Kancelář Amekageho

Trochu líným krokem jsem procházela chodbami hlavní budovy, vycházela schody a cestou se dívala do kanceláří, jestli je vše v pořádku. Po vánocích se nastoupilo téměř hned. Neměla jsem si brát volno, ale pročistit hlavu mimo vesnici byl dobrý nápad. Teď jen zjistit, kolik toho Amekage zase vypil. vyšla jsem poslední schodiště a místo klepání jsem vzala za kliku. Zamčeno.
"No bezva." strčila jsem ruku do kapsy od pláště a vytáhla malého motýlka a položila jsem ho k prahu dveřím. Prolezl dovnitř a zase ven. Zatřepotal křídly a zmizel.
"Kde sakra je?" otočila jsem se brala všechny schody po dvou, abych vylezla z budovy a šla hledat šéfa.
(přesun)

Tentokrát jsem šla totálně promočená, sundala jsem si kapuci s maskou a ždímala si dlouhé vlasy, které se začaly postupně vlnit do prstýnků. Skvěle to mi chybělo, fakt miluju déšť. pomyslela jsem sarkasticky a došla ke kanceláři. Prohlédla jsem si rám a skoro až hříšně jsem se usmála. Ani jsem se nemusela snažit a dveře pokryl krystal. Lusknutím prstů se dveře za hlasité rány rozpadly, jen panty zůstaly. To se po schodech už hnaly sekretářky co se děje.
"Jen malá rekonstrukce, pokračujte v práci." odsekla jsem a vešla dovnitř. Sedla jsem si na stůl a dál se snažila ždímat přebytečnou vodu i ze svého obleku.

Vzhlédla jsem ke dveřím v něž stál objekt mého zájmu i mizerné nálady. Již už vlnité vlasy jsem přehodila přes rameno na záda a začala si prohlížet svou manikúru. Aniž bych pozdravila jsem začala svůj monolog, který byl naplněn čistou dávkou naštvanosti.
"Úkolem ANBU ochránce je nasazovat život za chráněného, krýt mu záda, být s ním pokud možno stále, ve dne i v noci. Nedbat na jeho řeči o tom, že to zvládne i sám, a prostě plnit co mu bylo uloženo. Popřípadě vykonávat funkci asistenta a dělat i tak podřadné úkoly jako zajistit pohodlnost a základní lidské potřeby jako je jídlo a pití. Také to vyžaduje určitou dávku zodpovědnosti a trpělivosti,..." podívala jsem se na něj a seskočila ze stolu a rázně šla k němu s výrazem vraha. "...která dneska přetekla a je fuč." řekla jsem odlehčeně.
"Příště až mi řeknete, že si mám vzít dovolenou na svátky, tak Vás zavřu do trojitého krystalu a ani se od Vás nehnu!" pohrozila jsem mu. Kdyby mě teď viděl velitel ANBU asi bych dostala padáka.
"Co je to za ochránce, když Vás ani nemůže najít, protože jeho výzvědné jednotky nesmějí být pod palbou ledové vody?" zeptala jsem se ironicky. "A jestli jste ještě požil k tomu, tak si připravte rovnou padák, protože ta věž je dost vysoká!" mrkla jsem na něj a čekala na jeho odpověď.

Stála jsem jak opařená u rámu dveří, a když mě obešel tak jsem se otočila za ním.
"Značně, jestli odejdete na misi s nimi beze mě, krve se ve mě nedořežete." promluvila jsem se sladkým úsměvem.
"Na alkohol se Vás ani ptát nemusím, byl Silvestr takže jste požil." přešla jsem naoko uražena k oknu, kde bylo jako vždy mé místo a opřela se o parapet.
"Jo a abych nezapomněla, měl by jste si objednat dveře."

"Takže jste přešel na něco tvrdšího než je alkohol?" otočila jsem se zase na něj a prohlížela si ho výrazem, že opravdu nechápu co to je za člověka a snaha být na něj naštvaná s každým jeho slovem opadala. Opřela jsem se o parapet a založila si ruce na prsou.
"Ale musím Vás pochválit." nakonec jsem kapitulovala

"A to jsi nemohl udělat dřív, že ne?" poodstoupila jsem od okna, aby ho mohl zavřít.
"Vykáním ti jen na veřejnosti a nebo když jsem na tebe naštvaná." pronesla jsem paličatě a mrkla k rámu u dveří, kde se začaly budovat nové krystalické, dokud mu nepřinesou nové. Hlídat okno a ještě dveře byl pro mě za dnešek nadlidský výkon. Opřela jsem se tedy o stěnu za jeho křeslem, když jsem byla vyhnaná od okna.

Sledoval jsem krystalové dveře. S místností která byla laděná do černé a bíle barvy ona růžová doslova bila do očí. Ovšem lepší dveře než průvan. Na otázku že déšť mohl být zastaven dřív jsem pokrčil rameny.
"No mohl ale to by byl život moc jednoduchej." řeknu s úsměvem. A rozhlídnu se po místnosti. Dlouho sem tu nebyl. Svátky ze mě opravdu vycucali co se dalo a nebyl tu od nich moc velkej nával lidí. Ostatně se nebylo čemu divit. Každej chtěl trochu toho klidu s rodinou. Přemýšlel jsem jestli Reina taky byla někde s rodinou. Ovšem byl jsem hodně věcí ale ne vlezlej. Jedna věc mě však zajímala.
"No a bylo pro to pozdvižení nějaký zvláštní důvod? Nebo šlo jen čistě o to že si to bez mé přítomnosti už nemohla vydržet?" zeptám se a věnuji jí další z řady mnoha úsměvů.

"Jen jsem nerada, když neplním co mám a nemám vše pod kontrolou." řekla jsem prostě a podívala se jinam než na něj. Odpovídat popravdě na jeho otázky jsem vážně nehodlala a kdyby mi položil jinou asi bych i odešla. Zatím jsem mlčela jako vždy a snažila se udržet svou chladnou tvář. Dokonce jsem uvažovala, že si zpět vezmu svou masku, aby na mě nekoukal, protože mě nutil se usmívat.

"A já jako poslušná podřízená musím poslechnout. Nápad číslo jedna, co kdyby jste si objednal nové dveře? Nápad číslo dvě, co kdyby jste si tady trochu uklidil a dal si třeba kafe? Nápad číslo tři, co kdyby jste uspořádal všechny mise a týmy do listin? Nápad číslo 4,co takhle návštěva jiné vesnice, taková infiltrace, hm?" blýskl mi v očích zájem. Jakmile mi řekl že se mám totiž smát tak jsem okamžitě zrudla a usmála jsem se jak jinak. To si nemůže zvykat na tohle jak bych pak vypadala u kolegů.

"Myslela jsem kafe od těch slepic z dolních pater, aby taky něco dělali ale fajn." kapitulovala jsem a prošla dveřmi ale ještě se v nich zastavila a podívala se na něj.
"Žádný rande ani alkohol jasný?" podívala jsem se na něj výhružně.

"Ne moc pravdivě." pronesla jsem a nastoupila za ním

(přesun)