Hlavní budova

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 318 Join date : 28. 04. 13

Právě zde se nachází společný obývák, kuchyně a vše podobné. Zde se členové klanu potkávají a řeší zajímavé i nezajímavé věci.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Nevedel som ako je to možné, ale naozaj mi nevadilo že som práve v obývačke úplne sám. Možno to bolo tým že ma členovia klanu moc nemuseli. Sedel som na pohovke s vyloženými nohami na stole a s knihou poézie v ruke. Bol som do nej zahľadený, pri čom som si jej čítaním spríjemňoval nezaslúžené voľno. Možno by som radšej mal trénovať, ako po mne vyžadovala miesta šéfová ale.. čo oči nevidia to srdce nebolí. Natiahol som sa po pohári s pomarančovým džúsom, z ktorého som si odpil a položil som ho späť na stôl.
"My friend, the fates are cruel
There are no dreams, no honor remains
The arrow has left, the bow of the goddess"

Prečítal som z jednej zo strán .. musel som sa pousmiať. Naďalej som čítal už len v tichosti.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Byla jsem ve svém pokoji. Zase jsem ležela v anatomii lidského těla. V poslední době jsem nic jiného ani nedělala. Napadlo mě, že bych se opravdu mohla přihlásit do nějakého týmu nebo bych alespoň mohla chodit plnit mise. "Toho válení už bylo dost."Řekla jsem si. "Možná bych mohla jít za Kage zrovna." Podívala jsem se na mého jediného přítele. "Tak co? Jdem?" Zeptala jsem se a on na souhlas kývl hlavou a vydal nepopsatelný zvuk, který mohl připomínat psí štěknutí. Nejspíš tím chtěl vyjádřit svůj souhlas. Posbírala jsem se teda ze země, na které jsem se do teď válela mezi mnoha svitky a různorodými knihami. Nechala jsem to tam všechno ležet, "Stejně se k tomu zase vrátím jen co přijdu. .." Zamumlala jsem si pro sebe omluvu a vydala jsem se z pokoje. Vlastnila jsem pokoj až v jednom z vrchních pater komplexu. Měla jsem tam klid... V podstatě jsem ani nevěděla, kdo je vedle mě. Moc mě to nezajímalo. "Možná se to někdy dozvím." Pomyslela jsem si a už jsem chvátala dolů po schodech. Rozhodla jsem se, že se před cestou ještě najím a tak jsem zamířila do kuchyně. Vzala jsem to přes obývák. Zrovna tam seděl ten kluk, co k nám nepatří, ale i přesto u nás žije. Nevadilo mi to. Vešla jsem dovnitř a chvíli jsem ho pozorovala. Normálně to nadělám. Normálně bych jen co nejrychleji prošla se sklopenou hlavou, ale dnešek nebyl normální a tak jsem chvíli zůstala a sledovala jsem jak je zaujatý do jedné knihy. Asi jsem se zamyslela a najednou mi do ruky vrazil Kibõ svůj čumák. Už se asi nudil. Neměla jsem mu to za zlé. Nejspíš jsem tam stála již hodnou chvíli. Vzpamatovala jsem se a prošla obývákem. Poté jsem již zamířila do kuchyně. Kde jsem popadla hrnek a udělala jsem si Zelený čaj. Můj nejoblíbenější. Pak jsem papla něco k jídlu a sedla jsem si ke stolu...

