Nemocnice Amegakure

Docourala jsem se až do nemocnice a odchytila prvního človíčka co měl plášť.
"Brej, potřebuju nějakou super mastičku po, které tohle zmizí."
Rozvázala jsem si ruku a ukázala mu rány po střepech.
"Nebo to Vaše světýlkování bo co já vím."
Viděla jsem už několikrát jak někoho léčí pomocí chakry tak proč ne i mě!
"Tahle rána je na pár stehů a ty další se zacelí sami za pár dnů."
Než jsem to stačila odmítnout a zeptat se ho proč nepoužije chakry seděla jsem s nataženou rukou v nějakém pokoji a on mi tu hlubší ránu zašíval. Když se mnou skončil vystrčil mě před dveře se zašitou, obvázanou rukou a nějakou fialovou mastičkou.
"Co to sakra.." Vydala jsem ze sebe a nechápala jak se to mohlo stát tak rychle a proč jsem neprotestovala. Au..
Povzdechla jsem si při pohledu na ruku. Chmm je čas na plán B! Než se mi to zahojí budu bezdomovec! Rozhodnutě jsem si na to přikývla a vyšla před nemocnici.
Radši být bezdomovcem než dělat bráchovi problémy a starosti!

Prvá vec, ktorú som chcel splniť mi nevyšla. Nenašiel som hold nikoho ani nič, čo by mi zaobstaralo aspoň niečo na hrýzanie. Musel som byť teda skromne spokojný s piercingom, nuž čo. I tak tu stále ostávala druhá vec, ktorá mi už ale snáď vyjde. Keď som sa dostavil pred nemocnicu, Yuri akurát prešla dverami. Privrel som oči a niečo mi napadlo. Niekde som len tak odskočil...
Keď Yuri už práve vyšla von z nemocnice, chvíľu som ju sledoval, pričom som stál na streche.
Nie úplne na streche, iba skôr na takej podstrieške.
Chvíľu som ju ešte sledoval, než som zoskočil na zem za ňu a hneď som sa aj vystrel z drepu.
"Vidím, že ruku máš stále obviazanú. Aká škoda, že ti to nevyliečili technikami."
Ozval som sa s hranou ľútosťou, ktorá ale určite nebola v mojom výraze.
Síce som netušil, čo jej s rukou spravili, ale obväz nasvedčoval, že nič, čo by jej rany vyliečilo hneď.
No mohla si za to sama, nemá sa čo štvať a potom stískať poháre v ruke.

Trochu jsem sebou cukla když dopadl za mnou a promluvil.
Utrousila jsem tichou nadávku a zamračeně se na něj otočila.
"Pro boha... CO..řekni mi CO mám udělat aby jsi mi dal pokoj!"
Zoufale jsem si povzdechla a strčila mastičku do kapsy.
Tohle byl tak nehorázně otravný člověk, že bych byla schopná se utopit abych měla klid.
Neměla jsme páru co má z toho, že mě takhle prudí.

Zľahka som naklonil hlavu a chvíľu som mlčal.
Akoby som ozaj rozmýšľal nad vecou, ktorá by ma donútila ju nechať na pokoji.
Ale to nemohla predsa vážne čakať.
"Tých vecí je viac, ale asi by sa ti nepáčili."
Poznamenal som s krátkym znudeným výrazom, načo som ruky strčil do vreciek mikiny.
"Len orientačne, máš vymyslenú výhovorku na tamto?"
Kývol som hlavou smerom k jej ruke.
Musel som si predsa zistiť, či je schopná ma bonznúť alebo nie.
Človek ako ja sa na také musel pripraviť, najlepšie si vziať aspoň jednu fľašku na zapíjanie nejakých vážnych, otravných rozhovorov.
Prípadne, ak by nešlo o rozhovor, dve fľašky.
Aj pre toho druhého, aby sa upokojil a dal mi pokoj.
Ale úprimne som nemal pocit, že by ona bola bonzáčka.
Ak bola, bolo by to druhé - ... to snáď nešla riskovať.

"Když se tě zbavím tak mě to zajímá."
Odsekla jsem a uraženě čuměla jinam jen ne na něj.
"Ne, nějakou dobu se neukážu doma."
Zamumlala jsem, stejně to byla JEHO vina! Ne moje, kdyby mě nechal na pokoji nic by se nestalo.
Jenže né, on do mě musel prostě rýt.

