Airis
Nukenin A+ rank
Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 16. 12. 13
 |  Předmět: Airis Jashia (A-rank)  Tue Dec 17, 2013 9:45 pm | |
| 
„Smrt se nám celý život směje. Proč bychom se my nemohli smát jí.“
¤Jméno: Airis
¤Příjmení: Jashia
¤Přezdívka: Ari
¤Věk: 20
¤Narození: 1.3
¤Pohlaví: Žena
¤Hodnost: Nukenin, A-rank
¤Výška: 168cm
¤Váha: 50kg
¤Krevní skupina: 0+
¤Klan: ---
¤Zaměření: Jashinista
¤Element: ---
¤Povaha:
Nenáročná, vyrovnaná, klidná. Airis je poměrně líná a typ dívky, které je všechno jedno. Kdyby měla nějakého parťáka, kterému v bitvě před jejíma očima podříznou hrdlo, nehne to sní, spíš by se očekávalo, že se začne smát. Není tvrdohlavá, jde jí rychle překecat, pokud se věci týkají maličkostí. Když už to je něco vážnějšího, vždy si to probere v hlavně. Není to ale na dlouho, protože i myšlení je moc vyčerpávající. Airis má schizofrenii-dvojí osobnost. Shizofrenie se projevuje především při boji, kdy se z této holky, které je všechno jedno vyklube žena, která se snaží, aby lidem věci vyhovovali. No, i když...tyto věci se myslí v podobě úmrtí. Vždy se ptá obětí, jak by si přáli umřít, ale tak...jde vidět že jí to v tu chvíli zajímá, normálně ne. Jejím největším problémem je ale touha po krvi. Když jí nevidí, dostává deprese. Je to jako její droga, pohled na krev jí uspokojí, proto má často řezy na zápěstích, nebo píchance na prstách. Um...je to tak trošku zkráceně magor přes psychickou stránku, no vlastně i přes tu fyzickou, často ráda dělá taková směšná gesta, která lidi na nějakou dobu zabaví. Dokáže se velmi dobře přetvařovat, proto lidé neodhadnou často situace, kdy se schizofrenie projeví. Nesnáší namyšlené lidi, kteří nemají ani úctu, ani čest. Ona se vždy s laskavostí na vše zeptá a pak koná jako je třeba: Chceš umřít v kostele, na hradě, ve vodě? Klidně si řekni...Je prostě jiná. Taky nemá ráda děti, je to moc hlučné a na co? Nadělá vám to starosti, nemáte čas na věci na které chcete, unavuje vás to!
¤Kosy:
-Obě dvě mají různé funkce:
1)Obě dvě se dají prodloužit do velikosti Hidanové kosy.
2)Když je prodlouží, lze je spojit k sobě a vznikne jedna kosa s dvěma ostrými zuby(hroty)
3)U držadla je vysunovací řetěz s čepelí na konci.
4)Obě dvě kosy jsou poměrně lehké, ale za to pevné a ostré jako žádné jiné.
¤Schopnosti:
Airis se zabývá především Jashinistyckým stylem boje. Bere si příklad z dávného Hidana, který je dokonce jejím prapraprapraprapraprapra dědečkem. Její bojové schopnosti jsou na velmi vysoké úrovni, už jen pro to že do Jashinictví jí tahali pomalu od batolete. Airis vlastní dvě ostré kosy smrti, které mají víc využití, než normální. Její boj spočívá v tom, že musí získat nějakým způsobem nepřítelovu krev. Hned potom, jak jí ochutí se pod Airis objeví Jashinistycký znak a její tělo celé zčerná (ženské horní partie má samozřejmě zakryté pevným obvazem). Hned po tom jak se to stane, se při každém bodnutí svého těla objeví rána, nebo poškození na těle i svému soupeři, kterému byla krev (byť jen kapička) odcizena a zneužita v Airisin prospěch. Airis je taky velmi silná a hodně obratná. Své kosy používá často tak, že je spojí dohromady a slouží jí úplně stejně jako kosa Hidana. To znamená s ostrými hroty, dlouhá a na konci držadla je dlouhý řetěz s čepelí.
¤Body:
Taijutsu = 5
Genjutsu = 3
Ninjutsu = 4
Síla = 5
Rychlost = 4,5
Inteligence = 3,5
Celkem = 25
¤Historie:
Kapitola I.
