Minako Okumura / Shinobigashiru

Charakter Minako se neřadí mezi ty jednoduché. Je to zvláštní hříčka přírody, její povaha se mění ze situace na situaci, z minuty na minutu. V jednu chvíli je hodná, v druhé chvíli zase dost rázná. Ke každému se chová trochu jinak, k lidem, které zná je otevřená, milá, hodná, nebojí se rýpnout si a provokovat, ale vždycky s mírou. Ví, kde jsou hranice, které nepřekračuje. Je veselá, vtipná a společenská, ale pokud se má jednat o cizí lidi, ze začátku si drží odstup. Prověřuje si osobu, zkoumá její reakce, a pokud jí je sympatická, nebojí se s osobou pustit do hovoru. Je hodně přísná a rázná, něco jako selhání je jí naprosto cizí. Nemá ráda neposlušnost a drzé lidi. Z jejího postoje vyzařuje naprostá oddanost vesnici, pooložila by pro ni život, kdyby to bylo potřeba. Výcvik u ANBU z ní při boji udělal své. Pokud dojde na boj, rozhodně se k ní nepřibližujte. Útočí znenadání, jak už její styl boje přikazuje. Útočí bez slitování, bez přestávky. Je horlivá a tvrdohlavá, pokud si za něčím jde, tak toho prostě dosáhne. Dá se říct, že je i vychytralá, do boje se nežene hned, dokáže situaci vyhodnotit a promyslet, dokáže zůstat v klidu a je i trpělivá.
Její nejmilejší stránka se projevuje asi jen když je sama se svým bráškou, je pro ni něco jako tajný vzor, ale vzhledem k tomu, že ačkoliv je starší, je to stále pako, projevují se u ní pudy starostlivosti a laskavosti, a taky ten ochranářský pud sourozence, i když ví, že Nao by si dokázal poradit.

Co má ráda:
Minako má samozřejmě nejraději svoji rodinu, má ráda vychování, poslušnost, stejně tak také bouřky, které jsou v Kusagakure časté, miluje svoji vesnici a dobrá jídla v ní!


VZHLED

Minako je na první pohled obyčejná průměrná dívka. Vysoká asi 168 cm a váží tak okolo 55 kg. Je štíhlá, dá se říct že je i poměrně pobledlá. Což ještě zvýrazňují už sněhově bílé vlasy a doplňují jiskřivě modré oči. Když se usmívá, ve tváři má malé ďolíčky a když je zamyšlená nebo naštvaná, uprostřed čela se udělá hluboká vráska. Jedinou zvláštností na ní je tetování na pravém ramenu. Znak uživatele Černého blesku a pravé ruky Kusakageho, které si tam nechala vytetovat právě v době, kdy byla zvolena zástupcem, ale to už je jiný příběh.
Většinou můžete Minako zahlédnout s rukama v kapsách, nějakém nevýrazném oblečení potloukající se kolem a každý její krok doprovází už neodmyslitelné cinkání všech sedmi mečů, které má pečlivě připnuté v pouzdrech na zádech.

Schopnosti + body

Minako je hrozně všímavá, má rychlé reakce, pohotovost a rychle se přizpůsobuje novým podmínkám. V kritických situacích je to ona, kdo si zachovává chladnou hlavu, ráda hodnotí situace a analyzuje je. Je zaměřená hlavně na Taijutsu a Ninjutsu a různé kombinace. Bojuje hlavně v prvních liniích, je na blízkou a střední vzdálenost. Jejím hlavním elementem je Raiton.

1) Nana Tachi no Mai (Seven Swords Dance) – S-rank
Prioritní technika Minako předávaná v klanu Okumura už po generace. Vypilovala si ji na nejvyšší možnou úroveň. Nespotřebovává chakru, je to čisté Taijutsu. Její tajemství spočívá v ovládání sedmi mečů, které má Minako umístěné na různých částech těla. Pohybuje se obrovskou rychlostí, otáčí se, někdy uskakuje a tuhle techniku nedokáže předvídat ani Sharingan. Je to hlavně z toho důvodu, že každý výpad Minako, každý krok, není předem promyšlený, postrádá veškerou logiku, postrádá nějaký rytmus. Je to čistá improvizace, každý krok je jiný a nic není stejné, díky tomu dokáže čelit Sharinganu a jeho předvídání pohybů. Je to Taijutsu dovedené na mistrnou úroveň, proto s tím má spoustu lidí problém.
Minako samotnou techniku ještě vylepšila, že do všech mečů vkládá Raitonovou chakru, což znamená, že jí technika slouží i jako dokonalý štít proti nejenom protivníkům na blízko, ale i na větší vzdálenost.


