Kancelář Kusakage

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

First topic message reminder :

Jedna obří budova uprostřed vesnice. Zde sídlí Kusakage, konají se tu i zasedání, sídlí tu i rada vesnice. Budova je opravdu velká, protože je tu i obří knihovna, spousta místností se svitky, které by měli být nedotčené. Kusakage sídlí v nejvyšším patře, aby měla rozhled na vesnici a její okolí.
Kancelář má za stolem dlouhé skleněné okno a především...všude je velký pořádek! Kusakage si potrpí na čistotě, proto nikdy neotvírejte žádnou ze skříní, tam sídlí hromada papírů, které je potřeba vypracovat.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Na vzpomínky raději nezareaguju, i když dobrý pozorovatel by vytušil že za tím vším skrývám víc. Pomalu vyndám z kapsy lízátko, abych měl pár vteřin promyslet si jak vše správně říct. Pak ho rozbalím a nečekaně vložím do úst. U toho zvednu pohled a nečekaně začnu.

"Můj původní důvod byl jiný, možná ho řeknu když na to ještě přijde. Nicméně každý kage vyžaduje respekt a oddanost. No a já neuznám žádného kageho, dokud... se mi neukáže v pravém světle."

Konec věty dodám po menším zamyšlení, ovšem jsem upřímný člověk a moje slova pouze marně skrývají nevinnou výzvu. A protože je to těžké pochopit, lehce něco málo vysvětlím. Kus z mého příběhu, který v záznamu nenajde.

"Nevím co znamená Kage pro ostatní, ale pro mě to nikdy nebyl jen titul. Byl mnohem víc, vytvaroval ze mě shinobiho protože mi byl učitelem, naučil mě pravé hodnoty a byl promne i rodinou. Ale zároveň byl příkladem síly a vzornosti..."

Pokývám zamyšleně hlavou.

"...a byl jediný kdo mě dokázal tak zmlátit, že mi pak musel pomáhat vstát."

I když to nejspíš překvapí, při té představě že se nemůžu zvednout mi kupodivu zahrál na tváři lehký úsměv.

"Pokud zde nebude sedět hodnotný Kage, který nebude hodný mého uznání. Pak už nebudu mít svou cestu pravého shinobiho."

Lehce si promnu ruce, až to zapraská. Jsem ten starý poctivý druh shinobiho, jací se kdysi rodili v kumo. Velký ramenatý chlap s čistým srdcem. Stejně jako názory, milá slova bez skutků pro mne nic neznamenají. A nebojím se dívat se kage přímo do očí.

"Možná si budeme moci jednou sdělit naše cíle, pokud jste opravdová kage a nikoliv nová sekretářka..."

Nu pokud se kage doposud nenaštvala, výbuch očekávám každou chvíli. I když poslední slova nevyzní jako výzva, nýbrž jsou formulovány jako zvědavá otázka.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Přivřela jsem oči, pomalu jsem položila lokty na stůl a poslouchala to co mi tu říkal.
Šlo rozeznat shinobi byli původem z Kumogakure a Iwagakure
Povzdechla jsem si a upřela své oči do těch jeho.
"Tak teď mě pořádně poslouchej. Je moc hezké že pro tebe titul Kage znamená tolik, ale jde vidět že jsi byl vychován jen v této doměnce. Kage zasahuje fyzicky až ve chvíli, kdy je to opravdu potřeba. Jestli je to ode mne neslušné, tak se ti omlouvám ale svou sílu a energii nebudu plýtvat na někom, kdo se i bez zaklepání a bez pozdravení uráčí vkročit do mé kanceláře a říká mi tu, jaký by měl Kage být."
Nadzvedla jsem s lehkým úsměvem obočí.
Toto mi za dnešek fakt "chybělo", nějaký chytrolín co si tu bude hrát na nevím koho a doprošovat se, abych se mu předvedla.
Měl ale smůlu, toto nebyla moje povinnost, abych mu tu o sobě chrlila miliardu tisíc věcí nebo mu ukázala co dokážu.
Nechtěla jsem nijak reagovat až do chvíle, co dořekl poslední větu.
Zvráštila jsem čelo a obočí pokrčila do opravdu nehezké fáze.
Stoupla jsem si a obešla stůl. Naklonila jsem hlavu lehce na stranu a dívala se na ten jeho arogantní obličej.
"Jak tak pozoruji, minulý Kage neměl asi vychování na to, aby tě naučil slušným mravům a především kontrolu nad tím co řekneš, viď? Máš nějaký problém a chceš ho vyřešit tím, že se mi tu budeš předvádět svou neúctou ke mě, ale něco ti povím. Dej si pozor na pusu, mohl by jsi tvrdě narazit."
Založila jsem si ruce na prsou a sladce se na něj usmála, při tom jsem si v duchu představovala, jak ho mlátím do kuličky, musela jsem si zanechat tu pověst hodné Kage.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Klidnou stránku kage to tedy věru měla, klobouk dolů. Ovšem porozumění jí chybělo. Kensei totiž spadal pod to co sama řekla. Kage zasahuje jen tehdy, kdy je to opravdu potřeba. Ovšem nejen u vesnice, nýbrž i svých podřízených. Proto se mi obličej protáhl zklamáním z poznání, že mě nikdy nepochopí.