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Započul som kroky, ktoré smerovali po schodoch. S odposluchu som rozpoznal že sa jedná o osobu, pravdepodobne dievča. V týchto veciach som bol naozaj dobrý, predsa len som takmer celý život prežil v tme a aj keď som .. nemal schopnosti ako voľakedy, niečo sa nedá zamedziť obyčajnou pečaťou. Z jej krokov som vedel určiť dokonca aj to, koľko vážila.. a to, že vedľa nej kráčal vlk. Pravdepodobne sa na mňa nejakú chvíľu pozerala. Vlastne ma to celkom prekvapilo.. no nijak som na to nereagoval, len som naďalej hladel do knihy.. nechcel som ju vyplašiť. Po nejakej chvíľke si to namierila do kuchyne a ja som konečne vydýchol.
"Zadržal som dych?" spýtal som sa šeptom sám seba, trocha prekvapene. Po tvári sa mi roztiahol mierny úsmev a tak som nakoniec len privrel viečka a sklapol som knihu. nepotreboval som záložku. Túto knihu som prečítal už nespočetne veľa krát.. vedel som ju od slova do slova.. ale nikdy ma neomrzela. Rozhodol som sa, že skúsim niečo, čo by som asi normálne nerobil. Zložil som nohy zo stola a vyšvihol som sa na ne. Trocha som si ponaťahoval ruky, po čom som si knihu založil do záhybov plášťa. Následne som len zobral zo stolíka pohár v ktorom bolo ešte trocha džúsu. Vošiel som do kuchyne len chvíľku po tom, čo si to dievča dorobilo čaj.. podľa vône zelený.
"Dobré ráno." Pozdravil som nenútene, na čo som džúsom spláchol sucho v ústach. Otvoril som mixér do ktorého som začal nakladať banány, kúsky čokolády a zalievať to mliekom.. po tom som mixér len spustil a o chvíľku som už mal hotový ako taký shake. Hlavu som pootočil na bok, pri čom som pohľadom zamieril ako ku dievčaťu, tak aj k vlku. Zopár sekúnd som neuhol pohľadom, ani keby sa na mňa pozrela. Zobral som do rúk shaker a podišiel som až k stolu, za ktorým sedela. Rozmýšľal som či ten vlk nezačne vrčať.
"Môžem si prisadnúť?" Spýtal som sa, popri čom som už však pomaly začal odsúvať stoličku, na ktorú som si sadnúť chcel.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Z hluboka jsem se napila čaje a v tom jsem zaregistrovala, že někdo vešel dovnitř. Ani jsem se na nově příchozího nepodívala. Stejně bych se s nim nebavila... tak jako on semnou. Když v tom... onen příchozí ppzdravil. V šoku jsem vyprskla všechen čaj a pak jsem začala kašlat. Jen co jsem se uklidnila, tak jsem se na něj podívala. Byl to ten kluk... ten co ještě před chvílí četl tu knihu v obýváku. S šokem, který se mi zračil v očích jsem ho sledovala. Sledovala jsem všechny jeho pohyby, které vypadaly tak nenuceně, že jsem nechápala, jak může mít tak nenucené pohyby v mé přítomnosti. Pak jsem si vzpomněla, že mě přece pozdravil... tak jsem se zhluboka nadechla a vydala jsem ze sebe nejasný zvuk na znamení pozdravu. Na víc jsem se prostě nezmohla.Když se přemístil ke stolu a začal mě sledovat, tak jsem sklopila pohled a zabořila jsem jej do stolu. Kibõ se přemístil blíž ke mně, ale jinak zůstal potichu... Chtěl si sednout. Nejistě jsem na něj pohlédla a kývla jsem neurčitě hlavou. Nechapala jsem proč to dělá. To si nevšiml, že jsem ti sama a s nikym se nebavím, za ty roky by si toho mohl všimnout... přemýšlela jsem a pokukovala jsem po něm pohledem a čekala jsem co z něj vypadne...

