Hlavní budova

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 318 Join date : 28. 04. 13

First topic message reminder :

Právě zde se nachází společný obývák, kuchyně a vše podobné. Zde se členové klanu potkávají a řeší zajímavé i nezajímavé věci.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Když jsme došli do sídla, tak jsem se nestačila divit. Ani mě moc nepřekvapila ta výzdoba. Ta tu přecijen byla každý rok, ale spíše mě překvapilo s jakou rychlostí to stihli. Byli jsme pryč chvíli a oni stihli nazdobit celé sídlo.
"Hai... Vánoce." Řekla jsem klidně, přičemž se mi do hlasu vkradla stopa smutku a bolesti. Nepatrně jsem Dantemu stiskla ruku a svou bolest jsem schovala za úsměv.
"Jo... Můžeme se do toho pustit." Usmála jsem se. "Echm... Máš něco v plánu?" Zeptala jsem se tiše a pomalu jsem směřovala do kuchyně.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Zaregistroval som, že pevnejšie stiskla moju ruku a tak som sa len zapozeral na jej tvár .. teda do jej očí. Niečo ju trápilo.. nemienil som sa ale pýtať, asi som vedel čo to je, v podstate rovnaká vec ako mňa.
"Hmm.. fakt netuším, popravde.. heh." Pousmial som sa a pomaly som spolu s ňou zamieril do kuchyne.
"neviem.. čo by si si dala ? Alebo lepšie, čo máš rada?" Spýtal som sa jej. Zaćínalo mi to pripomínať taký menší vláčik. Teda táto naša malá skupinka. Ja som držal Shiro pri ktorej sa zasa držal ten jej vlk. Normálne sme tvorili nejakú premávku či tak.
"Mali by sme si ale pohnúť, kým kuchyňu nezačnú využívať ostatný." Dodal som troška netrpezlivo.

Jōnin Poèet pøíspìvkù : 318 Join date : 28. 04. 13

Do své části sídla jsem musela přes hlavní kuchyň ale což, aspoň nebudu vyžírat tu svojí.
Vešla jsem do kuchyně a nadzvedla obočí.
"Co vy dva tady? Hlavně nic nepodpalte."
Prohodila jsem a došla k ledničce, otevřela jsem jí a chvíli do ní nerozhodně koukala.
Nakonec jsem si vytáhla chlazenou vodu a z mrazáku jsem si vzala další zmrzlinu.
"Musíme vyřešit Váš tým, tak pak se stavte."
Broukla jsem směrem k nim když jsem odcházela pryč.
Cestou k sobě jsem si rozbalila nanuk a spokojeně zmizela ve své části sídla.
___
Druhý den jsem vyskočila z okna, protože se mi nechtělo procházet přes sídlo a potkávat všechny ty nadšence co milují Vánoce.
-přesun-

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Jeho otázka mě poněkud vyvedla z míry. Neměla jsem nějaké hodně oblíbené jídlo. "Já nevím..." Zarazila jsem se. "Co umíš?" Zeptala jsem se radši a tak jsem se trochu vyhla odpovědi na to co mám ráda. Usmála jsem se na něj nevinným pohledem. "Jo... to by bylo fajn." Zareagovala jsem trochu pochmurně. Nepotřebovala jsem potkat kohokoliv jiného z klanu. V tu chvíli do kuchyně vešla kage. Trochu jsem ztuhla a koukla jsem na ni zvídavým pohledem. "Ech. Jo pokusíme se." Odpověděla jsem ji s pohledem upřeným k zemi... "Potom se stavím." Broukla jsem ještě když odcházela.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

S trocha rezignovaným pohľadom som si Shiro znova prezrel.
"To je dobrá otázka." Priznal som a len som sa sám pre seba uškrnul. To sem vošla Milli, čo ma ani tak moc neprekvapilo. Len som jej prikývol a mávol rukou na pozdrav. Znova som pozornosť upriamil ku Shiro.
"Popravde mi najviac idú také tie ovocné veci.. alebo napr.. čo ja viem." Poškrabal som sa vo vlasoch a začal som niečo hľadať po šuplíkoch. V tom som na dres začal vykladať misky, vajíčka.. horkú čokoládu.. ovocie.. a podobne.
"Taaakže.." začal som rozmýšľať čo by som z toho mohol vykúzliť.
"Skúsila by si zatiaľ očistiť a odstopkovať jahody ?" Spýtal som sa jej, pri čom som sám začal vyberať vajíčka a oddeľovať žĺtka do jedného pohára a bielka do jednej väčšej misky.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Zvědavě jsem sledovala jeho počínání a jen jsem přihlížela a čekala jsem na případné rozkazy, nebo jak to nazvat. Za chvíli přišly. Měla jsem očistit jahody. To mi nedělalo problém... "jo udělám to." Usmála jsem se na Danteho a vzala jsem je tedy a pomalu jsem je jednu po druhé čistit... nespěchala jsem a tak mi to netrvalo zrovna nejkratší dobu. Velice často jsem si však říkala že všechno má svůj čas...