"Ano vstoupil jsem bez klepání, tak abych pokud možno nevyrušil kageho od práce. Protože jinak bych si to pěkně schytal, ovšem měl jsem neomezený přístup do této kanceláře po velmi dlouhou dobu. Byl jsem vždy poblíž, když potřeboval něco zařídit odnést i vyřídit. A tyhle zatracený svátky, kdy se každý usmívá mi připomněli dobu, kdy jsem žil a nebyl sám. Na chvíli jsem zapomněl že ty doby už jsou navždy pryč..."

Nabral jsem dech do plic, ovládl jsem a podusil v sobě hněv, aby nevyšel na povrch. Ale slova mi nikdy nešla zadržet tak snadno. Navíc jsem se necítil dvakrát nejlépe. Za prvé jsem nelhal a za druhé jsem jí nechtěl říct pravdu, protože si jí svým nezájmem či nepochopením podle mě nezasloužila.

"...za což se omlouvám, protože vy nemáte čas na mé problémy. A pokud jde o něho, možná ze mě nedokázal vymlátit všechno špatné, ale vždy měl čas na každého z nás a dokázal s každým promluvit. Tenkrát jsem byl chlapec a osobně jsem ho vyzval, byl jsem naivní...ale on mě pomohl, dokonce i překvapivě vyhrál."

To že si stoupla přede mě mi nijak nevadilo, abych svou řeč klidně dokončil.

"Takže když dovolíte, zmizím vám z očí." A pak bych nerad, aby jste si o mě zlomila tu roztomilou drobnou pěst, dodal jsem jen pro sebe v duchu. Pro mě byla důležitá síla zevnitř, síla ducha a odhodlání. Zde jsem však jen cítil nezájem. Ovšem bylo poznat že se žádného nárazu nebojím.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Nie moc rád som dneska šiel do práce, potreboval som sa ohlásiť u veliteľa Anbu, ale nebol nikde, takže som podľa protokolu musel ísť za Kusakage. Vždy keď som si nasadil masku, tak som svoje city k okoliu stratil, vlastne som sa to tak naučil ovládať, vždy s maskou som bol len stroj, ktorý počúval rozkazy bez ohľadu na to, čo sa deje. Rozkaz bol pre mňa všetkým. Prišiel som do budovy a hneď som šiel za Kusakage-sama, stál som pred kanceláriou, ale neklopal som. V miestnosti bol niekto ďalší, tak som čakal a nechcel ich vyrušovať klopaním, naviac Kusakage-sama vedela vycítiť chakru a tú moju si mohla pamätať.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Povzdechla jsem si a promnula si prstama spánky.
Sedla jsem si znovu do křesla, mezi tím co mluvil a přehodila si nohu přes nohu.
Když domluvil, začala jsem já.
"Dobrá, jde vidět že jsi k němu měl nějaký vztah, akceptuji. Teď tu jsem ale já a neomezený přístup nemáš. Jsi jonin kterého si vážím jako každého tu. Jestli si myslíš že nemám čas, tak prosim, teď ho mam. Řekni mi teda, jaký je tvůj důvod příchodu."
Nic jiného mě nezajímalo.
Nechtěla jsem aby se nějak urazil, ale nevěděla jsem o co mu de, možná jsem byla úplně blbá, ale co už nadělám.
"Jestli jste z jeho odchodu nějak špatný tak mi to je líto. Ale teď tu jsem já a semnou i nová pravidla. Jste Jonin a až budou k dispozici genini, nějakého vám přidělím."
Snažila jsem se konverazi zavést jinam a pak si povšimla další chakry, známé chakry.
V duchu jsem se pousmála.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Znovu jsem pouze přikývl na souhlas. A samozřejmě počkal, až skončí. Byla velmi zvláštní a tak trochu vzbuzovala dojem, že potřebuje ochranu. Upřímně jsem si v tu chvíli nedokázal vybavit někoho tak mírného na tak důležitém postu.

"Nejspíš jsme začali nepochopením, doufám že to bude od teď jen lepší. Nevrazil jsem sem úmyslně, opravdu ne..."

Opravdu na mě bylo vidět, že to myslím upřímně a že mi vadí když se k tomu vrací a tak trochu m ito znovu vyčítá.

"Po pravdě mi nikdy chybět nepřestane. A doufám, že můžu být i nadále upřímný."

Počkám jestli kývne, snad ano a pak pokračuji.

"Možná že to vyzní hloupě, ale chci vás poznat. Potřebuju vědět co jste za člověka, když se na vás podívám vidím příjemnou mladou dámu a ne rozhodnou shinobi. Není to nic proti vám a hodlám respektovat nová pravidla, ale pokud mám v někoho věřit, chci ho znát."