2) Kuroi Kaminari (Černý blesk)
Druhá věc, na kterou se Min specializuje a dokáže ji zkombinovat i s technikou Nana Tachi no Mai. Tohle je hlavně zaměřené na Ninjutsu, umí ovládat většinu technik související s černým bleskem. Nevýhodou téhle techniky je, že žere spoustu chakry. Znak uživatelů Kuroi Kaminari je "blesk" (雷, Kaminari, který má Min na pravém rameni.


Bylo to už hodně dávno, kdy se jednomu mladému páru ve vesnici jménem Kusagakure narodil další potomek. Bylo to někdy začátkem září, kdy za okny zuřila meluzína a vkrádala se lidem komínem do obydlí. Tentokrát se v ten den ale narodila holčička. Bělovlasá, s nějakým tím chumlem vlasů na hlavě a roztomile se usmívala. Byla to pro celý klan obrovská událost, takže se oslavovalo.. a oslavovalo.. a oslavovalo! A pak se několik dní dostávalo z kocoviny. Ale to na malou holčičku, kterou pojmenovali Minako, to nemělo žádný vliv, naštěstí! Tehdy byla ještě milá, hodňoučká a nevinná, později se z ní vyklubalo ale pěkné číslo!
Minako se narodila do ne moc početného klanu Okumura. Ale rozhodně byl v Kusagakure považován za jednoho z nejznámějších. Ačkoliv nebyl tolik početný, nároky na děti a předávání zkušeností a všech technik byly hodně vysoké. Tréninky do vyčerpání, vštěpování vychování a tvrdého výcviku zde děti zažívali už od útlého věku. V tomhle klanu byli momentálně dvě děti, malá Minako a její o dva roky starší bratr – Nao, jediný mužský potomek. Ačkoliv je dělily dva roky, chovali se naprosto stejně. Rostli spolu, smáli se spolu, zažívali spolu svoje první pády i úspěchy. A neustále tropili nějaké ty trable! Je přece naprosto normální odpálit sklad ze zbraněmi jejich milovaného strýčka, je přeci normální, když nabarvíte psa na modro a kočku na červeno! Tihle dva byli neustále spolu, a doteď spolu jsou, jsou to ti pravý sourozenci, ačkoliv ne vždy to bylo růžové! Ach jak sladké bylo to dětské nevědomí o realitě a o tom, co si na ně osud přichystal.


Roky plynuly jako voda a naši dva hrdinové se v jejich životě posunuli na novou etapu zvanou – Akademie. Nao na ni nastoupil už dřív, ale Minako nechtěla zaostávat, tak už v sedmi letech na Akademii nastoupila, zatímco Naovi už bylo devět a skoro ji dodělával. V jejich klanu se rapidně změnilo chování k nim. Víte, v tomhle klanu platilo pravidlo, že muži jsou víc než ženy. Proto se máma Minako vzdala světa Shinobi, aby se z ní stala domácí puťka. Tak se nebylo čemu divit, že se jejich otec zajímal spíš o Naa než o Minako. Snažil se ho učit, kladl na něj moc velké nároky a ona viděla v očích Naa, jak se snaží, snaží se mu ze všech sil vyhovět, aby měl být na co pyšný. Minako to nikdy moc nevadilo, spíš ji to hnalo kupředu. Dokázat otci, že i ona je dobrá, dokázat mu, že i ženy mají v tomhle klanu své místo. A Nao ji s tím pomáhal, leč tajně, ale pomáhal. Nebyli to jen sourozenci, byli to i nejlepší kamarádi. Když jednoho něco štvalo, věděl to ten druhý a naopak. Ale Nao se začínal uzavírat a Minako nevěděla proč. Dozvěděla se to až o pár let později. Mezitím oba dva úspěšně složili Akademii a staly se Geniny. Další roky ubíhaly, přišel první tým! Přišla první mise! Společný tým, dvojka Naa a Minako se stala obávaná. Buď proto, že s nimi přicházel buď průšvih, nebo výhra, záleželo na dni! Byli jako uragán, stejně nespoutaní!