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Len sa mi na tvári roztiahol úsmev a tak som bielka začal ručne šľahať až kým z toho nebol jemný sneh. Počas toho som tam ešte začal pridávať veci ako vanilkový cukor a škoricu .. čo ma vlastne napadlo len pred chvíľkou. Popravde to ale trvalo dlhšie než mi bolo milé a tak som nakoniec zapol elektronické hrabličky na miešanie a ako som s nimi začal šľahať, hneď od toho bola celá kuchyňa, rovnako ako aj ja. Trocha som to neodhadol a tak som mal sneh ako vo vlasoch, tak aj na oblečení a na tvári.. bol to celkom neporiadok. S menším odkašľaním som radséj vybral nové vajíčka, keďže z toho snehu moc neostalo, a začal som ho pripravovať na noho len s tým, že som to už radšej robil ručne.
"Uhm.. roztopila by si prosímťa tú horkú čokoládu? Len tam daj aj trochu masla, aby sa to nespálilo." Veselo som sa zazubil na Shiro a začal som si spievať..
"Štedrý večer nástal, keď som dóma chláastal.." Samozrejme som si popri tom aj začal tancovať.. teda tak.. jemnejšie.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Očkem jsem sledovala jeho počínání a po chvíli se mi na tváři rozlil úsměv. Snažila jsem se ho zakrýt ale moc to nešlo. Naopak jsem po chvíli vybuchla Smíchy... dokonce jsem musela odložit čištění jahod a otočit se k Dantemu zády, abych se uklidnila. Když se mi to trochu povedlo, tak jsem se vrátila k čištění jahod. Pořád jsem se ale divně culila a měla jsem co dělat abych se zase nezačala smát...
Když mě pak Dante poprosil abych roztopila čokoládu, tak jsem jen s úsměvem kývla a začala jsem se tomu věnovat hned poté, co jsem dočistila jahody. Když si začal zpívat tak jsem ho začala sledovat. Všimla jsem si že začíná trochu tančit
Sklopila jsem hlavu a čokoláda mi najednou začala připadat velmi zajímavá...

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Po došľahaní peny som ju odložil na chvíľu do chladničky a len som si s povzdychom založil ruky. V podstate sa už len čakalo na tú čokoládu. Zatiaľ som to tu všetko začal upratovať a nechal som tu len dva čisté taniere a niečo na štýl drevenej špajdli. Teda boli presne štyri, kto vie čo som s nimi mal v pláne urobiť.
Keď sa čokolada roztopila a.. dokonca aj keď sa začala variť, som len Shiro podal dve drevené paličky.
"Teraz.. je to vlastne celkom jednoduché." Pousmial som sa a nabodol som na drevenú špajdlu prvú jahodu, ktorú som do čokolády ponoril a následne som ju z nej opatrne a pomaly vynoril. Položil som ju na tanier, kde som si ju druhou špajdlou pridržal, aby išla lepšie dole.
"Takto nejak.. to .. ehm.. musíme spraviť.. teda nemusíme ale já mam na to rozhodne dosť veľkú chuť." Zachechtal som sa a začal som týmto spôsobom pripravovať ďalšie a ďalšie jahody. Dve špajdle predsa len ostali aj pre Shiro tak si to mohla taktiež skúsiť.

