Kiyoko Kurama
Chūnin
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 19. 12. 13
 |  Předmět: Kiyoko Kurama (Chuunin)  Sun Dec 29, 2013 4:35 pm | |
| 
„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“
¤Jméno: Kiyoko
¤Příjmení: Kurama
¤Přezdívka: Kyo
¤Věk: 15 let
¤Narození: 3.3
¤Pohlaví: Žena
¤Hodnost: Chuunin
¤Výška: 168cm
¤Váha: 50kg
¤Klan: Kurama
¤Kekkei Genkai: ---
¤Krevní skupina: 0+
¤Původ: Někde mimo Uzu
¤Nynější pobyt: Uzugakure
¤Element:
Katon 
¤Povaha:
Kiyoko je v něčem velmi podobná své sestře Yuně. Obě dvě jsou stejně tvrdohlavé, ale díky tomu že je Kiyoko mladší, tak jí prostě musí poslouchat, i když se jí opravdu nechce a k poslouchání někoho má odpor. V proslovech je ale velmi dobrá, dokáže věci velmi dobře obkecat. Taky když se jí něco nechce dělat, dělá vše pro to aby dosáhla svého, je docela dost líná. Na první pohled by jste do ní řekli, že je to holka, která se v krvi dokonce i koupe. Její krvavě rudé vlasy jsou pro nějaké malé děti dosti strašidelné, včetně jejich očí, které nahání hrůzu. Navíc, směje se jen příležitostně a když je věc třeba braná v ironii, své emoce nijak moc neprojevuje na veřejnosti, spíš osamotě nebo se svou sestrou. Nesnáší když jí někdo podceňuje, někdo z dospělých lidí, co už mají rozum, protože mladší děti od ní utíkají pryč. Ale i pod tou tlustou šlupkou "démona" je něco, co tak děsivé není. Dokáže být i milá a přátelská, ale tuto stránku nikomu ukázat nechce, protože ví, že jí ovládá něco mnohem silnějšího než je její samé vůle. Kiyoko má dvojí osobnost. Není to Kekkei Genkai, schizofrenii si zavinila svou minulostí, kdy se trápila víc než si normální člověk dokáže představit. Tudíž, když vidí někoho jak se trápí, dokáže se vžít do jeho situace a v ten jediný moment je ochotna někomu pomoci, jinak všechny kolem sebe ignoruje.
¤Oblíbené a Neoblíbené:
Oblíbených věcí, těchto věcí je velmi málo, ale i přes to nějaké má. V prvé řadě to je její jediný rodinný příbuzný, její sestřička Yuna. Ostatní lidé, no všichni co se na ní podívají škaredě by nejradši ukřižovala, nebo stáhla z kůže. Nesnáší namyšlený a arogantní shinobi bez špetky úcty. Na jídlo má ráda zmrzlinu, všechny druhy sladkého jídla a dokonce si dá někdy i rámen, ale ten pouze příležitostně. Dango u ní boduje nejvíc. Za to nesnáší ryby, to znamená sushi, něbo cokoliv z vody, ať už sladkovodní nebo mořské nesnáší, je to pro ní moc slizké a hlavně to páchne. Nemá ráda, když se snaží projevil její schizofrenie, i přes to že má pečeť s tím bojuje a nerada, chtěla by, aby někdy řeklo její druhé já za ní to co si opravdu myslí, protože Kiyoko na to nemá odvahu. Kdyby měla, všechny pošle do p*dele. Nemá ráda moc velké teplo, naopak déšť nebo sníh je pro ní ideální, má ráda zimu, asi proto, že si na ní už od dětství navykla. Je v ní ale přeci jen i kousek té ďábelské povahy, proto ráda bojuje s někým, kdo se v boji rád předvádí, aby mu pak mohla dát pořádně do huby, nebo spíš ho pořádně týrat ve svém genjutsu, na které má talent, už jen díky tomu že patří do klanu Kurama, i když není na úrovni Yuniného Kekkei Genkai, úplně bezbranná není.