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

S menším, pobaveným úsmevom na tvári som sa posadil. Zatváril som sa trocha vážnejšie, no to skôr kvôli tomu že som sa chystal napiť z môjho ovocného koktejlu. Keď som prehltol dva dúšky, položil som shaker na stôl a preplietol som medzi sebou prsty na rukách. Malú chvíľku som mal len zatvorené oči a rozmýšľal som, popravde som fakt netušil čo vlastne teraz robím a čo by som mal.. napríklad povedať. Rozplietol som prsty a rukou som si podoprel bradu. Nakoniec ma niečo napadlo.. však.. prečo to neskúsiť? V duchu som sa pousmial, bol to naozaj divný nápad.
"Ehm.. vieš.." Začal som a pozrel som sa jej priamo do očí. Nemrkal som a ani som pohľad neodvracal, vlastne som sa ani nezačal tváriť nijak.. divne. Len som sa tak úplne normálne a milo pousmial.
"Nešla by si so mnou na rande ?" Spýtal som sa jej tak nenútene a normálne, ako keby som sa pýtal na čas alebo dátum.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Sledovala jsem ho a nemohla jsem uvěřit tomu, že si vážně sedá. Byl to první člověk, který si ke mě za ty tři roky sedl. Spíš první, co na mě vůbec promluvil. Sledovala jsem každý jeho pohyb. Možná taky proto, že to byl jediný člověk, kterého jsem si mohla dovolit takto sledovat, aniž bych se cítila jako kdybych někoho sledovala. Čekala jsem co z něj vypadne a doufala jsem, že nepočítá s tim, že začnu první. Neměla jsem to v plánu. Neměla bych problém sedět tu v naprostém tichu... "Ticho je tak osvobozující. " pomyslela jsem si s pohledem upřeným někam za něj. Poté začal mluvit. Přesunula jsem tedy pohled na něj. To co z něho vypadlo mi vyrazilo dech. Už podruhé za jeden den mě tento kluk překvapil. "To není normální!" Proběhla mi v hlavě myšlenka. Sjela jsem pohledem na sv své ruce, kreré jsem měla položené na hrnku. Příjemně je zahříval. Zacukal mi koutek, ale jinak má tvář zůstala klidná. Když jsem se trochu uklidnila, tak jsem na něj znova pohlédla. "Proč bys chtěl jít na rande s někým, jako jsem já?" Nemohla jsem odolat. Musela jsem se ho na to zeptat... Byla to věc, kterou jsem opravdu nechápala.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Jej otázku som očakával no nedalo sa povedať, že som na ňu vedel odpovedať. Trocha ma zarazila forma, s akou otázku podala.. ako keby bola niečo menejcenné alebo tak. Znova som sa napil z shakera po ćom som si rukou utrel ústa. Už som si však bradu naďalej nepodopieral, ruku som položil na stôl a bližšie som sa k dievčaťu naklonil.
"Neviem. Možno to zistím keď ťa trocha spoznám." Povedal som popravde a znova som sa usmial.
"Tak? Išla by si ? napríklad.. dnes." Spýtal som sa znova s už trocha nehranou nedočkavosťou v očiach. Pravou rukou som dokonca začal klepkať po stole.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Když se ke mně naklonil... Tak se Kibõ narovnal a sledoval ho pohledem, který jasně říkal. "Uděláš ji něco a já pak na oplátku udělám něco tobě. Já jsem zůstala sedět klidně a nehnutě, avšak ve mně se to přelo. Jedna Část si chtěla držet určitý odstup, ale ta druhá si konečně chtěla najít někoho s kým by si mohla normálně promluvit. Tahle vnitřní rozepře se na venek nijak neprojevila. Tedy až na to, že z vařícího čaje byl najednou ledový. "Ehm... dneska... jsem měla v plánu jít za Kage." Podívala jsem se na něj s trochu omluvným pohledem. "Chtěla..." Zasekla jsem se. Nevěděla jsem jesi mu to mám říkat... nakonec jsem se však nadechla a dokončila jsem větu. "Chtěla jsem zažádat o zařazení do týmu."

