Minako Kami / Tokubetsu Jounin

Jméno a příjmení:
Minako Kami

Pohlaví:
Žena

Narození:
22.8.

Věk:
22 let

Klan:
Minako

Kekkei Genkai:
---

Sensei:
---

Hodnost:
Tokubetsu Jounin

Element:
Suiton

Charakter:
Kami je dá se říct hodně divná. Její povaha se mění dle dané situace a nálady. Většinou ji ale poznáte jako arogantní chladnokrevnou děvu s vražedným pohledem. Pokud ji poznáte blíž, bude to nejspíš v nějaké hospodě. Kami má totiž oblibu v alkoholu. Pod jeho vlivem se chová úplně jinak. Je veselá, koketuje s muži a vlastně je celkově otevřenější. Nemá mnoho důvodů, proč být šťastná nebo veselá, proto je tak chladná…

Vzhled:


Životopis:
„Měli jste někdy pocit, že se v životě nemáte o koho/co opřít? Že na vás nikomu nezáleží? Mnozí z vás, zvláště ti emotivně založení, určitě ano. Život je plný lidí, kteří z vašeho života dokážou smazat všechno dobré. Na mně se podepsal psychopatický akt jednoho zločince. To bude hlavní částí dnešního příběhu. Dozvíte se něco o mé minulosti – vkradete se do mého života a poznáte, jak jsem vyrůstala. Doufám, že v něm naleznete něco zajímavého, popřípadě něco, co vám přiblíží důvod mého chladného jednání. Nuže, začněme.“