Moje oči byli upřímné, mohla mě nazvat arogantním a čím chtěla, ale má povaha bla prostá a bez přetvářky. Opravdu pro mne bylo důležité znát svého kageho, moje oči vysílali tichou prosbu. Nakonec se vrátím k jejím rozkazům, vlastně na ně jen kývnu protože její rozhodnutí i když je pro mě cizinec respektovat musím. Nyní jsme zvědavý zdali mi tu šanci dá, nebo se mi vysměje.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Opieral som sa o stenu už pekne dlho a naozaj ma to prestalo baviť sa pozerať do steny. Anbu museli byť trpezlivý, ja by som teraz bol tiež nebyť včerajšej noci, ešte stále ma bolela hlava a povedzme, že mi nebolo najlepšie. Preto som bol práve nervózny... Žiadne zložité misie by som nemal dostať, väčšinou som mal úlohu zálohy, bol som v centrále a čakal kým sa niečo stalo, potom som šiel s týmom to preveriť. Občas som strážil bránu alebo akadémiu, keď bol minulý Kage, tak mi dával aj prácu ako strážiť jeho dom a podobne. Nuž bola to luxusná práca, kdesi som sa zašil, aby som mal výhľad a celý deň som mohol v podstate odpočívať, síce občas mi šlo pri takýchto misiách aj o život.. Práca anbu mi veľa priniesla, ale aj niečo vzala. Spomienky boli na túto prácu zaujímavé. Aspoň spomínaním som si krátil čas.

Chūnin Poèet pøíspìvkù : 58 Join date : 03. 05. 13

V obláčiku dymu som sa zjavila pred kanceláriou, kde stál už aj nejaký ANBU, na ktorého som sa veselo usmiala, hoc to nemalo zrejme nejaký väčší účinok. ANBU členovia by predsa nemali mať žiadne city, pokiaľ viem. Dobrý deň. Aspoň som sa teda slušne pozdravila, aby som nespôsobila ako nejaký nevychovaný spratok. Pochybovala som, že sa mi odzdraví, hoc som bola na dosť vysokom poste a skôr som si myslela, že ma bude totálne ignorovať. Neprekvapilo by ma, keby to tak ozaj bolo. Rukami som prešla po rukoväti meča, jedného zo siedmych, ktoré som so sebou mala. Upokojovalo ma to. Bez nich som sa cítila bezmocná, slabá. Keď som začula spoza dverí hlasy, sadla som si na lavičku, prehodila nohu cez nohu a len tak čučala do steny. Nechcela som Lucy vyrušovať, možno práve s niekým debatovala o niečom dôležitom. Aj keď som mala právo vstúpiť kedykoľvek do kanclu, páč som prakticky jej pravá ruka. Ale radšej počkám. Času mám dosť.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Zo spomienok ma vyrušila žena. Konan Kimura, zástupca Kusakage-sama. Mne sa zdala až príliš veľká dobráčka. Mal som mnoho informácií o ľuďoch na vysokých postov. Hlavne kvôli mojej práci, občas som musel sledovať aj ľudí z dediny, ale tieto informácie, sú vo mne uzamknuté do smrti. Jej úsmev som ignoroval, len som sa na ňu pozrel a jediné, čo som urobil som svoj postoj trošku zmenil do rovného, lebo predtým som bol oprený o stenu. Neuráčil som sa ju ani odzdraviť, mal by som to však urobiť, bola nadriadená, mohla si v pokoji pozrieť informácie o mne a dokonca by ma mohla aj vyhodiť z jednotiek ANBU. Preto som si to rozmyslel a o chvíľku, síce oneskorene som povedal.
"Dobrý deň zástupkyňa Kusakage."

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Usmála jsem se na Kenseie, když jsme si to celé nechala probrat v hlavě.
"Dobrá...Jestli mě chceš víc poznat, tak prosím. Zítra mě čekej na tréningovém poli, zodpovím ti co budeš chtít, teda, jen to co by jsi jako Jonin měl vědět, ano?"
I tak to ode mne bylo až moc, neměla jsem v popisu práce se někomu popisovat, udělala jsme to jen proto, aby mi mohl věřit a doufala jsem, že až mě pozná jako Kage, nebude dělat nějaké neplechy a plnit mise jak má. Zatím jsem mu mohla dát jen jednu jedinou, aby se zabavil.
"Jestli se chceš semnou utkat jako s minulým Kage, tak ti předem říkám, že neruším za to, že přežiješ. I když jsi shinobi z mé vesnice, mé taktiky boje...Dalo by se říci, že nikdy nevíš jestli někoho zabiješ nebo vážně poraníš."
Samozřejmě o ničem takovém nemluvil, ale řekla jsem to jen tak, kdyby ho to náhodou napadlo.
Cítila jsem stále víc přítomných chaker.
Něco jsem zapsala do papírů a pak se podívala na Kenseie.
"Tady, toto prosím zanes ke kněžce, která pobývá u Dračího jezera, něco ti k tomu řekne, odevzdá ti jistý svitek a potřebuji aby jsi mi ho pak přinesl."
Dala jsem mu misi, aby se aspoň nějak zabavil.
I když jsem ho litovala, kněžka byla má stará známá a pusa div jí z pantu nevyletěla.
"Až odejdeš, všechny mi je sem pošli...myslím ty přeživší na chodbě co se asi velmi nudí."
Uchechtla jsem se ironicky a dala si nohu přes nohu.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Poprvé jsem se v její přítomnosti lehce pousmál. Protože mě potěšila svým příjemným jednáním. Lehce přikývnu na souhlas.

