak naučila se, že ne vždy je to nejlepší volba.
Taijutsu-2
Taijutsu se začala věnovat hlavně proto, že zjistila, že její rychlost je v něm výhodou. Celkem ji to i baví a kvůli tomu, aby se v něm zlepšovala, tak pravidelně cvičí. Taky při boji z blízka občas využívá své oblíbené jehlice, kterými se snaží zneškodnit nepřítele.
Genjutsu-0,5
Není to žádná sláva i proto, že věnuje veškerý svůj čas předchozím dvěma jutsu. Umí se vyprostit ze základních technik, ale nic víc nesvede.
Inteligence-2
Nedá se o ní říct, že je úplně blbá. Jen občas se jí přemýšlet prostě nechce. Již bylo řečeno, že občas si boj promýšlí, to je tehdy, když se jí chce, a nebo tehdy, když ví, že je protivník hodně silný.
Síla-1,5
Díky, tomu, že pravidelně cvičí se stala vcelku silnou. Na ženu určitě, avšak věděla, že se nemůže srovnávat s žádným chlapcem. Umí dát pěknou ránu, ale většinou to nezpůsobí žádné větší potíže pokud netrefí nějaký bod. Avšak… zvykla si, že hodně věcí se dá zařídit i bez síly, když člověk trochu popřemýšlí a taky si to kompenzuje svou rychlostí.
Rychlost-2,5
Rychlost je u ní velice dobrá a stále se v ní zlepšuje. Hodně ji využívá při Taijutsu, ale dá se využít i při Nninjutsu. Umí se dobře vyhnout útokům a taky je celkem schopná sledovat rychlejší pohyby ostatních Shinobi.
~Techniky~
Hyōtōn: KoKōri no Buki
~C~
Předmět: ~Samui Shiro~ (genin) 
Fri Dec 20, 2013 1:45 pm