Občas se lidé ptají, co je to smrt. Stále přemýšlí nad tím, jaká smrt je a co následuje po ní. Lidé to ale stále jen typují, pouze znalí to můžou říci na rovinu a ti znalí jsou oni...Jsou to shinobi, kteří smrt už okusili a kteří se strachu z ní zbavili a byli obdarování nesmrtelností. Jashinisté po celém světě. "Život, to je dlouhé umírání, smrt je pouze vysvobozením z utrpení." Každý kdo tento dar dostal, si vytvořil nějakou citaci o smrti, stejně tak i Airis. Smrt nebere jako konec, pouze začátek další kapitoly po životě. Věří, že ta kapitola je vysvobozením od bolesti, co lidé cítí když dýchají, žijí, cítí. Už jako malinká pocítila zvláštní jevy ve svém srdci. Byla to bolest, úzkost a samota. Byla sirotkem na ulici. Byla dítětem, na které lidi házeli škaredé obličeje a dělali, jako by je neviděli. Toto bylo první její bolestivé cítění, ze kterého jako malinká měla velký strach. Čím víc se ale toho bála, tím se bolest prohlubovala. 
Jenže čas běžel dám a sním i věk. Za tu dobu se osamostatnila víc než dost. Byla schopna si najít teplý nocleh, jídlo a pití a to vše díky zlodějině. Bylo to dítě z ulice, které se snažilo jen zapadnout, proto to zašlo až tak daleko, že začala loupit v domech peníze, za které si pak koupila nějaké teplé oblečení, aby jí nebyla zima. I přes to, odkud pocházela a kde vyrůstala byla moc krásná holčička s podivným znakem na tváři. Nenarodila se s tím, tento znak se jí objevil v šesti letech, kdy se poprvé postavila svému největšímu strachu, bolesti. Vše šlo postupně. Nejdříve se naučila necítit. Tak moc jí někteří ninjové v lesích napadli, že její tělo se pomalu oddalo a přestalo cítit bolest. No...přestalo je moc silné slovo. Bolest pro ní časem byla uspokojující a zábavná. Začala se zajímat o tyto lidi se zbraněmi, začala se učit všemu co bylo potřeba. Číst, psát, počítat. První krůčky ke vzdělání. Věděla že se chce dozvědět víc a proto nakradla peníze, aby se mohla dostat na Akademii, ale...I tak tam byla pouze dvakrát, chtěla se učit sama a to taky dělala. Postupem času se naučila ovládat chakru a do Akademie přišla až na geninské zkoušky. Ano, nikdo si jí od začátku roku skoro nepamatoval, krom senseiu. Každý si myslel, že bude totální troska...Učit se sama? To je nemožné. Opak byl pravdou. Airis z Akademie odešla s diplomem a nejvyšším počtem bodů. Bylo to snad díky tomu, že se naučila něco, co by neměla? Možné to opravdu bylo už díky tomu, že se nepozorovaně dostala opravdu kamkoliv. Život na ulici jí toho naučil hodně, včetně nezákoných věcí. Stala se geninem s čelenkou Amegakure no Sato. Pff...Nestála o žádnou blbou čelenku, zkouška pro ní znamenala jediné: Zjištění na jaké úrovni jsem a čeho všeho schopná jsem. Ona jako malá nedělala nic jiného než se učila a snažila přežít. V lesích se učila na veverkách, medvědech a dokonce i krtkách. Naučila se vnímat okolní prostředí tak moc, že pomocí chakry v půdě zjistila, kde se kdo nachází. Bylo pozoruhodné jí vidět jak trénuje a to si taky nenechávalo ujít několik dětí z akademie, které se jí ale začali bát od doby, co medvědovy nerozpárala vnitřnosti a nezačala si s nimi hrát. V ten den jí bylo 10 let. Už v 10 letech byla psychicky narušená, ale minulost změnit nejde. Právě v den se jí v mozku začali ozývat hlasy. Bylo to její druhé já, začala se jí projevovat schizofrenie. Nebrala to jako nevýhodu, aspoň když byla sama, si s ní někdo povídal, tak co na tom. Ona nikdy nepotřebovala kamarády, ani rodinu ani teplo domova. Stačilo jí jediné...Svitky s technikami a umění Jashinistických bojů, kterým se začala věnovat od 11 let.
Kapitola II.