"Ver mi, to by si už radšej zvažovala smrť. Či už moju alebo tvoju."
S prekrútením očí som jej odvetil.
Dúfal som, že to nebude požadovať, inak by asi schytala na mňa ďalšie nervy.
I keď čo mňa po tom, ona by sa vytočila, jej zvedavosť - jej chyba.
"Takže si radšej zvolila ulicu než moje udanie. Oh aké milé od teba."
Trochu som sa uškrnul, následne som natiahol ruku, ktorou som jej zamával pred tvárou.
Pritom som tak zapískal, akoby bola fakt mimo, aj keď mne šlo len o to, že sa nedívala na mňa.
Možno aj to bola provokácia, vedel som, že ju vytáča aj dívanie sa na mňa, takže preto som to mohol chcieť.
Ale to boli predsa jej nervy, ako sa rozhodne, taká to bude jej vina xD.
"Kde sa teda chystáš byť?"
Spýtal som sa ešte nakoniec.
Netrápilo ma, že by bola na ulici, i keď z istej stránky by som nemohol nechať dievča v zime vonku, ale to len z tej istej stránky pohľadu.
Skôr mi šlo o to, že som chcel vedieť, kde ju asi budem otravovať.
Či vonku, či v bare, či niekde pod lavičkou v parku, alebo inde, kde si vyberie svoje bydlisko.

I když mi mával před obličejem ignorovala jsem ho.
Chmm jo přišla jsem na to! Ignorace bude dobrá věc. Třeba pak dá fakt pokoj.
"To není tvoje věc."
Odsekla jsem, otočila se na patě a vydala se zase pryč.
Když budu dělat, jakoby tu ani nebyl tak to pomůže.

Prižmúril som zľahka oči a zatváril sa opäť pohŕdavo.
Tak slušne som sa pýtal, a tak ma odbiť... tse.
Nakoniec som sa stále s tým pohŕdaním pousmial a automaticky vykročil za ňou.
Nemeškal som za jej tempom poriadne ani o krok.
"Keďže som sa pýtal, už je."
Poznamenal som a kráčal som vedľa nej akoby nič.
Chcela ma ignorovať, ale bohvie či i tak vydrží to, že budem kráčať stále za ňou.
Mal som veľa možností aj na takú situáciu, takže mne to mohlo byť vlastne jedno.
Ale keď už som začal túto hru, nechcel som ju opustiť a v podstate jej dať pocit víťazstva, že ma odohnala.
Teraz už nie, muselo by to byť niečo pre mňa dôležité, aby som len tak zmizol domov, či inde.

Šla jsem dál a vážně ho skoro vůbec nevnímala.
Přemýšlela jsem nad tím, jestli vážně nemám chodit domů a nebo to zvládnu okecat jinak.
Pak jsem dostala nápad a usmála se, jó problém byl vyřešen!
Momentálně jsem měla hlad, takže byl na řadě nějaký skvělý stánek s jídlem!
A nemusela jsme chodit daleko, skoro hned u nemocnice něco bylo. Objednala jsem si, s úsměvem zaplatila a pustila se do jídla.

Takže ignorovanie.
Skonštatoval som po chvíli, čo som vedľa nej kráčal a odpovede sa mi už nedostalo.
Tak som teda bol i ticho, aspoň zatiaľ, keďže mi nič ešte k rozprávaniu nenapadlo.
Kráčal som s ňou k stánku, kde si objednala jedlo, potom som zas bol pri nej aj keď jedla.
No proste stále mala na sebe môj pohľad.
Toto by som si mal stopnúť, koľko to vydrží.
Napadlo mi. Nie že by sa mi chcelo počítať, no ale nápad by to bol dobrý, len v prevedení niekoho iného.
Mňa by to len stálo zbytočne veľa síl.

Pfff proč mě to nenapadlo dřív?! Já jsem byla v ignorování dobrá...hlavně v ignorování přednášek mého bratra a vlastně všech ostatních tak proč bych to nezvládla u téhle bělovlasé kebule?!
Během chvíli jsem měla dojedeno, hodila jsem tácek do koše a pokračovala ve své cestě.
Chmm kam bych se mohla tak kouknout?
Na chvíli jsem se zastavila a pak se vydala ulicí, kterou jsem měla po pravé straně.
Už jsem PŘESNĚ věděla co udělat abych se ho zbavila. Cestou jsem se bez nějakého zjevného důvodu zasmála a šla dál.

Napadlo mi, že by som na chvíľu mohol zmiznúť a vrátiť sa vo chvíli, kedy by si myslela, že sa ma už zbavila.
To by bolo dokonalé na jej oživenie, snáď.
Ale ešte som to nespravil, zatiaľ som stále kráčal za ňou akoby bola môj prievodca cez Ame.
Cestou sa zrazu len tak zasmiala, nadvihol som obočie a znudene som ďalej pokračoval v ceste.
Čo tá zas asi zmýšľa..