¤Schopnosti:
Kiyoko se zaměřuje především na genjutsu. Samozřejmě, pochází z klanu Kurama, ale své Kekkei Genkai nemá, jen ví že když oni mají to své genjutsu víc silné, i ona se zaměří na stejnou vlnu. Je dost obratná, proto je dobrá tak středně i v taijutsu. Co se týče její inteligence...Snaží se při boji myslet dopředu. Vždy má nějaký náhradní plány a proto se často stává, že souboj s ní se zdá často nekonečný, jen tak se nevzdá a má esa v rukávu. Ke své sestře chová menší žárlivost, díky tomu, že ona své genjutsu má už v dokonalosti díky Kekkei Genkai které zdědila. I když na ní trošku žárlí, dodává jí naději a proto se vždy tak snaží, klidně i do bezvědomí, jen aby jí ukázala, že i ona něco zvládne. Tréningy nemá moc ráda. I když ví že se tak zlepší její obratnost a vlastně vše co potřebuje, vždy jen říká že jí to nebaví a že by raději spala. Hold smůla no. I když to tak ale nemá ráda, je hodně rychlá. Je nejrychlejší z týmu a někdy má i problém aby ji dohonila sestra. Hold nějaké ty volovinky jako mladší sourozence musí dělat. Jednou uvažovala nad tím že by se stala medikem, proto cvičila i svou sílu, ale jen chvilku, ale stala se o trošku silnější. Medikem už rozhodně být nechce. Krev jí sice nijak nevadí, ale nerada vidí krveprolití, i přes to že ráda zabíjí, ona radši zabíjí psychicky (xD). Když ji ale někdo v boji naštve do míry kdy její pohár trpělivosti přeteče, tak vůbec neuvažuje. Už ví je jenom jedno...zabít, to už nebere ohledy na krveprolití. V boji používá své rolničky. Její sestra zdědila flétnu a Kekkei Genkai. Kiyoko zdědila naopak rolničky a krásný hlas, no...krásný jak pro koho, dokáže svým zpěvem někoho uvést i do iluzí, když chce, samozřejmě na tom ale stále pracuje, ještě pořád nejsou dokonalé.
¤Body:
Ninjutsu = 2,5
Taijutsu = 3
Genjutsu = 4
Inteligence = 2,5
Rychlost = 3,5
Síla = 2
¤Vybavení:
-ZVN, lékárnička
-Katana
-Pilulky
-Rolničky
¤Životopis:
Kiyoko Kurama...Malinka a roztomilá holčička, která byla hned jako novorozeně předána do rukou osudu ve vesnici. Bez domova, bez rodičů. Vyrůstala na ulici s jedním starým pánem, který se jí snažil živit. Nejen s ním, když Kiyoko dosáhla 3 let, přišel za ní nějaký chlapec, taky z ulice. Měla v něm oblibu, byl sice o rok starší než ona, ale dokázal jí dodat odvahu. V zimě si dovolil dokonce v lese zabít medvěda, spolu se staříkem, aby Kiyoko přes noci neumrzla. Jenže, oni se snažili, aby přežila. Aby ta dívka s tváří anděla (pouze když byla maličká) neumrzla, měla co do pusy a snažila se alespoň o částečně spokojený život. Milovali jí, jak stařík, tak i klučina, který se jmenoval Teo. Tu noc, kdy jí darovaly kožešinu z medvěda, oba dva umrzly. Když se Kiyoko ráno probudila a snažila se je taky probudit, nepodařilo se jí to. Oba dva leželi celou noc na ní, aby jí ještě víc zahřály, protože zima byla krutá. Stejně jako život na ulici. Kiyoko se život v ten den změnil. Chtěla je zpátky, oba dva, milovala je, byli pro ni po celých 5 let rodinou a obětovali pro ni život. Už nechtěla takto žít, i když byla malinká, její vzhled se jí začal měnit, jako kdyby se řezala, jako kdyby nespala, rok co rok její podoba anděla přecházela v podobu ďábla. Zašla za starým Uzukagem, u kterého požádala, aby pohřbil její dva milované hrdiny, který tu noc obětovali svoje životy. Sice se to nezdálo, ale Kiyoko už v pěti letech začínala pociťoval nenávist k lidem, kteří viděli jak se trápí a stejně nepomohli. Stejně je tam nechali ležet, ať si s nimi osud pohraje. I přes to vše se ale Uzukage rozhodl malinkou Kiyoko zavést do tepla. Stala se součástí jedné velké rodiny v sirotčinci, kde jí dávali vše co bylo potřeba, teda skoro vše co bylo