"Vážím si vaší ochoty, určitě se s vámi rád setkám. Ale už teď mě těší myšlenka, že jsesi o mě nepřečetla všechno, takže vás nejspíš v pár věcech překvapím."

Kdo ví co jsem měl na mysli, ale rozhodně to brzy zjistí. Den uteče jako nic.

"Pokud dovolíte, rád bych vám byl občas nablízku během normálních věcí. Ochotně při tom vypomůžu se vším možným." Ano i tak se o druhém člověku dost dovíme.

"Dračí jezero, svitek, to zní jako lehká mise. Nemám s tím počkat na nové geniny?"

Myslím tím samozřejmě, že mi vyhrožovala týmem. ALe tak či onak, úkol hodlám splnit.
Když mě dalšími slovy propustí, přikývnu a otevřu dveře.

"Kage si žádá vaší přítomnost..."

Načež ustoupím lehce stranou, aby mohli vejít a zády se lehce opírám o otevřené dveře. V ten okamžik mi pohled padne na dívku, která mi připadá známá. Lehce se mi rozšíří oči a pak se ozve radostný výkřik.

"Papričko!" Načež prosvištím vzduchem neuvěřitelnou rychlostí, kdyby mi v tu chvíli zavřeli dveře před nosem, proletěl bych nezadržitelně skrz. A už jí sevřu v pořádném upřímném medvědím objetí, div z ní duši nevymačkám. Dokonce jí lehce zvednu do vzduchu, abych si jí zblízka lépe prohlédl. Pak se zarazím a opatrně jí postavím zase na nohy. Ale v očích mi žhne upřímná radost z nečekaného shledání.

"Emm myslím, že tě nesmím zdržovat. Ale počkám poblíž, takhle brzy tě nesmím ztratit z očí..."

Je vidět jak děsně nerad si stoupám stranou.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Vstúpil som rozhodne prvý, nechcelo sa mi dlhšie čakať, či už je to zástupkyňa alebo nie...
Pristúpil som bližšie k stolu, tak aby som tých dvoch čo sa po xxx rokov stretli počul o trošku tichšie. Mierne som prekrútil očami, neviem prečo, možno to bolo bolesťou hlavy, ale mne to prišlo momentálne to ich stretnutie dosť otravné. Snažil som sa Kenseia a Konan ignorovať. Radšej som sa venoval Kusakage-sama...
"Dobrý deň Kusakage-sama, včera skončilo moje voľno, veliteľa Anbu som nemohol nájsť, tak potrebujem vaše rozkazy."
Povedal som zvyklým hlasom, ktorý nevyjadroval žiadne pocity. O pár sekúnd neskôr som si však nemohol pomôcť, keďže to bola Lucy, tak som ešte musel niečo dodať aj napriek tomu, že by som nemal!
"To znamená nejaké nudné stráženie akadémie, kde nebudem nič robiť len sa pozerať na budovu a ležať na strome... Alebo mi dajte strážiť nejakú osobu, ale nie feudálnych pánov.. sú strašne ukecaný a stále len niečo frflú, minule si jeden myslel, že som jeho sluha a ja nerád robím sluhu... Potom to dopadlo, ako to dopadlo."
Teraz to bol skôr hlas ulievača, takže som vyjadroval už aj v hlase menšie pocity, ale to len kvôli tomu, že som Kusakage-sama trošku lepšie poznal... a nemalo cenu sa hrať na bezcitného keď má prístup k zložkám Anbu a identitám.