Dorazil som znova do nemocnice aj s Yuri na rukách.
Vtrhol som cez dvere dnu, kde som si našiel hneď niekoho, kto by mohol pomôcť.
Bola to nejaká sestrička, bohužiaľ škaredá, takže mala Yuri prednosť pred lichôtkami, ktoré ani teda nakoniec neboli.
Yuri si vzali už po druhýkrát dnes na starosť, rana, ktorú mala sa zašívať nemusela, len teraz musela chodiť s vatou pripnutou k rane, ak teda nechcela obväz.
Keďže však stratila vedomie, doktori ju pre istotu aj nechali na lôžku a spravili samozrejme aj vyšetrenia hlavy.
Keby náhodou hrozilo krvácanie do hlavy alebo niečo.
Ale teraz už bola na lôžku, v oddelenej časti, v tejto izbe našťastie nikoho iného nebolo.
Vstúpil som do izby aj so stoličkou na kolieskách, po ktorých som sa zviezol až k jej posteli.
Tu som si stoličku otočil tak, aby som mal operadlo pred sebou.
Oprel som sa oň rukami, na ktoré som položil hlavu a začal som Yuri znudene sledovať.
Dúfam, že nenastanú ťažkosti. Bolo by to na mňa. Zľahka som sa zamračil, aj keď niečo vo mne asi chcelo aj jej bezproblémové prebratie aj kvôli niečomu inému než vine.
Teraz som mohol ale iba čakať na to, kedy sa prebudí.
A dúfal som, že jej to teda nepotrvá, nechcelo sa mi tu kysnúť dlho.

Po pár minutách mi i něco píchli jsem pomalu přicházela k sobě.
Bolela mě nehorázně hlava a když jsem trochu pootevřela oči všechno se točilo a divně kroutilo.
Bůh ví co mi to píchli! Blbě jsem se zakřenila a nechala oči zavřený...
Netušila jsem, že tu někdo je. Já ani netušila kde jsem a co se mi stalo.

Sledoval som ju už v podstate bez hýbania.
Len som stále sedel tak isto a čumel na ňu.
Po chvíli sa mi zdalo, že začala otvárať oči.
Trochu som podvihol hlavu a sledoval som ju už pozornejšie.
Lenže oči zase zavrela a blbo sa zatvárila.
Pokrútil som hlavou a zas som si v pokoji sadol, len som sa k nej trošku prisunul bližšie.
Bolo to z dôvodu, že som sa postavil a trochu nad ňu naklonil, aby som ju iba skontroloval.
Nečudoval by som sa, keby vedomie aj zas stratí, ale spánkom.
Po takom vrazení do lampy by som sa ja osobne nehýbal minimálne deň, ale to aj z iných dôvodov.
Zas som sa posadil a rovnako si oprel hlavu, naďalej ju sledujúc.
Zatiaľ som o sebe nedal vedieť, načo ju teraz štvať, už i tak ju určite dosť bolela hlava.
A šanca, že by zo mňa nechytila nervy bola mizivá, takže som svoju prítomnosť hodlal dať najavo až v momente, keby sa trochu viac prebrala.

"Ghehéé."
Zamrmlala jsem když jsem zase otevřela oči a promnula si je rukou. Bože jak mě bolela hlava...
Pohledem jsem sjela na něj a došlo mi, že mě sem musel dotáhnout. Chmm dobře mu tak..neměl mě otravovat. Pořád se všechno točilo a i on vypadal nějak pokrouceně.
Mlčela jsem a pak mě něco napadlo...trochu jsem nakrčila čelo a zamračeně ho sledovala.
"Um..kde to jsem?"
Zamumlala jsem "zmateně".

Opäť otvorila oči.
Nadvihol som zľahka obočie a sledoval som ju, žeby sa chcela prebrať?
Ja byť v jej prípade spím jak zabitý, ale hold keď nechcela...
Zamračene na mňa začala pozerať.
"Si v mojom laboratóriu. Poslúžiš mi na ďalšie pokusy, jeden už máš za sebou."
Nezaujato som jej odvetil a vystrčil som prst, ktorým som ukázal na jej ranu prikrytú vatou.
Následne som ale prekrútil očami a vystrel som sa z opierania a hrbenia.
Len som normálne teraz sedel, hoc s opierkou pred sebou.
"Si v nemocnici. Vrazila si do lampy, prišla o vedomie a buď rada, že si si nerozbila hlavu."
Povedal som už tú asi pravdepodobnejšiu odpoveď pričom som si stiahol šatku z čela.
Prehrabol som si ofinu, ktorá mi teraz zakrývala tie dve otravné bodky na čele.
Našťastie ich fakt nebolo vidieť, takže som bol kľudný, no čo, nepáčilo sa mi to.
So šatkou som sa len tak začal hrať medzi prstami a zároveň som sledoval Yuri aj naďalej.