potřeba...Láska už jí nebyla dodávaná tak moc, jako u jejich starých a zesnulých kamarádů. Přežívala tam pár let. V osmi letech se cosi stalo. Její vzhled opravdu nabíral podivných znaků a nikdo nechápal, jak je možné, že z andílka se stává ďábel. Jak v chování tak i ve vzhledu, že by to byla vina učitelek a učitelů v sirotčinci? Možná, větší pravděpodobností byl její původ, který ale stále nikdo nevěděl. Vlastně se pouze věděl den jejího narození, ale to z jaké rodiny pochází, nebo jestli má na něco talent nikoliv. Už v osmi letech se rozhodla do svého života taky zasáhnout. I ona se divila, jak to že se její vzhled tak moc mění, sám od sebe. Nic se ale nedozvěděla, vůbec nic, taky jak by mohla, když byla dítě a nikam jí nikdo nepustil, především ne do místnosti s porodními listinami a kmenovými stromy.  Když se to ale nedozvěděla ona, začal po tom pátrat samotný Uzukage. Ano, ten měl přístup ke všemu a dokonce i jeho zajímalo, odkud Kiyoko, ta podívná dívka pochází. Všichni dospělí si mysleli, že by mohla být z klanu, dávno zapovězeného Rokogu, ale byla to blbost, protože tento klan byl považován jako vyhynulý už před 100 lety a každá si myslel že už žádný člen neexistuje. Pátrali dlouho, opravdu dlouho. Kiyoko už dospěla, měla 10 let a na akademii strávila velkou spoustu času. Děti se jí tam vyhýbaly jak čert kříži, ale jí to tak vyhovovalo, zvykala si na ty obličeje a chování ostatních dětí k ní. I přes to že jí nesnášeli, Kiyoko byla nejtalentovanější ve třídě a vlastně v celé akademii. Kiyoko udělala dokonale geninské zkoušky, byla neskutečně ráda za to, že má čelenku a doufala v to, že když je teď shinobi, tak se k ní lidé začnou chovat jinak, že si jí budou vážit a podporovat jí aby ochraňovala správně vesnici. Byla to ale pouze chyba v její hlavě, že si něco takového mohla vůbec myslet. Byl to pravý opak. Lidé se jí začali ještě víc bát než před tím. Její krvavě zbarvené dlouhé vlasy tomu dávali třešničku na dortu, stejně jako celý její vzhled. Nesnášeli jí a snažili se jí ignorovat, nikdo s ní nemluvil, nikdo se na ní raději ani nepodíval. Dokonce i prodavači v obchodech jí ignorovali a ze sirotčince byla vyhoštěna, prý skladovala zbraně pod svou postelí. Těmi "zbraněmi" se myslelo shinobi vybavení které dostala při absolvování zkoušek. Byl jí zařízen byt, bylo to pro ní tak lepší, měla klid a peníze dostávala z misí které s nechutností plnila, protože věděla že tím vlastně pomůže lidem, kteří jí nesnášeli a ona jim ještě takto vyhověla, byla to ale dobrá duše co? Začala se jí pomalu ale jistě tvořit dvojí osobnost. Bylo to časem dosti znát, především v jejích 13-ti letech, si toho všiml i sám Uzukage, jak jsou její změny nálady časté a jak se chová. Schizofrenie se projevila způsobem, že Kiyoko říkala věci, které by normálně neudělala. Škrtila třeba děti v parku, nebo nadávala prodavačům opravdu neslušnými hláškami. Toto nebyla ta Kiyoko která všechny ignorovala a raději si hleděla svého. Když se toto stalo a lidé si toho všimli, Uzukageho to zavedlo k jednomu jistému klanu...Kurama. Všechno se shodovalo, její talent na genjutsu který projevila při zkouškách geninu, tak i její vzhled a i její dvojí osobnost. Pro jistotu jí odebrali vzorek krve. Když přišli výsledky, bylo vše jasné. Její DNA bylo podobné jako DNA Yuny Kurami, u které taky byla zjištěna její totožnost, protože i ona život prožila v samotě. Jenže, nejen že by byli podobné, ony byly úplně totožné, ve všem. Zjistilo se že jsou to sestry. Obě dvě měli stejné rodiče, které je nechali aby si žili vlastní život. Když na to Kiyoko přišla, nemohla uvěřit těm kecům, co jí Uzukage říkal. Ona byla z klanu...a dokonce měla i sestru?! 