Jak už to tak bývá, každý v životě dojde k tomu bodu zlomu. K tomu bodu, kdy se něco změní, něco není v pořádku a on hledá cestu, svou cestu, kterou se má vydat. A zvolit si ji musí sám.
Otec strávil s Naem spoustu času, Nao se vracel z tréninků vyřízený a sklíčený. Až když je jednou omylem zaslechla a uviděla při tréninku, pochopila proč. Nao se nedokázal naučit techniku, hlavní techniku, která se předávala v klanu z otce na syna. A otec nedokázal překousnout, že by ji neuměl. Meče Naovi padaly, snažil se to pojmout svým způsobem, ale nikdy mu to nešlo. Ale naopak Minako se to líbilo, chtěla, chtěla to zkusit taky! Možná, že kdyby to dokázala, otec by si jí konečně všiml. A tak tajně napodobila Naovo sedm mečů a tajně s těmi dřevěnými trénovala. Učila se pohyby z tajných svitků, které našla v klanové knihovně. Jejím hlavním cílem bylo to dokázat! Ukázat mu, že na to má!


A další roky plynuly, Nao se stále nenaučil tu techniku, viděla mu to na každém výrazu a otec zuřil. Právě proto se Min rozhodla zpříjemňovat každou Naovu volnou chvíli, být jeho oporou, sestrou, kterou potřebuje. A on jí na oplátku učil základy Seven Sword Dance. Nikdo nevěděl, proč to dělá. Zjevně v jeho mladší sestře viděl potenciál, který on v sobě neobjevil. On ho objevil potom někde jinde.. Ale to se Min nikdy nedozvěděla. Začalo ji to jít, a chunninské zkoušky se blížily. Prvními úkoly prošly společně skvěle. Protože se v týmu dokonale doplňovali. Ale nastal kámen úrazu, v závěrečných bojích.. Je snad síla osudu postavila proti sobě. Nechtěla bojovat proti vlastní krvi, vlastnímu bratrovi. Chtěla to vzdát, zvednout ruku a vzdát to, ale byl tu otec a Naúv rozhodný pohled a úsměv ji přesvědčil, ať to nedělá. A jeho slova, že teď je šance na jejich nový začátek, ji donutili se opřít do boje. Věděla, co tím myslí, postaví se otci, i pravidlům! Ona mu ukáže, že i holka může být dobrá!
Bojovali proti sobě, hrozně dlouho, ani jeden se nevzdával, Minako se vytasila s esem, ale Nao také. Ona ukázala začátky Seven swords dance, teprve ale jen se třemi meči. Ale Nao uměl něco, co neznala. A tak to dopadlo remízou. Snad poprvé v historii. Rozhodčí neměli to srdce je poslat domů, tak udělali výjimku. Nikdy se nevzdat.. přinese lepší zítřky. A Minako vzbudila zájem otce, ačkoliv si to nehodlal přiznat. Oba se stali chunniny.

Je už to docela omletá pohádka, ale další roky utekly. Otec stále Naovi vtloukal něco do hlavy, jenže on měl vlastní názory a úsudek, už byl dost starý, aby se otci vzepřel a odmítal s ním trénovat. Tím pádem přišla řada na Min, musela otci ukázat, co umí a on ji bedlivě sledoval. Ten jeho ledový pohled, bála se ho. Ale nakonec jí dal ultimátum, pokud se do Jouninské zkoušky naučí tuhle techniku, ovládne všech sedm mečů, bude ji trénovat. Byla šťastná. Jo, jen chvilku, protože tohle nebyl lehký úkol a jejich otec byl tvrdohlavej mezek.