ANBU Poèet pøíspìvkù : 41 Join date : 03. 05. 13

Dokráčel jsem až k velkému domu.. opravdu velkému. Pff.. bydlí si teda skvěle.. a mě ani nepozve abych tam bydlel ?.. pche. Zašklebil jsem se ale hned potom se zase pousmál. "Schválně jestli je doma" Zamumlal jsem si pod maskou a když už jsem byl u dveří zazvonil jsem. Doufal jsem že je tady a nebudu se muset štrachat až ke kanceláři.. to by bylo, zase takovou štreku.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Sanui Shiro

Vzala jsem si od Danteho ty paličky a podle jeho příkladu jsem začala namáčet jahody do čokolády. "Hai. Souhlasila jsem. "Vypadá to dobře." Usmála jsem se na něj. Vzpomněla jsem si na ten sníh... "Ehm... A co budeš dělat s tím sněhem?" Zeptala jsem se a v tu chvíli někdo zazvonil. Jen jsem se trochu zarazila, protože jsem netušila kdo by mohl něco chtít v tuhle dobu... Ale jinak jsem bez problémů pokračovala v práci, protože jsem určitě neměla v plánu jít otevřít... Na to tu byli jiní. Nepotřebovala jsem dalšího člověka, který by se na mě hned od začátku díval divně...

ANBU Poèet pøíspìvkù : 41 Join date : 03. 05. 13

Vzdechl jsem si, už to bylo celkem dlouho co nikdo neotevíral, pootočil jsem se do všech směrů abych se rozhlédl a pak se vydal směrem ke kanceláři. Měl jsem tušit že bude tam.. jako vždy.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Jahôd nebolo tak veľa a tak to ani moc dlho netrvalo, kým sme to ukladali na tanier. Počas tejto činnosti niekto zazvonil no sám som to ignoroval. Bolo tu tak tucet členov, prečo by som mal otvoriť práve ja ? Potešilo ma, že to Shiro vidí v rovnakom svetle.
"Nom.. ten sneh.. bude na jahody." Pousmial som sa, po čom som sa prezrel na zvyšok čokolády. S povzdychom som ešte zobral dva poháre do ktorých som ju prelial. Z chladničky som vybral sneh a položil som ho doprostred dvoch tanierov.
"Hmm.. myslím že to..tam proste nejak naplácame nie?" Navrhol som, po čom som zobral dve lyžičky a začal som na jahody kydať ten sneh. Samozrejme som nechal aj Shiro, rovnakým dielom.. viac menej. Vytiahol som ďalšie klbko s nespočetnými drevenými špáratkami, ktoré som začal do jahôd zapichovať.. teda niečo na štýl jednohubiek.
"Tadáaa.." Neurčito som mávol rukami nad našimi výtvormi. Prstom som si začal z vlasov dávať dole penu a následne si ju strkať do úst. No a čo že bola na vlasoch.. tak či tak chutila vynikajúco.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

"Hehm. Na jahody... Jak jinak že?" Zamumlala jsem a při tom jsem sledovala jeho počínání se zbytkem čokolády a můj pohled se ho držel i po zbytek doby než promluvil. Přemýšlela jsem o tom, proč se semnou začal bavit... proč zrovna teď? Jak jsem tak bloudila myšlenkami, tak jsem si nevědomky začala kousat spodní ret. Jakmile jsem si to uvědomila, tak jsem sklopila hlavu a hned jsem toho nechala.
"Chmm. Hai." Potvrdila jsem mu to pouze a po jeho vzoru jsem taky začala patlat sníh na jahody.
Poté co udělal své tadáá, tak jsem se na něj usmála a zatím, co si vybíral tu pěnu z vlasů, tak jsem odnesla talíře ke stolu, kde jsem na něj počkala. Sedla jsem si tím stylem, že jsem si na jednu nohu sedla a druhou jsem si dala pod bradu a poté jsem ji objala rukama. Pohledem jsem sledovala Danteho, který zápasil s pěnou... a pomalu se mi v hlavě zase začaly vynořovat myšlenky... "Proč?"

