Kancelář Yukikage

Zamyslene som počúval príbeh Shiro a pri tom "neistom súhlase" som sa uškrnul. Skvelé.
Nad ANBU, ktorý si na verejnosti pred niekoľkými ľuďmi len tak zloží masku som sa kyslo zatváril. Toto má byť osobná ochranka Seiny-chan? Veď je to idiot!
Prehrabol som si rukou vlasy a vytiahol z vrecka na nohaviciach zvytok s novou technikou, hneď na to som prešiel nenápadne k mrazáku a vytiahol jednu čokoládovú zmrzlinu. To bolo všetko čo som momentálne potreboval k životu.
Sadol som si do toho rohu kde som bol pred tým a tlačiac si pečate do pamäti som do seba pchal zmrzlinu.

Celú situáciu som už zvyknutý na "tieto výpady" ako som tomu hovoril viac menej odignoroval. Keď ma Shiro oslovila akurát som končil so zmrzlinou a stáčal zvytok pripravený na odchod. Postavil som sa a bez toho aby som jej odpovedal som sa len usmial a kývol jej rukou. Ahoj! Ja som Hiashi! Prišlo mi normálne sa najprv predstaviť predtým ako sa k niekomu pozvem, navyše, to či bola dievča alebo nie, ma absolútne netrápilo.
Na druhú stranu, nemal som problém s tým, že by sme išli k nám, no problém bol v tom, že som sa chcel ísť pozerať na boj.

Ten kraval se nedal preslechnout. Behem chvile jsem se objevil za temi dvema. bylo mi jasne na co alespon jeden z nich mysli.
"No tak ja myslym ze mate jit domu ne?"
Rekl jsem jim a cekal reakci. No pocital jsem z drzosti a podobne veci. Ale nejak jsem byl pripraven je domu eskortovat kdyby to bylo nutne oni by mely vedet jak to muze skoncit kdyz se Yukikage nastve.

Keimi? preblesklo mi mysľou, nieje to mužské meno?
Aj cez túto myšlienku som sa len usmial. Pár vecí, jej zrejme okamžite nedopínalo.
Neviem na čo myslíš, ale zrejme áno. Odpovedal som trošku zdržanlivo, pretože som si nebol istý či naozaj myslím na to načo si myslím, že myslí.
Ideš so mnou, alebo nie? Spýtal som sa po chvíli zízania na ňu pričom som v pravej ruke mačkal obal od zmrzliny a ľavú už mal voľnú pretože som zvitok schoval.
Medzitým som odkráčal k ešte nenačatej časti Katsurovho jedla a s chuťou sa pustil do danga.
Či už Shiro odpovedala akokoľvek prišiel som zase k nej ponúkajúc jej Katsurove dango. Dáš si? Je to na mňa.
Na Yukiho som len pozrel zabijáckym pohľadom. Nepotrebujem doprovod! Ideme k nám!

"No jasne myslite si ze vam to verim?? Kdybych nebyl nikdy dite tak mozna ano ale vym co mate v planu. Nejsem zase tak duty jak vypadam. takze radim vam bezte domu nebo mit zbytecny problem vazne nestoji zato. Vim ze jste zvedavy ale verte ze boje si uzijete jeste dost. neni to nic co by jste mely videt."
Rekl jsem a mel jsem v planu je sledovat jelikoz jsem byl dite a vim ze urcite bych domu nesel. Prece jen deti jsou zvedavy a nemel jsem zrovna v planu to nechat jen tak. pokud by se jim neco stalo tak bych to odskakal ja. A to jsem nemel v planu. Oni nemohly poznat ani vedet co udelam jelikoz me prokouknout umel malo kdo.

Pozeral som na neho s výrazom "o čom točíš ty vôl?"
Gomen? Povedal som takým, vyslovene pohŕdajúcim tónom smerom k Yukimu.
Poznámka Shiro o rande bola ako mráz po chrbte, ale čo, bol som z Yuki, zvykol som si na chlad.
Ideme Shiro? Spýtal som sa ako úplne normálne decko a potom pozrel na Yukiho.
Nemali by ste deťom dávať podnety robiť niečo také, viete o tom? Predtým ma to ani nenapadlo.
Držajúc balíček s jedlom, čo som v podstate ukradol Katsurovi, som vyšiel z kancelárie a naozaj zamieril k štvrti klanu Yuki. Plánoval som sa ho niako zbaviť, no nevedel som ako.

(presun)

Ach ty nevine detske povidacky. Jo kdyby to tak byla pravda ale co neudelam stim nic pomalym krokem jsem se vydal za nima no mel jsem v planu je sledovat ale nevedel jsem zatim kam zamiri takze jsem je sledoval z povzdali nemeli sanci si me vsimnout Ani jeden z nich. Prece jenom jsem byl na hodne vissi urovni nez oni na to aby me jen tak prechytracily. I kdyz deti byvaji vynalezave.
(presun)

Po sledovani jsem opet dosel k budove a doufal ze Yukikage se uz vratila z lovu. Mel jsem v planu odevzdat ten seznam a vzit si volno. Uz jsem drepel na zadku ve vesnici moc dlouho. Tak jsem pomalymy kroky lezl po schodech a premyslel jak se vubec zeptat na to volno. No jelikoz jsem chtel zmizet z vesnico o to tezsi to bude. Premyslel jsem pri ceste nahoru. Prisel jsem ke dverim kde jsem zaklepal a pak se postavil ke kraji a oprel se o stenu. No nikdy clovek nevi co se stane. Nakonec jsem jen cekal co se stane a premyslel. Poo dlouhem cekani jsem se rozhodl ze proste pujdu provetrat par baru.
(presun)

Pomalu jsem dosel k budove. Podival jsem se ke strese kde byla kancelar nechtelo se mi do toho nejak moc ale nakonec jsem dse vydal po schodech nahoru. Po nejake dobe jsem se vyskrabal az nahora a nakonec zaklepal na dvere a cekal na odpoved. A jen uvazoval nadtim jak mi je blbe. Coz mi to cekani moc nezkracovalo. Dalsi myslenky mi behaly hlavou proc a co je tak nutneho abych tu vubec byl. Mel jsem strach z toho z euz nafasuju tym to by me asi zabylo a zrovna ted kdyz mam kocovinu.

Kdyz jsem uslysem vyzvani ke vstupu odlepil jsem se od zdi a cekal co se z toho vyvrby. Pomalu jsem vesel do kanclu bilej jak stena. Jak se rika cim ses zkazil tim se naprev. Otevrel jsem druhou flasku Whisky a lokl si z ni. Pak flasku zavrel a dal spatky do brasny a ted uz jsem jen cekal az se Yukikage vyzvykne z jakym problemem se vubec potykame. A cekal co bude. Stal jsem tam tak jak solnej sloup nez ze me vyslo:
"Co se stalo tak nalehaveho Yukikage-Sama?"
A jen cekal na odpoved.