Tréningová hala

Po tom co jsem dvojčatům předala věci a svitky potřebovala jsme místo, kde budu sama. A jediné takové místo bylo právě tohle a nebo knihovna. Za tu dobu co jsem tu byla jsem si stačila všimnout, že právě se do haly nikdo moc nechodí a to se skvěle hodilo. Cestou ulicemi jsem si stihla postěžovat na déšť, který na mě dopadal díky tomu, že jsem byla v "klidu" a pro změnu okolo sebe neměla obvyklou auru. Rychle jsem vešla dovnitř a vyždímala si u vchodu košili. Pak jsem se protáhla a došla až doprostřed haly. Jediné co narušovalo ticho, byly bubnující kapky deště. Na ten déšť jsem si mimochodem zvykala asi rok a bylo to hrozný, ne že by to teď bylo lepší no. Jak jsem tam tak stála přivřela jsem oči a nechala uměle vytvořené sněhové vločky létat okolo mě. Teď jsem se mohla začít učit další techniky bez toho abych se bála, že to neuhlídám.

Když se venku začalo měnit počasí, nebo to aspoň tak znělo a zhluboka jsme se nadechla abych se mohla soustředit ale šlo to těžko když se pak ozvala rána jak z děla. Přiložila jsme si ruku na srdce abych se ujistila, že tam pořád je a neuteklo. V tu chvíli vešel Raizou. V obličeji se mi mihly snad všechny emoce a nakonec jsem se vrátila k mému soustředěnému já. "Strašně moc. To víš minuta bez tebe a už se mám špatně." Pronesla jsem s úšklebkem a po jeho další otázce jsem nadzvedla obočí. "V radě?" Zopakovala jsem po něm a mlčky nad tím uvažovala. "To děláš kvůli tomu abych necítila vůči Ame zášť? Jestli ano tak se nemusíš bát, zas tak daleko nejsem."

Sledovala jsem ho a udržovala vločky, které pomalu kroužily okolo mě. Založila jsme si ruce na prsou a přešla tak do svého obraného postoje když se mi zase koukl do očí. Musela jsme si připomenout abych jeho slovům nedávala moc velký význam. On byl dobrák co myslel na každého a snažil se aby každý byl happy. Povzdechla jsem si. "Já vím, promiň. Děkuji za nabídku snad jsem ještě nezapomněla jak se co dělá."

Chtěla jsme se zase omluvit ale nakonec jsem se jen nadechla a zase vydechla. "Já tě nepodezřívám." Zamrmlala jsem nespokojeně a lehce se zamračila. Dobře Milli...nepřemýšlej nad blbostmi, najeď na normální vlnu a nebudeš zklamaná. Napomenula jsem sama sebe. Nakonec abych tam nestála jak idiot jsem si sedla právě tam kde jsem stála, tedy doprostřed haly a nechala vločky zmizet. Mlčky jsem ho sledovala jak si hraje s mráčkem a sledovala výboje, které vystřeloval.

Jelikož jsem nejedla od včerejška nemohla jsme to odmítnout.."V pohodě, sem jsme šla jen abych měla klid." Mávla jsem rukou a vyhoupla se na nohy. Večeře..Odvrátila jsem pohled ke dveřím a protáhla se. "Můžem?" Koukla jsem se zpět na něj a vlastně nečekala na odpověď a vydala se ven do deště. Počkala jsem na něj a nechala se vést.