Jouninská zkouška tu byla vcuku letu, Minako denně dřela, jak sama, tak s Naem, který ji povzbuzoval, ale poslední meč nedokázala ovládnout. Ať dělala, co dělala. Přišel čas.. Chunnini se rozestoupili před kusakagem, který rozdal úkoly. Oni měli za úkol najít skupinku, co ukradla velmi důležitý svitek. Zneškodnit jí a svitek si vrátit. Bylo to jednoduché, ale přehlédli skrytý chyták. Padli nepříteli do léčky, když se je s Naem pokoušeli chytit, tak zapomněli na to, že oni nejspíš právě chtěli, aby je našli!
Nepřátele poráželi jednoho za druhým, ona se svými meči, on se svým Nintaijutsu. Dávali si je skvěle, kde měla mezeru ona, kryl jí on a naopak. Právě po téhle zkoušce jsme si vysloužili přezdívku – AB tým. Neporazitelní, když jsme byli spolu. Jenže jejich nepřátelé byli chytří, pokusili se nás rozdělit a podařilo se jim to. Minako už si z té noci moc nepamatuje, viděla, jak je rozdělili, jak bojovali sami, proti přesile. Jak se pokusila Naa zachránit, dokonce ovládla i poslední meč! Ale pozdě.. Viděla, jak ho těžce zranili.. A pak má tmu. Probudila se až v místní nemocnici. Měla spoustu modřin, popálenin a sečných ran, ale byla v pořádku. Zatímco Naa si museli nechat hospitalizovaného na delší dobu. Později se dozvěděla, že ji zachránil před jednou plošnou technikou. Byla naštvaná, málem ztratil šanci stát se Jouninem, stal se jím, právě kvůli tomu obětování. Ona sice šanci ztratila, ale byla ráda, že on se jím stal. Zasloužil si to a ona mu za to bude vděčná, ale ji sžíralo svědomí. A rozhodla se, že už nikdy.. Nikdy nechce, aby kvůli ní se někdo obětovával, stane se tak silnou, aby se ubránila sama. A právě tenhle okamžik bohužel je dva na nějaký čas rozdělil..

Přišla další kapitola jejího života. Uzdravila se a rozhodla se jít svou vlastní cestou. Už jí nezajímalo uznání od otce, které dostala, protože kompletně ovládla techniku jejich klanu. Zajímala se teď o sebe a o to, aby nebyla závislá na ostatních, ale aby byla nápomocná. Možná právě tahle věc vedla k tomu, že namísto opravných zkoušek na Jounina, se rozhodla přidat k jednotkám ANBU. Rozmlouvali jí to, bráška se s ní těžce loučil, i ona s ním, ale slíbila mu, že se jednou zase vrátí, že tu bude stále s ním a přijde, až ji bude nejvíc potřebovat. A tak se schovala několik let za masku. Zabíjela, naučila se poslušnosti, naučila se jak přežít bolest a naučila se, jak se vyrovnávat se ztrátou. ANBU nejsou procházka růžovým sadem, nikdo se tam s vámi nemazlí, vše si musíte vydřít vlastními silami a spoléhat se jen na sebe, ne na přátele. ANBU jí naučili hodně, spoustu misí, spoustu mrtvých. Ale Min si stále v sobě zanechávala světélko naděje, svého bratra. Že až dostatečně zesílí, půjde zase za ním. Ve volnu se začala učit techniky černého blesku. Trvalo to dlouho, než na něj přišla, ale přišla! Musela zesílit a jenom meče ji neuchrání. Techniku Nana Tachi no Mai dovedla do mistrné úrovně a pokoušela se o to samé i s černým bleskem. Konečně si připadala silná, něčím naplněná, konečně si připadala jako strůjce svého osudu. A nikdy nechala svého parťáka zemřít, ačkoliv u ANBU platila jiná pravidla, a to život za život. Dva roky u ANBU z ní udělali ženu, co přesně ví, co od života chce. Co se dokáže s jistotou spolehnout na sebe a ochránit své blízké..

A i do ANBU se donesla zpráva, že se vyhlásil nový Kusakage. Jaké překvapení pro ni bylo, že to byl právě její starší bráška! A na tuhle chvíli čekala, on si splnil sen a v tuhle chvíli nechtěla nic jiného než mu stát po boku. Vyřídila si s Velitelem ANBU pár věcí, ale masku si ještě nechala. V jeden den se s maskou na tváři zjevila v kanceláři Kusakageho, s pobavením sledovala mladičkého Kusakageho, jak se ztrácí pod hordou papírů a sotva na ni vidí.
„Dobrý den, Kusakage-sama. Jmenuji se Minako Okumura a hlásím se do služby jako vás Shinobigashiru, pokud splním zkoušky..“ Viděla jeho překvapení a úsměv, je pravda, že se neviděli dlouho. On neviděl jí, ona jeho kroky někdy tiše sledovala. Odložila masku, splnila nějaké zkoušky, plně ovládla černý blesk, na rameno jí přibylo tetování a od té doby stojí Naovi po boku..