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Pohľadom som zablúdil k vlkovi na ktorého som sa však chvíľku pozeral bez náznaku nejakej emócie. Nemal som rád výzvy.. a jedna sa teraz zobrazovala v jeho očiach.. zaregistroval som aj zamrznutý čas, ktorý už pravdepodobne tak skoro nevypije.
"Za to sa ospravedlňujem." Uśkrnul som sa smerom k dievčaťu s prstom ktorý mieril na šálku čaju.
"No.. Milli tu predsa býva.. stačí sa spýtať keď sa sem k večeru vráti nie?" Spýtal som sa jej a následne som sa trocha odtiahol.
"Prečo vlastne.. práve dnes?" Spýtal som sa nakoniec. Vedel som.. o nej niečo, nie moc, ale bola geninom už celkom dlho, vlastne už volakedy ževraj aj mala nejaký tým.. tak v klane sa toho šepkalo dosť a niekedy to človek počúval aj keď nechcel.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Zatvářila jsem se trochu zmateně. "Ty za to přece nemůžeš." Můj pohled směřoval k čaji. Pak jsem zavrtěla hlavou nad mojí hloupostí. "To se neumíš ani trochu ovládat?!" Zaječela jsem po sobě v duchu. Poté jsem zase začala směrovat svou pozornost k němu. "Ano, ale přijde mi správné zajít za ní do kanceláře, když něco chci." Odpověděla jsem stroze...
Další otázka mě zarazila. "Já... ani nevím." Povzdechla jsem si a položila jsem si tvář do dlaní. Přemýšlela jsem jestli nemám pokračovat, ale nakonec jsem usoudila že to stačí a zůstala jsem potichu.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Naklonil som hlavu na stranu a pobavene som sa pousmial.
"Ale môžem.. " Postavil som sa, po čom som priśiel zboku k nej a podal som jej ruku.
"Tak teda poďme, uvidíme či tam je.. ale ako poznám jej chuť k papierovaniu tak .. tam naozaj nie je." Uškrnul som sa. Ani som nijak nereagoval na jej odpoveď, na moju otázku.
"Budem to brať ako naše prvé rande.. heeh .. prechádzku k budove Yukikage.. no nie je to romantické?" Ku koncu vety sa mi do hlasu vkradla značná dávka pobavenej irónie.
"Teda .. ak s tým súhlasíš. Inak.. moje meno je Dante, na priezvisko si nespomínam." S milým úsmevom som len čakal na to, ako sa sama rozhodne.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

"Ne nemůžeš..." snažila jsem se stát za svým i když jsem věděla, že on má pravdu...
Chvíli jsem zírala na nabízenou ruku. Další překvapení. "Dneska už je toho nějak moc..." prolétla mi hlavou myšlenka a já jsem se musela usmát. "Třeba to nebude tak špatný. Prostě to bude podobný jako to bylo před tím..." úsměv se zase vytratil a já jsem zvedla pohled k němu v očích se mi zračil odlesk minulosti. Záblesk bolesti, který jsem však rychle skryla za maskou úsměvu. "Doufám, že tam bude." Odpověděla jsem a nad jeho poznámkou o romantické cestě jsem se musela zasmát. Dlouho jsem se nesmála... a nebyl to špatný pocit. Ještě chvíli jsem váhala nad tím, jestli mám nabízenou ruku přijmout, protože to znamenalo to, že se stane něčím víc, než jen 'tím klukem, který není z klanu, ale bydlí tu' a nebyla jsem si jista jestli to tak chci. Nakonec jsem se ale sebrala a podala mu svou. Vyškrábala jsem se na nohy a kývla jsem hlavou "Já jsem Shiro..." Řekla jsem a odmlčela jsem se. "Ehm. Ráda tě poznávám." Věnovala jsem mu upřímný úsměv, protože jsem si uvědomila, že je to pravda. "Konečně." Dodala jsem ještě nakonec, když jsem si vzpomněla na ty tři roky... co kolem sebe chodíme.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Voľnú ruku som založil v bok a s úškrnom som si sfúkol ofinu na stranu, aby mi moc neprekážala v očiach.
"Kto vie.." Zamumlal som, po čom som len jemne zovrel jej ruku
"Teší ma Shiro-chan." Moje kroky nás následne mali vyviesť ako z kuchyne, tak rovno aj z hlavnej budovy až do ulíc. Nikam som sa ale neponáhľal.
"Chceš si ešte zobrať niečo na seba?" Spýtal som s trocha nepredvídateľnym pohľadom. Ja som mal na sebe na prvý pohľad len plášť a nohavice, vlastne som nemal ani topánky no nevyzeralo to tak, že by som sa do nich mal v pláne obuť