Chūnin Poèet pøíspìvkù : 58 Join date : 03. 05. 13

Trvalo dlho, než sa ten ANBU uráčil odzdraviť. Možno mu doplo, že by som mu mohla narobiť pekné problémy, keby som chcela. Nebola som ale tak zlá, aby som niečo také vôbec urobila, pokiaľ som k tomu nemala vážny dôvod. Nepáčilo sa mi ale, akým tónom sa s Lucy rozprával. Ešte nikdy som nestretla člena ANBU jednotiek, ktorý by prejavil aspoň kúsok citu. Aj keď to bol len ten "flákačský". Ešte aj vymenoval druhy misií, ktoré nechce. Členovi ANBU by malo byť jedno, akú misiu dostane. Musí ju splniť bez odvrávania a reptania. Zamračila som sa smerom k nemu a zavrtela hlavou. Budem sa musieť porozprávať s vodcom ANBU jednotiek, takto to ďalej nejde. Myslela som si, že ANBU tréning je natoľko tvrdý a prísny, že z človeka vytvorí doslova bezcitného tvora, ktorý si hlave dediny nedovolí odporovať a chová voči nej rešpekt. Zjavne som sa mýlila. Povzdychla som si, kam to dnešný svet len speje. Uprela som prekvapený pohľad na tú horu svalov, ktorá ku mne pribehla a zovrela ma v takom medveďom objatí, div som sa nezadusila. Kensei...Musela som sa zasmiať od radosti, presne toto mi chýbalo. Navyše ho konečne vidím po dlhej dobe. Keď som opäť pod svojimi nohami pocítila zem, poriadne som sa nadýchla a doširoka sa usmiala. Nezmenil si sa, ale...Zdá sa mi to, alebo si zase nabral ďalšie svaly? Pohľad mi skĺzol na jeho svaly na rukách. Potom som si kritickým pohľadom premerala svoje ruky, na ktorých sa črtali drobné svaly, nebolo to nič oproti tým jeho. Uhm, veď mám ešte trochu času, dokým sa tamten drzaň porozpráva s Lucy. Tak teda...Povedz mi, čo máš nové? Zľahka som sa oprela o stenu a zazubila sa. V očiach mi horeli ohníčky...No proste, vôbec som sa nezmenila.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Z její reakce jsem poznal, že mě také ráda vidí. Ještě před nepatrnou chvílí zde byl netečný a tak trochu otrávený shinobi, ovšem nyní jako by mě někdo vyměnil.

"Také vypadáš pořád skvěle a vypadáš i silnější..." řeknu a detailně si jí přejedu ještě jednou zkoumavým pohledem. Hádám že se zarazí a lekne se že přibrala, tak si honem pospíším, abych se opravil.

"Myslím samozřejmě jako shinobi..."

Načež se tak trochu zadumám nad nečekanou otázkou.

"Víc svalů? Opravdu? Nějak jsem si nevšiml, mě se zdá že jsem pořád stejný..."

Při mé prosté povaze mi nějak uniklo, že jsem asi nepatrně od dob kdy jsme se naposledy viděli, asi přeci jen změnil a trošku zesílil.

"Po pravdě jsem se ani já nechoval nejlépe. Tyhle svátky mi připomněli..." Mávnu rukou jako bych odháněl nějakou zlou vzpomínku, ale jistě jí došlo, že jsem byl po celou dobu sám.

"...doby našeho mládí a já vlezl do kanceláře bez klepání."

Ano stále stejný, zapomenout se v myšlenkách a vyvést nějakou hloupost a stejně otevřeně se k ní i přiznat beze studu, prostě jedním slovem pořád Já.

"Nové, hmm nově už nebydlím v ubytovně, ovšem přestavěl jsem naší chatu z dětských her na poměrně slušný útulek. Mám svůj klid a připomíná mi domov z dětství."

Řekněme že paprička ví, že vyrůstal kdysi v horách mimo vesnici v prostém obydlí. Proto nikdy nepotřeboval extra měkké postele a výsady. Klidně by se vyspal na zemi pod širým nebem stejně dobře, než v posteli s nebesy.

"Byl jsem povýšen na jounina ještě za bývalého kageho. Byl to skvělý učitel i bratr..."

Lehce se zachmuřím, protože už není. Pak vytáhnu z pouzdra na zádech nádhernou katanu s bílou rukojetí a podám jí papričce.

"Dostal jsem jí od něho, je pěkná že?"

Zrovna ona by se měla v prvotřídních katanách vyznat a tahle patřila mezi opravdu skvělé kusy.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Povzdechla jsem si a otevřela jeden z mnoha šuplíků u stolu, ze kterého jsem vzala větší složku.
Samozřejmě že jsem v tom hledala jednu z mnoha misí, které by mohl vyřídit jako ANBU a jako přítel, kterému věřím.
Samozřejmě že jsem čekala nějaký takový spor, že bude chtít spíš ležet a odpočívat, opravdu si myslel že jako ANBU dostane tuto misi?
Pff...to určitě, měla jsem pro něj o něco složitější misi než pro Kenseie, i když, nebyla jsem si jistá jestli je nejlepší volbou ANBU, proto jsem si tuto misi uchovala a dala mu jinou.
"Na...Toto dej v Akademii ředitelce a pak se mi vrať s papírem který ti dá ona, ano? Není to sice nejlepší mise pro ANBU, ale všechny které by jsi jako ANBU dostal by tě..hmm...velice zmohly viď."
Pousmála jsem se pobaveně na něj a složku zase vrátila zpět do šuplete a zamyslela se.
Můj výraz nevyzařoval zrovna pozitivní myšlení, ale co už nadělám, musela jsem začít nějak jednat s ostatními vesnicemi.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