Byl to okamžik, který Kiyoko dostal do úzkých. Nikdy neměla nikoho kdo by jí miloval, tedy měla, ale ti dva umřeli už velmi dávno a teď se objevil někdo, koho by ona měla milovat? Objevil se někdo, kdo je stejný jak ona, někdo kdo je totožný jak ona. Nevěřila mu, nechtěla uvěřit, protože byla zvyklá na svůj život v samotě a představa toho, že má starší sestru byla dosti deprimující. Ona vlastně žádnou sestru nechtěla! Odmítala se s ní vidět, odmítala veškerou přítomnost lidí. Utekla do lesa, utekla k jakýmsi vodopádům, kde o ní nikdo nevěděl. Bylo jí přece 15 let a kdo by si pomyslel za celý život, že někdo jako Kiyoko bude mít sestru, vždyť to by musela být apokalypsa. Bohužel, osamotě nezůstala dlouho. Uzukage po ní vyhlásil pátrání, už jen proto, že měla jakési znaky Kekkei Genkai, i když každý věděl že je nemožné aby ho měla, ona ho vlastně ani neměla, ale její schizofrenie byl jeden velký problém. Uzukage věděl že by nešla dobrovolně, proto jí nechal odchňapnout ANBU jednotkami. Když jí uspali, vložili do ní jistou pečeť, která držela její druhou osobnost na uzdě a nedovolila jí se tak moc projevit. Vždy když se o to pokusí, způsobí pečeť na Kiyočiném břiše velkou bolest, jako kdyby jí někdo právě probodával skrz na skrz. Bolest jí donutí se zase uklidnit, tedy jak kdy, nikdo neví jestli se to vymkne kontrole. Když se probudila s pečetí na břiše ve svém bytě a uviděla před sebou nějakou slečnu, který vypadala jak nějaká smrtka, lekla se tak moc, že spadla z postele. No ona měla co říkat, když vypadala jak samotný ďábel. Bledá kůže a výrazné rudé vlasy...hotový ďábel. Dívka která seděla před její postelí se jí představila jako Yuna...Yuna Kurama. Kiyoko na ní civěla jak na nějaké zjevení a sedla si na postel. Stála před ní její sestra, někdo komu procházela v žilách stejná krev jako jí samé. Myslela si, že jí bude nanávidět, ale opak byl pravdou. Když jí Yuna řekla, že ani ona netušila o nějakém sourozenci, potěšilo jí to. Myslela si že to věděla a jí si celý život nevšímala, ano, Kiyoko si občas věci zkomolila. Svou sestru si velmi brzo zamilovala, byla pro ní vzorem a vlastně i oporou. V její přítomnosti se často chovala úplně jinak než normálně, ale bylo to spíš jen lepší. Získala člověka, kterého by mohla chránit, i když byla mladší, často si z ní sourezenecky utahuje, i přes to že jsou od sebe 2 roky. Yuna dala Kiyoko rolničky z jejich klanu, které měla používat jako prostředek k vyvolání velmi dobrého genjutsu. Kiyoko jí byla vděčná a naučila se s nimi pracovat velmi rychle, stejně jako se svým hlasem, kterým dokázala vytvořit pouze malé iluze. Přes to že byla machrem na genjutsu, nikdy se v něm nevyrovná své sestře, to už ví i ona, stále se jí ale chce vyrovnat, proto pracuje na svém taijutsu, které by jí možná mohlo být nějakou malou výhodou, v genjutsu ale nikdo nikdy nepřebije Yunu, tím si byla jistá, dokonce i smradlavej Sharingan byl krátkej.
| |
|