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Po jeho odpovědi jsem se mírně usmála. Byla jsem ráda, že se nechce hádat. Nic takového jsem nepotřebovala...
Poté jsem jen s úsměvem kývla a asi jsem i trochu zrudla.
"Na sebe..." zamyslela jsem se. Zrovna jsem na sobě měla jen triko a tak jsem si potřebovala zajít pro mikinu. "Ehm.. jo asi jo." Řekla jsem nakonec. Chtěla jsem se teda vydat směrem ke svému pokoji, ale uvědomila jsem si, že mě stále drží za ruku. Byl to zvláštní pocit. Vlastně jsem se s někým držela za ruce, ještě když rodiče žili... podívala jsem se na naše ruce. Líbilo se mi to. Nechtěla jsem ho pustit. Moc jsem to nechápala... zvedla jsem oči k jeho a na tváři se mi objevil výraz 'Já nic'. Kibõ mezitím jen trpělivě čekal a sledoval nás.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Pozorne som ju sledoval. Myslel som si že si pre ňu pôjde no ona len pohľad obrátila na naše ruky a po tom na mňa nevinne kukla. Moc.. som tomu popravde nechápal no stále mi z tváre nezmizol úsmev. Podišiel som teda bližšie k nej a stále som ju nepúšťal, len som pre zmenu zmenil náš smer na schody, ktoré viedli na vyššie poschodia až do jej izby.
"Musíš nás ale viesť, neviem presne v ktorej izbe bývaš." Priznal som sa trocha ospravedlňujúco. Vlastne ma to aj celkom zaujímalo. Stále som však z hlavy nemohol dostať ten jej nevinný pohľad, v tú chvíľu mi prišla.. tak.. hrozne.. rozkošná, až som sa radšej momentálne zapozeral pred seba.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Překvapilo mě, že neměl žádný námitky a sám se vydal nahoru. "Nemusíš jít, jestli nechceš... můžeš mě počkat dole." Řekla jsem potichu s pohledem upřeným do země, zatímco mě vedl ke schodišti. Kibõ se mezitím ujal vedení a viditelně nás chtěl vést. Opravdu chceš aby věděl kde je tvůj pokoj?" Ozvala se mi v hlavě racionální část mého já. Trochu jsem se zarazila, ale pak jsem zase bez problémů pokračovala. "Proč ne?" Odpověděla jsem mému ja v duchu a tím náš rozhovor skončil. To už jsme vyšli skoro nahoru a Kibõ se poslušně zastavil před jedněmi z dveří a čekal na nás...

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Znova som sa k nej obzrel a len som pokýval hlavou s úsmevom na perách.
"Chodíme predsa spolu.. nie ? Čím viac som s tebou, tým som spokojnejší." Žmurkol som na ňu a následoval som toho vlka, ktorý očividne vedel kam máme namierené. Netrvalo nám zas tak dlho, kým sme došli k verám ktoré viedli do jej izby. Jej ruku som stále nepúšťal.
"Tak.. toto je tvoja izba." Žmurkol som prekvapene a pozrel som sa ďalej po chodbe, kde boli ďalśie dvere vedúce do tej mojej.
"Uhm.. chceš aby som počkal tu?" Spýtal som jej, na čo som sa jej už znova pozeral do očí. Voľnú ruku som zatiaľ usalašil niekde vo vreckách pri mojom boku.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Nevěděla jsem jak mu mám odpovědět na otázku s tolika významy a tak jsem jen neurčitě zamručela, přičemž jsem ho následovala rudá jak rajče s pohledem propalujícím podlahu.
Kývla jsem hlavou. "Hai... je." A neunikl mi jeho pohled, který směřoval k dalším dveřím. Došlo ni že to bude nejspíš jeho pokoj, ale teď jsem to nechtěla řešit.
Při jeho otázce jsem se na něj rozpačité podívala. "Já...no...jo. budu hned zpátky." Odpověděla jsem a pak jsem jemně vyndala ruku z té jeho a pak jsem se urychleně spakovala ke mě do pokoje. Dokonce tak rychle, že venku zůstal i Kibõ.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Začínal som si myslieť, že začína mať nejaké príznaky teploty.. ale však.. bola predsa Yuki. Bez šance že by ochorela alebo nachladla.. nebolo to predsa fyzicky možné.
"Oukéj." Prikývol som, na čo len vymámila svoju ruku a mne neostávalo nič iné, len sa oprieť o stenu. Ruky som si založil na hruď a pohľadom som tento krát skĺzol na jej vlka.
"No čo fešák.. šťastlivec jeden.. bývať s takým krásnym dievčaťom v jednej izbe.. páči sa ti to hmm ?" Zasmial som sa, po čom som jednu ruku zložil s tým, že ho poškrabkám za uchom. Dúfal som že mi neukusne niekoľko prstov alebo tak. Doteraz ale vyzeral celkom krotko, tak som si nemyslel že by bol niečoho takého schopný.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Kibõ poslušně přicupital a očichal tvou ruku. Poté nejspíš usoudil, že je v pořádku a tak do ní jemně drkl čumáčkem a trochu zakňučel. Začal vrtět ocasem a hodil na tebe takový roztomilý psí pohled...