"Ako vždy máte pravdu Kusakage-sama."
Povedal som už mojim neutrálnym hlasom, ale možno sa mi len zdvihli kútiky úst pod maskou. Nie že by som nebol silný a nechcel chodiť na zbytočné náročné misie, len som bol lenivý... Nehorázne moc! Matka mi vždy vravela, že ak budem takto lenivý že budem stále len genin. To bolo, asi pol rok pred mojimi chunninskymi skúškami. A kam som to dotiahol s mojou lenivosťou? Až k Anbu jednotkám. I keď musel som ju mnohokrát premôcť. Vyrazil som preč z kanclu aj s tou vecou, ktorú som musel dať riaditeľke.

(Presun)

Chūnin Poèet pøíspìvkù : 58 Join date : 03. 05. 13

Ešte že sa opravila, inak by som asi ozaj jednu vrazila. No čo no. Agresívna som bola stále a asi taká ostanem navždy, čo ma trápilo minimálne. No ale tak vážne! Musíš mi prezradiť, ako to robíš. Potrebujem aj ja nabrať nejaké svalstvo, samozrejme, že nechcem vyzerať ako kulturistka, to by som sa rovno mohla nazývať mužom, len proste chcem pôsobiť tak...No...Veď vieš...Tak trošičku hrôzostrašne...Nemyslím to zas až tak. Určite vieš, ako to myslím! Počas svojho monológu som akosi divne rozhadzovala rukami, pričom som pripomínala skôr malé dieťa než dospelého človeka. Keď spomenul tú dobu nášho "mládí", sklopila som pohľad. Ťažilo ma svedomie, pretože som tohto úžasného človeka opustila bez rozlúčky. Jednoducho som zmizla ako para nad hrncom a dnes viem, že to bola chyba. Určite by bolo lepšie rozlúčiť sa, ale už na to bolo neskoro. Čo sa stalo, stalo sa. Prepáč, nemala som odísť bez rozlúčky. Bola som hlúpa. Povzdychla som si a zaklonila hlavu, dívajúc sa do stropu. Žjúúú, tú chatu mi potom ukážeš, hááái? Zadívala som sa naňho, pričom mi v očiach zbesilo tancovali iskričky. No vážne. Fakt si už pripadám skôr ako malé dieťa! Uuuhm, takže si si vytvoril blízky vzťah s bývalým Kusukagem. Pekné! Zamrmlala som a letmo sa usmiala. Keď vytiahol tú krásnu katanu, mohla som si na nej oči nechať. Vzala som si ju od neho a poťažkala v rukách. Je ľahká...Prstom som prešla po nesmierne ostrej čepeli, a hoc som bola opatrná, porezala som sa. Po prste mi stiekol pramienok krvi, ktorý som ale totálne ignorovala. Čepeľ je nesmierne ostrá...Schytila som ju za rukoväť a len tak som sekla po imaginárnom nepriateľovi. Stráž si ju ako oko v hlave. Je len málo tak krásnych a výborných katán, ako je táto. Usmiala som sa a vrátila mu ju naspäť. Ja mám pre zmenu sedem chakra vodivých mečov. Vyplazila som naňho jazyk.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Když mi jednu nevrazila, protáhl se mi na vteřinu zklamaně obličej. Vždy sem měl slabost pro její ostrou stránku, silné ženy jako byla se nenajdou každý den. Proto když se zmínila o tom, že by měla být silnější a děsivější zazubím se v odpověď.

"Myslím, že jsi úžasně děsivá a jistě budeš i silná. Někdy se od tebe musím nechat zase pořádně praštit, aby jsme to zjistili..."

Když se mi začne omlouvat, položím jí prst na ústa.

"Nevím co se stalo ale určitě to bylo důležité. Jistě by jsi se rozloučila, kdyby si mohla a hlavní pro mě je, že jsi se vrátila."

Pozoruji její hraní s katanou a nadšené komentování chaty.

"Jen opatr...vím, je to krásná zbraň." Dodám, trochu pozdě když se trochu řízne.

"Ano, byl pro mne jako starší bratr co zastával důležitou pozici. Díky němu jsem našel vlastní cestu shinobiho. I když bez něho jsem jí zase ztratil, chci zjistit jestli bych jí nemohl znovu najít u nové kage. Ale nevím, ona vypadá moc křehce a mile, dokonce se bojí že bych trénink s ní nepřežil. No řekni, nepřežili jsme už horší?"

Nakonec se dostanu konečně k chatě, klidně přikývnu a vážně se jí zahledím do očí.

"Ty jsi mi kdykoliv vítaná, ve dne i v noci. Ať už tě přivede déšť či slunečno, vždy tě rád uvidím. Pokud je někdo má rodina, pak jí jsi ty a byl bych rád, kdyby jsi na to už nezapomínala."