Jako genin se ve světě uživila pouze jako hlídač nějakých havětí jako jsou děti, zvěř a další pakáž. Nebyvilo jí dělat tyto práce, za které sice dostala nějaké vydělané peníze, ale byla to nuda a proč vlastně? Mohla si je ukrást! Možná pro to, že nesnášela stereotyp. Opravdu ho nemá ráda a snaží se vždy udělat nějak jinak, i když vždy, vždy v budoucnosti si na své minulosti chceš něco změnit, ale nejde to. Airis si toho byla vědoma a tak se snažila nelitovat nikdy toho co dělá. Jenže ona nebyla normální a nebyla jen tak ledajaké stvoření. Airis dosáhla 14 let. V tomto věku se stala začátečním opravdovým Jashinistou. Na svých cestách potkala muže, který se zabýval stejným stylem boje a věřil v tohoto (pro ně jediného) boha Jashina. Naučil jí tolik věcí, že tolik popisků ani ve svitkách a knihách nebyli napsány. Staral se o ní od jejích 11-14 let. Daroval jí své dvě kosy. Byl opravdu v pokročilém věku a své schopnosti musel předat další generaci. Když neměl svou vlastní, musel někomu, koho by zaučil a vycvičil jako vlastního. Airis se dědulu nikdy neoblíbila, nesnášela lidi co jí poučovali, ale byla to možnost, jak se naučit něco víc, něco co nikdo normální neumí. Naučit se nesmrtelnosti. 
Starý pán, který jí celé 3 roky učil byl poměrně malý a štíhlý. Vypadal spíš jako bezdomovec na vysoké úrovni, než někdo kdo dosáhl ocenění Jonina a poté S-rankového Nukenina. Ano, Airis byla vyučena u nejlepšího Jashinisti, který se kdy proslavil. Při odchodu z tohoto světa daroval Airis své dvě kosy. Airis to moc nechápala. Když jsou Jashinisti nesmrtelní, proč chtějí umřít. Ten dědula musel žít snad sto let a na konec se rozhodl sám od sebe zemřít? Pochopila to později. Vše závisí na tom, co chce tvůj mozek a tvé tělo se na to poté přizpůsobí. Jashinisté mají tu výhodu, že kdyby je někdo jakkoliv fyzicky poškodil, stále zůstávají živi. Umřou jen tehdy, kdy si to sami připustí a rozhodnou se opustit tento svět. Toto bylo to, co Airis potřebovala opravdu vědět. Její mozek si vytvořil druhou osobnost, která jí tyto myšlenky nikdy nedovolila vyplynout na povrch a proto se to zřejmě ani nestane, nebo aspoň do doby, kdy se nestanou obě její osobnosti moudřejší a kdo ví, kolik let zrovna toto bude trvat. Chtěla ale postoupit dál, postoupit do další zkoušky, aby si prověřila své schopnosti. Při vyhlášení chuuninských zkoušek se mohl přihlásit pouze tým. Problém? Ano. Airis nikdy nikoho neměla, proto využila dva kluky z ulice, které předávkovala omamnýma lékama na to, aby jí na nějakej časovej limit poslouchali a povedlo se. Zkoušky kdy měli být jako tým byli v pohodě. Především ten v lese, kdy se mohlo stát, že někdo příjde o život. Pro Airis byli jen další námahou a starostí, proto se jich zbavila sama a nejen jich. Její schizofrenie se znovu chopila vedení. Airis lítala po lese a zabíjela s úsměvem na tváři všechny účastníky chuuninských zkoušek. Ano, doslova všechny. Do hlavní sídla a cíle došla jako jediná. Krev po celém těle a vražedným pohledem, na kterém byl výrazný šílený úsměv. Toto v pravidlech nebylo, proto to brala jako že se to může, ale nikdo s tímto nikdy nepočítal. Položila před Kage plnej pakl svitků, uklonila se, olízla si prsty a se smíchem odešla. Toto nemohli nechat jen tak. Dřív než se k ní Kage z vesnic ale dostali, objevilo se *puf*. Airis zmizela v obláčku dýmu, byla pryč. V ten den jí prohlásili za nebezpečnou osobu a zrádce Amegakure no Sato, která si tímto nevydolovala nejlepší pověst. Nukeninkou ale nebyla prohlášena, protože dbali i na to, že nic takového jako je smrt lidí v lese zakázána nebyla, jen se nikdo neohlížel na podrobnosti, které jim Airis předvedla.
Kapitola III.