Když řekl, že jsem v jeho laboratoři překvapeně jsem zamrkala a sledovala ho skoro až vyděšeně.
Když mi pak řekl pravdu viditelně se mi ulevilo.
"Aha.."
Hlesla jsem a sáhla si na čelo.
"A...ty jsi kdo?"
Nadzvedla jsme obočí a trochu sykla protože se ozvala prudká bolest hlavy.

V duchu som sa trochu uškrnul na tom, že mi fakt uverila prvej odpovedi.
Možno som ju v tom mal nechať, aspoň by som spoznal jej vydesenú stránku.
Ale bola zranená, tak aspoň nejaké to svedomie som mal, že som to nespravil.
Keď však mala svoju otázku, podozrievavo som prižmúril oči.
"Som Natsuo.." -krátko som sa zamyslel, či povedať zas nejakú lož, ale nakoniec som sa rozhodol pre pravdu- ".. som ten, čo ťa už vyše dňa otravuje, štve a prudí."
Odvetil som jej a stoličku som otočil tak, aby bola operadlom zas vzadu, ako sa to aj má mať.
Prisunul som sa ešte bližšie a skúmavo som na ňu začal civieť.
Hádam, že nestratila pamäť.
To by bol dosť veľký prúser, takže som dúfal, že si len robila srandu, prípadne si len nepamätala na mňa ale zvyšok hej.

Hááá tak už znám jméno otravy..
V duchu jsem se zakřenila ale tvářila jsme se pořád stejně.
"A-ha.." Tvářila jsme se pořád nechápavě a podrbala se ve vlasech.
Nemohla jsem si nechat ujít možnosti si z něj vystřelit!
"Tak...mě těší..asi."
Vysoukala jsem ze sebe a rozpačitě se usmála.

Zhlboka som sa nadýchol a zas vydýchol, pričom som začal nanovo skladať tú šatku.
Pohľadom som ale ostával na nej.
Keď mala poslednú poznámku a rozpačitý úsmev, opäť som iba trochu prižmúril oči.
Chvíľu som mlčal a sledoval ju ako blázna, až po tej chvíli som sa ozval.
"Ver mi, neteší."
Odfrkol som si, nejako som nebral na až tak veľkú váhu, že asi prišla o pamäť. Zatiaľ...
To si fakt až tak dr*la hlavu, že stratila pamäť?
Pokrútil som slabo hlavou a šatku som si na nohách rozprestrel tak, že som si ju už vlastne mohol hneď dať zas na čelo.
Ale nechal som ju roztiahnutú tak ako bola a ďalej som sledoval Yuri.

"Aha..dobře."
Promluvila jsem a začala zírat do stropu, který se točil a měl různé barvy.
Ty kráso tak tohle chci dostávat i normálně.
Udiveně jsem natáhla ke stropu ruku abych chytla tu svíjející se duhu a blbě se křenila.
Za tu dobu co jsem ho "znala" jsem si stačila zranit ruku a napálit to do lampy...znát se s ním bylo nebezpečné XD.

Podvihol som ruku, ktorou som si ani neviem z akého dôvodu prešiel po jednej strane piercingov v nose, načo som ruku zas spustil k šatke a nanovo som sa na Yuri zadíval.
Práve dvihla ruku a akoby sa ňou za niečím naťahovala.
Zrejme bola mimo z toho, čo jej pichli, inak som si to nevedel vysvetliť.
"Toto mi bol čert dlžný." Zašomral som si a oprel som sa o stoličku.
Nohy som vystrel dopredu a šatku som si uviazal zas cez čelo.
Následne som ostal iba tak sedieť a rozmýšľať, čo tu vlastne ešte robím.
Už bola hore, zdala sa ako-tak v pohode, tak čo som tu ešte chcel?
Oh áno, už viem.
Zhlboka som sa nadýchol a zas vydýchol, nič som ale nepovedal.
Len na ňu zas uprel pohľad, na nič iné sa tu totiž aj tak nedalo teraz pozerať.

Ještě nějakou tu chvíli jsem se tlemila a snažila se chytit něco co tu vlastně nebylo.
Nakonec jsem se přetočila na bok a čuměla přímo na něj.
Jen jsem mlčela a divně čuměla.
Chmm aspoň jsem si ho mohla konečně pořádně prohlédnout...za tu dobu co mě otravoval jsem na něj neměla čas dlouho čučet protože by měl kecy.
Ujde...dokud nepromluví.
V duchu jsem se ušklíbla. Hmm očividně do sebe nechával rád píchat xD. Všude něco měl.