Takže po celou tu dobu se pro mne ohledně ní nic nezměnilo. Pořád jsme jí měl upřímně stejně rád a rozhodně se na ní nezlobil. Doufal jsem tak trochu, že díky ní se ke mě vrátí lepší časy.

"Ale nyní by jsi měla jít za kage, aby na tebe nemusela čekat. Mě poslala pro nějaký svitek, jestli se chceš projít a nebude tě potřebovat jinde, můžeme si víc promluvit. Nebo přijď večer po misi ano?"

Pohladím jí naposledy hřejivým pohledem a pak jí naposledy ustoupím z cesty. Pro jistotu zde ještě chvíli počkám, kdyby mě kage něco chtěla. Protože mě oficiálně ještě nepropustila.

Chūnin Poèet pøíspìvkù : 58 Join date : 03. 05. 13

S veľkou radosťou...Natiahla som pred seba päsť, ale nemala som v úmysle vraziť mu jednu. Len tak...Akože pohroziť. Prekvapene som zaškúlila na jeho prst a usmiala sa. Ďakujem ti, Kensei, že sa na mňa nehneváš a berieš to takto. Doširoka som sa zazubila a naklonila hlavu na stranu, bol to fakt úžasný človek. A dobrák. Niekoho takého len tak na ulici nestretnem. Ách, takže by si sa rád zviazal s Lucy. Hmm...Prižmúrila som naňho oči. Páči sa mu snáď? Ak áno, tak mu vážne jednu vrazím. Jedna by iste bola málo, zvlášť pre takého odolného človeka. Jeho by nepoložili ani štyri rany krompáčom po hlave. Myslím. Vážne pochybujem o tom, či na ňu máš. Zamrmlala som s takým úškrnom, ktorý jasne naznačoval, že len podpichujem a potom som uprela krátky pohľad na Lucy. Som rada, že som sa ti po tej dlhej dobe neodcudzila. Bála som sa, že keď sa vrátim a konečne ťa stretnem, takže...Sa budeš správať ku mne inak. Sklopila som pohľad, hanbiac sa, že som si to myslela. Uhm...Dobre. Stále so sklopeným pohľadom som vstúpila do kancelárie. Áááhoj! Nevedela som, či tak môžem Lucy zdraviť, ale keď som teda už prakticky jej pravá ruka, tak by som asi mohla...či? Len som sa prišla opýtať, či náhodou niečo odo mňa nepotrebujéééé....Zarazila som sa, nevedela som, či jej tykať alebo vykať...Te! Dokončila som slovo vo vykacej forme. Pre istotu.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Když Akihiro odešel, ještě jendou jsem se pro sebe pousmála a vlastně ani nevěřila sama sobě, že jsem mu něco takového mohla udělat...no, však on mi to pak zase bude vyčítat, tím jsem si byla jistá, ale za pobavení nic nedám, nechtěl makat? No teď si mákne určitě.
Podepsala jsem další hromadu papírů a dívala se na ty dva u dveří.
Dala jsem si nohu přes nohu a pozorovala je, Kensei byl vlastně Konanin bývalý týmový partner, zajímavý jejich vztah, opravdu.
Když Konan vlítla do dveří, otočila jsem se na židličce směrem k ní a měla jsem vykulené oči, když zakončila svou větu.
"Ooo, asi žasnu, slečna Konan mi vyká, od kdy?"
Zasmála jsem se, když jsem viděla její rozzářený úsměv.
Už v 19-ti letech byla mou pravou rukou, byla jsem si jistá že jednoho dne mě překoná.
"Hmm...když nad tím tak přemýšlím, mohla by jsi."
Vzala jsem ze šuplete dopis, který jsem jí podala.
Já vesnici zatím opustit nemohla, proto jsem musela svěřit dopis někomu, komu opravdu věřím.
"Je to dopis s mírovou smlouvou pro Yukigakure, mám pocit, že je na čase naší vesnici uvést na nějakou stranu, nemůžu se pořád spoléhat na náš obranný systém. Navíc s ní máme společné hranice a nějaká Kekkei Genkai. Na misi ale nepůjdeš teď, počkej si až se vrátí Akihiro, který tam půjde s tebou a bude pro tebe tentokrát on pravou rukou."
Otočila jsem se směrem k vesnici a koukala se přes sklo, když jsem si uvědomila, jak moc bych mohla ztratit...to jsem nehodlala podstoupit, byl čas se s nějakou vesnicí spojit, kdyby nastali potíže.
"Samozřejmě...dokonce i já jako Kusakage potřebuji znát tvůj názor."
Otočila jsem hlavu tak, abych na ní viděla a čekala na její názor na mé rozhodnutí.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

Z misie som došiel rovno sem. Žiadne zastávky, našťastie . Stále som nebol rozhodnutý či to budem hrať na šťastného alebo urazeného. Vtedy som si uvedomil, že to vlastne budem hrať na Anbu čiže sa jej pozriem do očí, podám jej ten lístok, čo mi dala riaditeľka a nič viac. No nevadí, keď ju stretnem bez masky, tak jej to spočítam.
Vyšiel som tie únavné a veľké ,a odporné ,a neviem aké sprosté ,a čudné schody, ktoré mi ničili život. Pred kanceláriou som sa zastavil a zaklopal. Trikrát, ako som zvykol. Ani neviem odkiaľ som to mal, ale takmer vždy som zaklopal trikrát.