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Ešte popri zápasení zo šlahačkou na mojich vlasoch.. oblečení a tvári som si to zamieril ku stolu, chvíľku po Shiro. Našťastie mi zobrala tanier takže som sa s tým moc nemusel trápiť. sadol som si.. celkom normálne a až po asi piatich minútach, kedy som počkal kým čokoláda na jahodách stvrdne, som si všimol ten zamyslený pohľad Shiro.
"Uhm.." Poškrabal som sa v už aj tak zamazaných vlasoch a oprel som sa o stôl.
"Zlato? vychladne ti to." Vyplazil som na ňu jazyk a s pobaveným úsmevom som si do úst strčil prvú z jahôd, ktorú som začal až s božským výrazom na tvári prežúvať.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Seděla jsem a sledovala jsem jej. Trochu ztracená ve vlastních myšlenkách..
To co řekl mě vytrhlo z myšlenek a já jsem na něj začala zírat z otevřenou pusou. Já... vůbec jsem nevěděla co si o něm mám myslet. Byl... jiný, než ostatní, už jen proto, že se semnou bavil a asi s tím neměl žádný problém. Dokonce semnou šel za ruce přes skoro celou vesnici... Což mu mohlo dost pokazit pověst... Nebyla jsem zrovna moc výřečná... Možná.. jsem se spíš bála, abych něco nepokazila. Nechtěla jsem totiž přijít o tu jednou dobrou věc, co mě za ty tři roky potkala... Tedy věc.. spíš.. O jediného člověka, který projevil alespoň mírný zájem o to, abych nebloudila sama. Utopená ve vlastních myšlenkách. Byl to člověk, kterého jsem si i přes to, že jsem ho znala tak málo, vážila víc, než všeho, co jsem měla doposud. Avšak to bych zase křivdila Kibövi... Ten byl pro mne stále nejdrahší, ale ten chlapec, co tu přede mnou seděl se pro mě stával jakousi nadějí, že mám šanci na to, abych se zase někdy zařadila mezi lidi. I když to půjde hodně pomalu... mohla jsem jen doufat, že tahle moje naděj nerozplyne jako pára nad hrncem... a kdyby jo. Co by se vlastně stalo? Byla bych stále stejná. Ta... se kterou se nikdo nebaví... Možná.. bych se ještě trochu víc uzavřela... ale kdo ví...
Po chvíli jsem se na něj usmála a taky jsem sáhla po jedný jahodě. Byly parádní... Můj úsměv se i přes ty divný myšlenky rozšířil a já už jsem sahala po další jahodě...

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Okrem jedenia jahôd som nemal čo iného robiť, len sa na ňu pozerať.. a nie že by mi to nejak extrémne prekážalo.. samozrejme mi to nevadilo ani v najmenšom. Jedol som už tretiu jahodu, popri čom som si to sám neuvedomil. Po každej zjedenej som si chvíľku špáral drevenou palićkou v zboch, ako keby mi tam niečo po jahodách mohlo ostať. Vlastne som sa trocha znova zašpinil páč bola čokoláda stále trocha tekutá a.. nom.. čo už.
"Uhm.. prepáč." Šepol som zrazu a posnažil som sa, aj keď trocha neúspešne vystrúhať taký veselý úsmev. Dal som si do úst ďalšiu jahodu a .. tak som v podstate ani nedopovedal vetu. Nevyzeralo to však tak, že by som to mal v pláne sám od seba. Nakoniec som však prehltol a znova som sa na Shiro pozrel.
"Že som ťa ignoroval.. posledných.. pár rokov." Poškrabal som sa trocha neisto vo vlasoch.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Mé myšlenky se začínaly ubírat jiným směrem. Směrem, který se mi možná líbil ještě míň, než ten první... Směrem, kterého jsem se tak trochu děsila. Přišly otázky typu: "Co bude dál? K čemu tu vlastně jsem?" Tyto filozofické otázky jsem neměla ráda... Poslední dobou přicházely stále častěji a čím dál tím víc mě deprimovaly.
Svou omluvou si získal mou pozornost a já jsem jen čekala za co se chce omluvit. Mezitím jsem pokojně jedla další a další jahody, které bych snad mohla jíst až do večera... Avšak tolik jich bohužel nebylo...
Po té co dokončil svou omluvu mi zase spadla brada. Nikdy jsem netušila, že jeden může člověka překvapit tolikrát za den...
"jáá... Ty se nemáš za co omlouvat..." Vypadlo ze mě nakonec... Bohužel jsem v tu chíli nic lepšího nevymyslela...

