Sídlo klanu Kaguya

Slabšie som sa pousmial pri jej odpovedi a vytiahol som ďalšie fľašky, do každej ruky som prichytil dve.
Takže všetky štyri som hodil na voľné miesto na posteli vedľa Yuri a skriňu som zas zavrel.
Ukázal som však prstom na Yuri, a rovno som s ním vlastne aj akoby pohrozil.
"Ale neskúšaj ma potom obviňovať, sama si si to zvolila."
Prižmúril som na ňu krátko oči, ale to som už o moment sedel zas vedľa nej v tureckom sede.
V ruke som zvieral ďalšiu fľašu, ktorú som zatiaľ iba študoval pohľadom.
Proste informácie o tom, čo do seba nalejem, sa jednoducho zídu!

"Bla bla.."
Zamumlala jsem a dopila svou flašku.
Nemá šanci!
Vzala jsem si jednu z těch co hodil na postel a prohlídla si jí.
Vypadala celkem dobře tak jsem jí otevřela a ochutnala.
"Dobrý.."
Poznamenala jsem uznale a napila se znova.

Vraj bla bla.. to zas bude ohromné, keď zdrhne.
Prekrútil som očami a otvoril som si tiež jednu z tých fliaš.
Bez ochutnania som proste zas zaklonil hlavu a stiahol viditeľnú časť z obsahu.
Nijako som sa nešetril, možno som chcel sám seba vyskúšať, koľko kvalitných fliaš ma dokáže skoliť.
Aj keď teraz nebol najlepší nápad sa skúšať, keďže som mohol skončiť obliatý, ale tak... lepšie teraz než nikdy.
Nabudúce by som už mohol zabudnúť alebo by som mohol brať situáciu vážnejšie.
Teraz som i tak už mal vypité, takže to bolo jedno.

Mlčky jsem se zase napila a sledovala ho.
Usoudila jsem, že ten jeho šátek je hezčí než moje čelenka což mě nehorázně štvalo.
Zamračila jsem se a vymýšlela plán jak mu ho čórnout.
No budu si muset počkat až prohraje a odpadne, čórnu šátek..poliju vodou a zmizím.
Nebezpečně jsem se ušklíbla a na tak skvělý plán se zase napila!!
Už aby to bylo.
Druhou, volnou tukou jsem si prohrábla vlasy a povzdechla si.
"Mluv ne? Pořád meleš pantem a najednou ti to nejde?"

Oprel som si znova hlavu a to tak, že som o stenu tlačil časť šatky, takže som sa nepriamo ubránil tomu, že by mi ju ukradla xD.
Len som tak sedel a každú chvíľu som si odpil z fľašky, už po menších glgoch než prv, že by som to do seba lial.
Ale stále to boli asi menšie než tie jej, a tiež vo väčšom počte.
Krátko som na ňu kukol, keď sa ozvala a zas som pozrel pred seba.
"Hádam ti to nechýba, ha?"
Priblblo som sa uškrnul, slabo si odfrkol a zas som si odpil.
Jo, už tie fľaše na mne boli trošku vidieť, ale to ešte nič nebolo.
Na chvíľu som zas zakvačil pohľad ku plafónu a mlčky som si iba odpíjal, vlastne som rovno čakal na reakciu bez ďalších zbytočných slov.

"Hmpf.."
Odfrkla jsem si a přesunula svůj pohled jinam.
Pravda..
Pokrčila jsem rameny a zase se napila.
No tak co, aspoň budu mít klid na své myšlenky.
Znova jsem se napila a zase si začala zaplétat malinký copánek, protože ten minulý už byl pryč.
Uběhlo asi 10 minut a půlka druhé flašky byla pryč.
Ještě, že jsem jenom seděla...kdybych si stoupla asi bych upadla.