Chūnin Poèet pøíspìvkù : 58 Join date : 03. 05. 13

No veď vieš, pre istotu. Naklonila som hlavu na stranu a zazubila sa, Lucy som si stihla i za ten krátky čas obľúbiť. Bola to dobrá Kagyňa, tým som si bola stopercentne istá! Oči sa mi rozžiarili, keď spomenula, že niečo pre mňa má. Opäť som pripomínala skôr malé nedočkavé dieťa než normálneho dospelého človeka. Nikdy som to nebrala ako veľké plus. Keď mi povedala, o čo teda vlastne ide, povzdychla som si a prikývla. Rozumiem. Na chvíľku som sa odmlčala, páč som nad tým premýšľala. Zrejme budem musieť na chvíľku zahodiť ten svoj optimizmus a tváriť sa pred Yukikagem ako dospelá, normálne rozmýšľajúca žena. Akihiro je ten...ANBU? Kyslo som sa zatvárila, keď som si spomenula na to jeho správanie. Mohol oplývať silným Kekkei Tota, ale také správanie...Nom, nemyslím si, že budeme spolu dobre vychádzať. Nie som síce veľmi zlá, ale mám ten pocit, že mi tak bude liezť na nervy, že skončí neraz s monoklom pod okom. Nie to, že by som s ním ešte mala plniť misiu. Och Bóže, čo zlého som ti urobila, že ma takto tresceš? Ozvalo sa klopanie, na čo som letmo nadvihla obočie, páč dvere boli po celý čas otvorené. Demencia sa nezaprie...Prevrátila som očami a zavrtela hlavou.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 107 Join date : 08. 05. 13

"Ale ani slušnosť sa nezaprie."
Ozvalo sa z pod masky priam arogantne a bez súcitu. Nemal by som síce nič rozprávať, ale Konan aj Lucy vedeli, kto je pod maskou, takže mi to bolo už jedno. Nikto iný na chodbe nebol, a tak som si t oaj mohol dovoliť. Síce odhovárať tej Shinobigashiru, nebolo práve pre mňa osobne najlepšie. Vstúpil som dnu a zatvoril dvere za sebou. Papierik som položil Lucy na stôl a čakal ďalšie rozkazy. So Shinobigashiru som sa nepoznal vôbec a už teraz mi prišla nejaká podivná a až moc detská, vlastne aj Lucy mi prišla podivná... V podstate ona je podivná, ale pred ňou to radšej nikdy nevyslovím, inak by som asi skončil v odpadkovom vreci na skládke ako mŕtvola. Trpezlivo som tam stál narovnaný ako socha a bol počuť len môj dych.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 209 Join date : 04. 05. 13

Došla jsem ke stolečku s občerstvením a pitím.
Chtěla jsem už máknout po kávě, ale pak jsem si to rozmyslela a vzala si raději čas, který jsem chystala zároveň i Konan.
"Ano, je to ANBU."
Odpověděla jsem jí zamyšleně, než někdo zaklepal.
Jejich reakce na sebe byli opravdu jiskřivé, asi se neměli moc v lásce, ale toto byla mise.
Mise která neměla přinést jen užitek vesnici a mě, ale i jejich vztahu, jako shinobi ze stejné vesnice by se spíš měli podporovat než nesnášet, no, uvidíme jak se to vyvine.
Když mi Akihiro podal papírem, pousmála jsem se a podívala se na něj...on opravdu přežil, no byla jsem jen ráda.
"Výborně, hned ti tu misi zapíšu. Dávám ti den, možná dva na to aby jsi si odpočinul a pak půjdeš s Konan do Yukigakure no Sato."
Oznámila jsem mu a nalila vřelou vodu do hrníčků.
Se svým čajem jsem došla až k oknu a opřela se o parapet, stále natočená čelem k těm dvoum.
No jo, ale co když se mi na misi pozabíjí...Ne, naučí se spolupracovat a tečka, toto je naučí spolu vycházet.
Povzdechla jsem si a položila si hrneček na stůl s podložkou a prohrábla si vlasy.
"Takže máte oba dva dny volna, aby jste se připravili na přesun do Yukigakure, nezaručuju že cestou se nic nestane, budu jen doufat, že žádné komplikace nenastanou."

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 15. 12. 13

Dobře, tak dejme tomu že už byl můj přesun.

» Nao Okumura / KUSAKAGE
» Sídlo Kusakage