Uběhlo několik let. Po ta léta se nestalo nic extrémně zajímavého. Aris si vedla opravdu dobře, tedy dobře tak, co ona považovala za dobré. Peníze si začala vydělávat zabíjením lidí, co v životě okrádali lidi. Začínala sloužit jako nápomoc ve světě, než se to ale celé zvrtlo. Člověk vy si řekl, že ve 20 letech nabere jak ona tak i Ari nějaký rozum, že se stanou obě moudřejší, ale to byla jen vysněná myšlenka nějakého blázna, co doufal v to, že Airis bude někomu pomáhat. Když si uvědomila to, že lidem pomáhá, nedělalo jí to dobře. Z lidí se jí dělalo špatně a to už jen proto, že nevěděli co je to smrt a stále se jí tak moc báli. Ona jim chtěla vždy ale jen dokázat, že smrt je odloučením od bolesti, že to je začátek nové kapitoly. Ale jak toto někomu řekne, myslí si o vás že jste blázen a psychicky narušený člověk. V Airisiném případě to pravda byla, ale ne vždy její slova byla bezvýznamná. Ona moc dobře věděla, co následuje po lidské smrti, co je pak a co vše co může stát. Smrt byla jejím darem pro nesmrtelnost. Zdá se to šílené, ale je to pravda. V osmnácti se podřezala tak moc, že vykrvácela. Myslela si že umře, ale strach, který ovládla ze všeho co je na světě tak "strašidelné" ovládla. Dokázala svou mysl a tělo přesvědčit o tom, že není možné aby ona postoupila dál. Airis se stala nesmrtelnou a taky už velmi nebezpečnou osobou co žila a dokonce stále žije. 
Ve svých 20 letech se rozhodla spáchat něco, co si lidé budou navždy pamatovat. Něco, co nikdo nikdy víckrát neprovede. Rozhodla se ukázat lidem, jak moc velká tíha života může být, že je lepší jí ukončit smrtí a jít cestou, která bude bezbolestná. V noci Airis unesla několik dětí z různých vesnic. Yukigakure, Kusagakure, Amegakure a dokonce i některé děti z Ukigakure no Sato. Lidé začali jednat. Nějaká žena jim ukradla děti a kdo ví, co s nimi asi dělá. Airis měla plán, takový že lidé na ní nikdy v životě nazapomenou. Díky jedné speciální technice se na nebi objevil obraz, vypadalo to jak velká obrazovka, na kterém byla Airisina hlava a hned za ní svázáno v zimě několik dětí v pyžamech a promrzlé. Byla to situace, kdy se každému rodiči sevřelo srdce, kdy se Kagům sevřeli půlky a kdy lidé byli v beznaději, protože ač by se pokusili o cokoliv, ona mohla vyhrožovat pomalou smrtí každého dítěte. Z Airis se stala stvůra. Lidé se mohli jen koukat na to, jak polívá děti studenou vodou v zimě v mrazech. Viděli jak jim černají prsty. Viděli to, jak si s nimi hraje v Jashinistickým kruhu. Zabila je všechny. Na obrazovkách se objevovali děti, kterým pomalu lámala v jejich křiku končetiny, které už pomalu necítili. Prsty měli černé, mozky jim přestávali pracovat, srdce přestávali tlouct. Rodiče hleděli na své týrané děti a nic nemohli udělat, kdyby se tak stalo, kdo ví čeho by ještě byla Airis schopna. Slzy dětí, křik dětí a bolest byla bolestí i pro rodiče. Děti zabila všechny velmi pomalu a bolestivě. Vesnice byli ten den v šoku jak nikdy před tím. Zabila nejméně 100 dětí, které měli rodinu a ta rodina pohlížela na jejich utrpení. Nikdy, nikdo nedokáže člověku ublížit tolik, nežli city. Toho si byla vědoma i Airis, která toto věděla moc dobře a proto se všech pocitů navždy zbavila fyzická bolest je pro ní uspokojením. Ten den se Airis podepsala na list nukeninu nejvyšší možné třídy. Od toho dne, každý kdo jí kdekoliv potkal, se jí snažil uvěznit a zabít. Uvěznit se to podařilo už Yukigakure no Sato. Jenže čím víc bolesti jí dělali, tím víc se smála, bylo to bezvýznamné a při pokusu zapečetění jim to jaksi nevyšlo. Airis se dostala ke krvi hlavní ochranky a vše bylo jasné. Bez lítosti zabila i je a utekla. Od toho dne je jedním z nejvíce nebezpečných a nejvíce známých hledaných nukeninu na světě. Její čin nikdy nebude odpuštěn, protože v ten den vymřela velká část další generace, která se jen tak neobnoví...
Naposledy upravil Airis dne Tue Dec 24, 2013 8:40 pm, celkově upraveno 2 krát | |
|