Ó, žeby som trafil?
Ešte raz som sa uškrnul a potom som už vlastne nestrávil ďalšiu chvíľu nijak inak, než tak, ako to už bolo popisované.
Proste v sede, hlava v záklone opretá o stenu, fľaša každú chvíľu pri perách a pohľad upretý k plafónu.
Po asi 10 minútach som odhodil ďalšiu fľašu a privrel som jedno oko viac než to druhé.
Keby to je možné, doslova by som mohol povedať, že cítim, ako ma to množstvo alkoholu ničí.
Ale nakoniec taký divný pocit prešiel.
Len som už bol nejaký prepitý, totiž, pil som na prázdny žalúdok.
Nuž čo, aspoň to opitie bude intenzívnejšie!
Vzal som si ďalšiu fľašu, aj som ju načal, ale potom sa čosi udialo.
Ako som čumel na stenu a odpíjal som si z fľaše, nejako sa mi začali zatvárať oči.
Neviem, či to bolo tým alkoholom, alebo tou nudou a tým, že tu nebolo proste žiadne vzrúšo, žiadna akcia.
Ale proste sa mi pomaly zavreli oči a zaspal som ľahkým spánkom.
Akoby som si dal skôr šlofíka a potom by som mal pokračovať.
Fľašu som si nechal v ruke, akurát som nemal zovretie, ktoré by ju držalo, tak sa mi iba oprela o nohu.
Možno som mal fakt kecať, nezaspal by som, nuž ale čo už...

Zase jsem se na něj koukla a zjistila, že má zavřený oči.
Odpadl? Vyhrála jsem! MUHHAHAHA
Pekelně jsem se zakřenila, napila se a opatrně položila flašku na stoleček.
Pomalu jsem se zvedla abych došla uplně v tichosti do koupelny.
Bylo to celkem těžké udržet rovnováhu ale zvládla jsem to!
Natočila jsem uplně ledovou vodu do kyblíčku co tam byl a vrátila se stejně potichu zpět.
Přišla jsem k jeho straně postele a s širokým úsměvem to na něj chrstla.
Sakra..ten šátek!
Došlo mi to až když jsem to na něj vylila a povzdechla si.

No čo, tak som si trochu pospal.
Aj tak som toho vypil viac než ona, tche!
Dlho mi ten spánok ale nevydržal, aj keď by som si to želal radšej než ľadovú sprchu.
Tá ma totiž onedlho prebudila.
Prudko som sa vystrel, chrbtom udrel pritom o stenu a fľaška vyletela trošku do vzduchu a padla na zem.
Ešte šťastie, že tam toho nebolo tak veľa, takže som nemusel ľutovať, že sa trochu rozlialo.
Stisol som päste a snažil som sa predýchať šok a tú kosu, čo mi teraz bola.
"K-Kúú*v-va.." Zamrmlal som a hold som čakal, kedy to prejde, opierajúc sa stále silno o stenu v takom polo-sede~polo-stoji.
Keď to konečne prešlo, trochu som uvoľnil svaly a zošuchol som sa zas do sedu.
Pohľad som uprel na Yuri, nič nehovoriac.
Ostal som na ňu zazerať, nebolo to moc fér, len som si zdriemol!
Aj keď teda sa mi zatočila hlava, keď som aj len na chvíľu trochu stál.
"M-Máš šťas-stie." Zakoktal som rukou som si sem tam prudko pošúchal miesta na tele, kde ma ešte chladilo, prípadne mojim telom ešte sem tam myklo.
Už to ale prechádzalo, len tie vlasy neprechádzali, tie chladili ešte stále.
Ale našťastie mi nekvapkali na chrbát, ale iba na hruď, kde to nebolo nič strašné.
Mal som totiž trochu predklonenú hlavu, aby som sa vyhol kvapkám na chrbte.

"Jojo.."
Zamumlala jsem a koukla se do kyblíku kde zbyla jen troška vody.
Chtěla jsem to odnést zase zpět jenže když se předklonil nedalo mi to.
Očividně se chtěl vyhnout zádům, široce jsem se usmála a vylila mu ten zbytek přímo na záda.
Pak jsem nechala dopadnout kyblík na zem a zdrhala radši pryč.
I když jsem to tu neznala...to bylo jedno! Prostě pryč od něj, on byl stejně línej takže stačilo jít jen jinam a nemohl mi nic udělat.