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Tento krát som sa už veselo zazubil a hodil som si do úst ďalšiu jahodu.. bohužiaľ už poslednú.
"Tak to.. som rád !" Povedal som celkom úprimne a ešte som počkal, kým doje aj ona. Popravde som ja bol už trocha unavený a začínali to prezrádzať aj menšie kruhy pod mojimi očami.. veď som už bol hore predsa len.. asi tretí deň.
"Uhm.. zajtra, pôjdeš za Milli čo?" Spýtal som sa jej trocha vyhýbavo a na chvíľu som sa celkom seriózne zamyslel.
"Síce neviem čo to obnáša.. nikdy som v týme nebol .. ale.. myslím že to skúsim spolu s tebou, tiež sa spýtam o zaradenie." Vypadlo zo mňa nakoniec, popri čom som po nej zazeral.. na jej reakciu a tak.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Jen jsem se na něj usmála a v mysli jsem dodala... "Není se přece čemu divit... Já jsem tady ta divná... ne ty..." Přičemž jsem ho sledovala... A v očích se mi zračilo spoustu otazníků...
"Jo." Povzdechla jsem si... "Zítra tam zajdu." Mírně jsem se zamračila... "Jaké to asi bude v týmu? Dlouho jsem byla mimo... Příjmou mě vůbec?" Zmítaly se mi v hlavě myšlenky...
Při jeho další větě jsem začala přemýšlet o tom, jestli tolik šokových situací za den člověku nemůže něco udělat... Všimla jsem si, že je už nejspíš trochu unavený a tak jsem ho nechtěla moc dlouho zdržovat. Snědla jsem tedy poslední jahodu, co mi zbyla a začala jsem se zvedat. když jsem stála, tak jsem se na něj s úsměvem podívala a řekla: "Když půjdeš, tak budu ráda... Alespoň... bych tam nebyla uplně sama..." Odmlčela jsem se a sklopila jsem hlavu. Poté jsem sebrala ze stolu talíře a šla jsem je umýt...

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

"Jop, predsa by som ťa tam nenechal samú nie ?" Zasmial som sa a sám som takmer vyskočil zo stoličky a pádloval som za ňou umyť môj tanier.
"Uhm... vieš.. je tu umývačka." Uškrnul som sa, na čo som ju otvoril a položil som tam môj tanier, ako aj s riadom ktorý sa pouźil na prípravu tejto nezdravej večere.
"Shiro-chan? Bude ti vadiť.. keď.. uhm.. vieš som trošička.. nenormálne unavený." Zazubil som sa ospravedlňujúco a znova som sa nervózne poškrabal na hlave.
"Ak by si ale chcela, pokojne tu s tebou ostanem až do rána ránu..ceho? eh.. už mi šibe." Pohľad smeroval niekam niekam mimo, kým sa znova obrátil na Shiro.

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Zastavila jsem se v půli cesty... ale mlčela jsem... Svěsila jsem hlavu a jen jsem jí zakroutila neschopná slova... Po chvíli jsem se rozešla a došla jsem ke dřezu, kde jsem svůj talíř umyla.
K jeho poznámce, že je tu i myčka jsem se vyjádřila pouze pokrčením ramen a stručnou odpovědí... "Víš... jsem zvyklá uklízet po sobě rovnou. Já toho většinou moc nezašpiním... a tak nemám problém to umít v ruce."
Když jsem talíř uklidila, tak jsem se k němu otočila... Sledovala jsem ho zvědavým pohledem a jen jsem se na něj usmála... Ten úsměv však zmizel, jakmile jsem promluvila. Můj hlas byl celkem chladný, avšak stále v něm zaznívala stopa touhy dozvědět se víc...
"Uchmm.... Klidně běž. Já tě nedržím... Jen... mi řekni. Proč? Proč si zamnou přišel? Proč chceš být semnou v týmu? Proč?" Schovala jsem si obličej do dlaní a otočila jsem se němu zády. "Celé tři roky jsem byla sama... Většina lidí o mě ani pohledem nezavadila... A mě to bylo jedno.. já jsem šla sama za sebe. Utopená ve vlastní bolesti... Tak mi řekni? Proč jsi přišel teď?" Zeptala jsem se a mezitím mi ruce poklesly zpět k bokům, přičemž se mi z očí vyhrnuly slzy... Vzpomínka na tu temnou dobu se do mne zarývala jako střep a nemohla jsem to zastavit.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Prikývol som a s rukami založenými v bok som rozmýšľal, ako sa rozlúčiť.. aj keď, trocha ma prekvapilo to, čo povedala teraz. Sklonil som hlavu tak, že mi vlasy zakryli pohľad do očí a ústa sa zastavili v polohe rovnej štrbiny ktorá bola absolútne neutrálna.. mohol som trocha chladne pôsobiť aj ja. Následne som natrčil na bok jednu ruku, zatiaľ čo na druhý druhú.. ako keby som v nich niečo držal.
"To dievča.. tá Samui Shiro.. zabila svojho senseia, je ešte geninom.. pozrite sa na ňu, aká je.. chladná.. mŕtva.. prečo tu ešte je?.. bolo by tu lepšie bez nej.. proste ju ignorujme.. má na rukách krv svojho vlastného senseia.. a našli tam aj jej mŕtvych rodićov.. myslíte že zabila aj ich?.." Zamumlal som v podstate väčšinu drbou, ktoré si o nej ľudia hovorili.. ľavú ruku som zložil a pravá stále ostala vo vzduchu.
"Kto to je ? Nie je z klanu Yuki.. počul som že zabil niekoľko členov.. ževraj zabil vlastného majstra.. bojoval ako pes.. toľko krvi, takmer ma dostal.. videl som ako niekomu utrhol ruku a ani sa ho nedotkol.. čo tu sakra robí? mali by ho zavrieť.. mali by ho popraviť.. prečo ho tu Yukikage drží?.. nerozprávajte sa s ním.. pozor aby ťa nepočul, kto vie čo by spravil.." Odreptal som ďalšie drby, ktoré sa hovorili o mňe. Zložil som ruku späť a následne som len prišiel k nej, pri čom som ju zozadu objal a naklonil som ústa k jej uchu.
"Prvý rok som sotva vedel o tvojej existencii.. " Šepol som.. no neboli to moje jediné slová..
"Ten druhý ma premohol strach, že sa ma budeš báť.. " Znova nastala chvíľka ticha.
"Tento.. tretí.. som zbieral odvahu." Dodal som nakoniec a len som sa slabo pousmial.
"Prepáč že mi to trvalo tak dlho."