Jen co jsem za sebou zavřela dveře, tak jsem zhluboka vydechla a pustila jsem se do hledání mikiny. "Co to k sakru děláš?" Ptala jsem se sama sebe. Nějak jsem si na tu otázku nedovedla odpovědět... Konečně jsem našla tu mikinu... hodila jsem ji na sebe. Byla mi trochu velká, ale to mi vyhovovalo. Mám ráda volné věci... Za tu dobu jsem se stihla celkem uklidnit a tak, když jsem otevřela dveře, byl pohled na mě již o trochu příjemnější... Usmála jsem se na Danteho. "Tak můžeme jít."

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Nejakú chvíľu som len nezaujato a trocha mimo zmysloch škrabal vlka za ušami. Páčilo sa mu to no.. popravde som si to ani moc nevšimol keďže som práve nad niečím rozmýšľal. Zo zasnenia ma vytrhlo až otvorenie dverí v ktorých stála Shiro s už oblečenou mikinou. Prišla mi znova taká uvoľnenejšia za čo som bol len rád. Opätoval som jej úsmev a už tak.. skôr inštinktívne som ju chytil za ruku.
"Jop, tak poďme." Prikývol som a jemne som si ju pritiahol bližšie k sebe. Sám som znova vykročil dole schodami.. a ak už nič nepotrebovala, rovno aj von na ulicu s tým, že som mal namierené kam inam než ku budove Milli.
(presun)

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Nechala jsem se chytnout i když jsem netušila, zda dělám správně. V každém případě mě už nebavilo být sama...
Nasledovala jsem ho a nic jsem nenamítala proti tomu, že zamířil rovnou ke kanceláři Kage.
*přesun*

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 318 Join date : 28. 04. 13

Objevila jsem se v hlavní budově a okamžitě rozdala pár rozkazů a instrukcí.
Aspoň kvůli menším členům klanu jsem nechala sídlo Vánočně ozdobit.
Pak jsem si unaveně sedla do knihovny a listovala knížkou, kde jsem něco hledala.
Někde to tu je..
__
Nakonec jsem to nenašla a vztekle hodila knížku do rohu. Jo to bych dělat neměla ale nikdo to neviděl. Došloa jsem k závěru že je na jiném místě.
Teď se mi tam nechce.
Protáhla jsem se, tam se mi sice nechtělo ale ven si provětrat hlavu celkem jo.
Nechala jsem tu klon kdyby někdo něco potřeboval a sama zmizela.

~přesun~

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Cesta späť do sídla netrvala moc dlho. Počas nej som ešte stihol Shiro prikývnuť na to, že mi chcela pomôcť niečo spraviť. Neprekážalo mi to, aspoň budeme niečo robiť spolu.. lepšie ako keby sa len pozerala alebo tak. Už z diaľky sa mi zdalo, že je na sídle niečo.. iné. Po vstúpení do hlavnej budovy ma zamrazilo.
"Vianoce.. " Zamumlal som si pre seba a s viditeľne otráveným pohľadom som si prezrel všetky tie ozdoby a tak. Stále som pri tom držal Shiro za ruku.
"Pustíme sa do toho ? " Otočil som sa na ňu a vystrúhal som ako taký úsmev. Aj keď som bol viditeľne nervózny.

» Hlavní brána