„Na začátek bych ráda sdělila, že jsem se narodila 22. Srpna – před 22 lety. Mí rodiče, Kan a Hana, byli jednou z nejchudších rodin celé Amegakure. Bydleli jsme v té nejzašlejší čtvrti, která se zde nacházela. Vychovávali mě skromně, nosila jsem stále jedno oblečení. Byli jsme na tom špatně. Můj stav vůbec nesouhlasil s významem mého jména. Možná proto mi ho rodiče dali, aby proběhla nějaká změna. Měla jsem pár přátel, kteří na tom byli stejně jako já. Byly jsme maličké děti a neřešily jsme peníze. Když mě ale rodiče přihlásili na Akademii pro výcvik shinobi, vše se změnilo. Své přátele už jsem neviděla. Stranili se mě, protože jsem se stávala ninjou. Ostatní děti na akademii se mi smály, šikanovaly mě. Mými posledními přáteli byli moji rodiče. Moc chtěli další dítě, ale nemohli si ho dovolit. Můj otec začal vykonávat druhou práci, dělal dlouho do noci – neviděla jsem ho skoro vůbec. Když se nám začalo dařit o něco málo lépe, rodiče chtěli mít další dítě. Jenže lékaři jim oznámili, že už to nejde. Tehdy jsem to nechápala, dnes už ale vím, že se má matka díky nějaké nemoci stala neplodná. Obrečela to několikrát, ale tím víc začala mít ráda mě. Za ty peníze, které se šetřily, mi rodiče koupili další oblečení. Matka opustila práci a začala se mi věnovat. A potom, když mi bylo 12 let, se objevili další členové naší rodiny – moji prarodiče. Já vůbec nevěděla, že nějaké mám. Rozuměla jsem si s nimi mnohem víc, než s rodiči. Matka mohla znovu nastoupit do práce, dědeček taky pracoval, takže moje babička se o mě starala. Naučila mě spousty věcí, od abeced ve všemožných jazycích až po zahradničení. Přímo jsem ji zbožňovala. Po několika dalších letech – v době, kdy už jsem byla geninem, nás prarodiče opustili. Museli jet dál po jejich pouti. Chtěli proputovat celý svět. Ještě před odchodem mi babča svěřila železnou tyč, jako dárek. Bylo mi za nimi tehdy hrozně smutno, pamatuji si, že jsem vždycky večer seděla na posteli a prosila boha, aby se vrátili. Nevyslechl mě. Život šel dál a já se dostala do týmu s dvěma kluky a senseiem. Tehdy jsem poznala svou první lásku. Bylo mi 14, takže se tomu možná nedá až tak moc říkat láska, ale já ho zbožňovala. Náš sensei byl kliďas bez závazků. Vypadal, že se těší, až mu dáme pokoj. Roky, které jsem strávila v tom týmu, byly zvláštní. Navíc jsem v sobě začala objevovat určité sympatie k Suitonu, který jsem ovládala velice dobře. Chuuninské zkoušky jsem zvládla s nadhledem a trochu mi stouplo ego. Tímto krokem se náš tým poněkud rozpustil. Svou lásku jsem zavrhla, protože o mě nestál. Vydala jsem se vlastní cestou. Dozvěděla jsem se, že mi rodiče celý můj život šetřili na vlastní byt – v lepší čtvrti. Jenže mě strašně trápilo, že tam nebudou se mnou a budou stále v té špinavé chudé čtvrti. Neustále mi říkali, že to bude takhle lepší a doslova mě do bytu vyštvali. Takže jsem začala bydlet sama. S hodností Chuunina přišly i těžší mise. Jednou z nich bylo, spolu s několika dalšími shinobi, prozkoumat nukeninskou oblast. A tady právě začalo to nejhorší.
Jak to tak vypadalo, Nukenini o našem příchodu věděli předem. Napadli nás v momentě, kdy to nikdo nečekal. Strhl se boj plný explozí a křiku. Většina z nás nikdy nezabila člověka a teď jsme jich museli zabít několik. Byli jsme sice v přesile, ale oni byli mnohem zkušenější a silnější. Několik z nás dokonce zemřelo. Já stále proti dvěma Nukeninům, z nichž jednoho se mi povedlo omráčit. Jenže ten druhý mě chytil pod krkem a začal mě škrtit. V tu chvíli jsem myslela, že je to můj konec. A pak… Tma. Probrala jsem se uprostřed lesa – u táboráku. Přede mnou seděl ten bastard, co mě unesl. Byla jsem přivázaná ke stromu. Únik by byl velice snadný – za pomoci pouhého jutsu z akademie. Ovšem když jsem se z provazů dostala a snažila se utéct, chytil mě. Byl velice rychlý. Já se tam strašně bála. Nezvěstná jsem byla celkem dva dny. A našli mě jako první. Byly to dva dny plné utrpení. Ale co se tam vlastně dělo a jak mě našli? Ten nukenin se mě několikrát pokusil znásilnit, zabít, vymlátit ze mě informace. Mučil mě – fyzicky i psychicky. Vyhrožoval mi, že mi vyzabíjí celou rodinu. A všechno jsem to ukončila teprve, když jsem ho připravila o přirození. Kunaiem. To je můj příběh. Celá od krve a ubrečená jsem se trmácela lesem a zkolabovala. Našla mě pátrací jednotka. Od té doby jsem se změnila. Hodně změnila. Nikdy jsem nepoznala žádnou další lásku, protože jsem nikomu nedovolila mě lépe poznat nebo se mě dotknout. Moji rodiče z toho byli na mrtvici. Matka to málem nepřežila, zatímco otec do poslední chvíle věřil, že to zvládnu. Několik měsíců jsem se bála jít na další misi. Naštěstí jsem se později rozhoupala a začala postupovat dál. Nové techniky, nové mise. Nakonec jsem složila zkoušky a stala se Tokubetsu Jouninem specializovaným na Suiton. Nakonec se mým parťákem stal jeden muž, s nímž jsem spolupracovala. Není mezi námi žádný úžasný vztah, ale spolupracujeme.
Na závěr chci říct, že doufám, že vás tento příběh alespoň trochu seznámil s tím, proč jsem taková, jaká jsem, a že se asi jen tak nezměním. Poznamenalo mě to na celý život. Toť můj příběh…“

Body schopností:
Taijutsu – 3
Genjutsu – 1
Ninjutsu – 4,5
Síla - 2
Rychlost - 4
Inteligence – 3

Celkem: 17,5

Techniky:
E rank
Henge no Jutsu
Kakuremino no Jutsu
Nawanuke no Jutsu
Bunshin no Jutsu
Kawarimi no Jutsu

D rank
Suiton: Suishi no Jutsu

C rank
Suiton: Mizu Rappa
Suiton: Suirou no Jutsu


B rank
Suiton: Ja no Kuchi
Suiton: Suihachi

A rank
Suiton: Daibakufu no Jutsu

S rank
Suiton: Kaihoudan

Hai hai, je to schválně... Arigato! :3