Čajovna

Byla jsem tu za celou dobu co tu pobývám poprvé. Prohlížela jsem si místnost a hned co k nám přišla obsluha požádala jsem je o diskrétnost a místo, kde nebudeme rušeni a budu ho mít celou dobu na očích. POkynul nám dozadu a hned se nás zeptal co si dáme.
"Já si dám Tchai a vy můj pane?" ušklíbnu se uličnicky

"pokud vím tak jsem slíbila že na veřejnosti Vám budu vykat." naklonila jsem se k němu a pošeptala aby neměl námitky, že to říkám nahlas sedla jsem si do nadýchaných polštářů a čekala na naši objednávku. Opřela jsem se o stěnu a na chvíli zavřela oči. Připadalo mi to úplně to samé jako ta osudná noc doma. Tak jsem raději znovu oči otevřela a začala myslet na něco jinýho než na to co se stalo.

Když mi zašeptal do ucha, že není ve službě, tak jsem si to omylem vzala jako dvojsmysl a zčervenala jsem a zakryla to slovy a pohledem na svůj čaj.
"Dobrá." vzala jsem i svůj hrnek a napila se té skvělé tekutiny.
"Jsem tu poprvé za tu dobu co jsem tady. Miluju čajovny, ve Sněžné byla na každém rohu jedna a vždycky něčím specifická." usmála jsem se a podívala se na něj.
"To je lepší jako alkohol co?" drcla jsem do něj

"To jediné se mi na AMe zrovna nelíbí, ten déšť, kdo se pak má česat s těma vlnama, hm? A mí motýlci..." z pod rukávu vyletěl jeden fialový motýl zatřepotal křidélky a sedl si mi na ukazováček,který jsem mu nastavila, "...nemohou volně létat, ale pravda něco to do sebe má." pousmála jsem se a zadívala se na něj. Bylo divné ho vidět v civilu.

"Nemyslím si že sníh by jim to v tomhle ohledu nějak ulehčoval." řeknu s úsměvem a opět se napiju čaje.
Pronikavý pohled z její strany mě "skenoval" od hlavy až k patě. Člověk by neřekl jak nepříjemné pro člověka na kterého na každém kroku civělo na deset párů očí bude pozornost nepříjemná. I když se teda jednalo o ne jen tak ledajaké oči.
"No i když je to tu hrozně hezký a tak postrádá to jednu zásadní věc." řeknu a zamyslím se. Postrádalo to tunu věcí avšak jedno tu chybělo nejvíc.
"Hudbu. Je tu moc ticho." řeknu. Opravdu zde chyběl nějaký ten gramofon nebo cokoliv. Klidně i nějaký ty klasický vypalováky mě to bylo fuk hlavně něco na nalazení atmosféry. Přeci jen být Amekagem má i své světlé stránky. pomyslím si a zajdu k číšníkovi po krátké domluvě sem se opět vrátil za doprovodu gramofonu který hrál pro mě neznámou píseň jak v tom byly houslí tak jsem se nechytal.
"Hned je zde lepší atmosféra no ne?"

Nejdřív jsem překvapeně zamrkala kam jako beze mě jde, ale když se vrátil za doprovodu s hudbou tak jsem se zase uklidnila. Hudba byla víc než příjemná, nevím kdy jsem se naposledy takhle uklidnila. Hlavně nikdy jsem netančila s někým. CHtěla jsem to zkusit.
"Když už jsme tu tedy neformálně..." odmlčela jsem se. "Zatančíme si?" podívala jsem se na něj s prosbou v očích. "Jen na chvíli."

Přijmu jeho pozvání a chytím se jeho ruky. Jednou mě učila kdysi matka tančit, ale nikdy jsem to ještě neaplikovala v praxi, před ním mi bylo jedno jestli se ztrapním. POložila jsem si jednu ruku na jeho rameno a druhou jsem stále nechávala v jeho dlani a zaposlouchala se do té písně. Bylo to zvláštní a divné tancovat v čajovně a s Amekagem. Ale zase na druhou stranu docela komické. Nic jsem neříkala jen přemýšlela jaké by to bylo asi tančit s otcem.

Upřímně jsem se usmála.
"To byl můj první tanec v životě." prohodila jsem jakoby nic a napila se svého čaje.
"Otce tyhle věci nezajímaly a matka mě naučila jen něco málo. NIkdy nebyla příležitost." ztišila jsem hlas a pak si dala vlasy přes rameno na jednu stranu a vypadlý pramen jsem si strčila za ucho na druhé straně.
"Stejně nechápu proč zrovna mě přidělili k tobě." pronesla jsem ironicky na odlehčení tématu

"Takže jsem podle tebe přitažlivá?" nahodila jsem laškovný tón řeči. Pravda v ANBU se asi moc ženských nenachází a kor ne tady v Ame, žádná by nevydržela ten nápor vlhka kvůli vlasům a pokožce. Divím se, že já jo, i když já to tu držím jen kvůli němu.
"Seš pro ně velký sousto, výš to? A já tě dostala za trest." ušklíbnu se

"To možná ne, ale dneska ráno to byl přímo trest jak dělaný za to že jsem si dovolila vzít si na pár dní dovolenou." A dodělat rodinné záležitosti. pomyslím si. Snad někoho nenapadne hledat mě tady. Všimla jsem si jak Amekage chvíli nereaguje a tak jsem se opřela o stěnu a zavřela oči. Vlastně má pravdu, tohle je lepší než někde venku v tom dešti pobíhat. Není to tak špatné, usmála jsem se a také se zaposlouchala. Měla jsem tendenci dokonce i usnout, ale to jsem si nemohla dovolit.

Reagovala jsem téměř okamžitě, hned potom co se vytratil ten divný pocit jsem si okamžitě stoupla před Amekage spolu semnou i dalších pět Rein, které jsem stihla vytvoři a ty ho obklíčily a utvořily kruh, kde stál Amekage. TO se mi snad jen zdá, zrovna tady. Ohlížela jsem se všude a preventivně jsem začala na Raizovi tvořit krystalické brnění.

I když mi řekl, abych povolila za nic na světě jsem to neudělala klony se ještě více semkly k sobě, tak aby Raizou na toho chlápka viděl. Neušlo mi, že bez těch cvočků by byl i pohledný, ale to šlo stranou. Moje všímavost mě mohla tentokrát zradit, ale ani ten úlisný úsměv mi neutekl. Vzpomněla jsem si jak se přesně tvářil můj bratr, když podepisoval smlouvu o převzetí majetku našeho klanu, a pak notáře zabil. Zamračila jsem se ještě víc. Nechápala jsem o co mu jde, ale když Amekage odmítl nastražila jsem veškeré své smysly.