Genin Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 17. 12. 13

Samui Shiro

Byla jsem k němu otočená zády a bedlivě jsem mu naslouchala... Přičemž se mi z očí hrnuly slzy... Ani jsem vlastně pořádně nevěděla proč... Jen jsem to musela něják ventilovat. Mrzelo mě, že jsem před ním předvedla takové divadlo. V tu chvíli mě přemohly emoce a já jsem je neuměla ovládnout.Nejspíš to způsobila i ta doba... Samoty... Nevěděla jsem jak se chovat k lidem a nevěděla jsem jak reagovat... Jak se s nimi bavit.
Poslouchala jsem ho... a s každým slovem mi docházelo... že máme strašně moc společného... Byl odsuzován... stejně jako já. Byl terčem pomluv, i přes to, že o něm lidé věděli velké nic. Musel to snášet a musel se tvářit, jakoby se nic nedělo.
Všechnu pozornost jsem věnovala jeho slovům. Když mě najednou zezadu objal, tak jsem se ostře nadechla a se celá jsem se napjala a ztuhla. Nebyla jsem zvyklá na lidský kontakt. A už vůbec ne na objímání s chlapci. Vlastně... Jsem se blízkého kontaktu s lidmi celkem bála... Přemýšlela jsem jestli bych se mu neměla vysmeknout... Když v tom začal mluvit. Byl tak blízko... Cítila jsem jeho dech na svém krku a jeho slova měly hodně silný účinek. Slzy se mi pustily ještě větším proudem, ale jen z toho důvodu, že to byla ta nejpěknější věc, co mi kdo kdy řekl. Vůbec jsem nevěděla, co bych mu na to měla říct. Moje hlava byla v tu chvíli naprosto prázdná... Pomalu jsem zvedla ruce, otřela jsem si slzy a otočila jsem se, abych mu mohla opětovat obejmutí. Obličej jsem mu zabořila do trika a ruce jsem mu obmotala kolem pasu. "Děkuju." Zašeptala jsem pouze a snažila jsem se najít něco vhodného, co bych ještě mohla říct. Avšak nic jsem nenacházela.

Genin Poèet pøíspìvkù : 29 Join date : 17. 12. 13

Rozplakal som ju.. ešte viac, čo ma mrzelo. Nebránil som jej, keď sa trocha odtiahla aj keď následné objatie som moc nečakal. Popravde som skôr očakával nejakú facku a tak. musel som sa usmiať, tak.. nefalšovane a úprimne. Jednou rukou som ju objal okolo ramien, zatiaľ čo druhou som jej zašiel do vlasov. Nič som však zatiaľ nehovoril. Chvíľu sme tam len tak stáli no nakoniec som sa aj spolu s ňou pomaly pohol ku schodom.
"Myslím, že by si si mala ísť oddýchnuť zlato." Povedal som potichu a len som jej palcom zotrel slzy z tváre.
"Keď chceš, môžem ostať s tebou." Dodal som následne.. nom nevedel som či ju tým nejak nevystraším alebo tak.

» Hlavní brána