Zas som sa prudko vystrel, keď mi ten zvyšok vyliala ešte na chrbát, čomu som sa chcel vyhnúť.
Opäť som len počkal, kedy ten chlad vody prejde, načo som sa zas uvoľnil a začal som sa dívať smerom k dverám.
Yuri totiž zdrhla z izby asi niekde do inej miestnosti.
"Hej ty pose*a! Ak sa nebojíš, čo tak pokračovať!?"
Zvolal som provokačne a pomaly som vstal z postele.
Jednou rukou som si strhol mokrú šatku z čela a druhou som sa núdzovo oprel o stôl v izbe.
Opäť sa mi zatočila hlava, a to teraz poriadne.
Šatku som hodil na zem, k veciam, ktoré boli do prania, a ktoré som tam vlastne tiež hodil ešte dnes, pričom som sa ostal opierať.
Fajn, chodiť už nikam... radšej seď.
Znova som si sadol na suchú časť postele a začal som sa dívať k dverám.
Bol som zvedavý, či sa tá zbabelá Yuri vráti, tche!

Neodpovídala jsem, protože jsem se ocitla v kuchyni.
Hóóó...
Zakřenila jsem se a promnula si ruce.
Pomalu a opatrně jsem se dostala k ledničce a otevřela jí.
Chvíli jsem tam jen tak zírala a něco si vzala.
Díky bohu, že byl líný jako prase.
Opřela jsem se o linku a jedla.

Hmmh, kde sa zas fláka?
Rozhodol som sa porušiť svoje vlastné slová.
Zas som sa postavil a oprel som sa jednou rukou o stenu.
V podstate som takouto taktikou prešiel až chodbou do kuchyne, kde som si ju všimol.
Iba trošku pripito som sa usmial a dostal až k nej.
Pravda, na oddych som sa musel oprieť o linku, celkom úspešne som mal "točenú".
"Chutí, hmh?"
Kukol som na ňu, asi by som mal tiež niečo zjesť, pomohlo by mi to.

Když se přišoural nadzvedla jsem obočí nad tím, že se sune právě sem.
"Hmm."
Přikývla jsem a dál jedla.
Docela jsem litovala, že jsem si sebou nevzala i tu flašku....teď byla tááák daleko.
"Myslela jsem, že se sem nedošouráš."
Ušklíbla jsem se a koukla se na něj.
"Je ti zima?"
Zazubila jsem se škodolibě.

"Keď sa neodvážiš prísť do izby.."
Nadýchol som sa pre pokračovanie vety, ale to na chvíľu nebolo.
Musel som si priložiť ruku k hlave, lebo to motanie zraku bolo dosť otravné.
Až keď to zas trochu prešlo som sa po-uškrnul a o linku sa oprel rukami.
Celou časťou, až po lakte, takže som bol trochu sklonený.
"..tak som musel ísť ja za tebou."
Dokončil som a začal som rozmýšľať, čo z chladničky by som si dal.
Bolo to obzvlášť ťažké, keď som netušil, čo v chladničke mám, ale tak.. snáď sa k nej do chvíľky nejako dostanem.
"Je.. ale nechcem si kaziť domáce pohodlie."
Ďalší úškrn pri poukázaní, že sa nechcem zas do ničoho navliekať.
Aj keď mi bola zima, nakoniec by som skončil len pod perinou.
Takže sa zas vyzliekať, lebo mi bude teplo... bááh, to sa komu malo chcieť?

"ó to jsem ti tak chyběla?"
Ušklíbla jsem se a dojedla.
Naštěstí jsem se opírala celou dobu, takže jsem byla zatím víceméně v pořádku.
Protáhla jsem se a přemýšlela jak se dostat zpět k flašce.
Kdybych uměla vyvolat nějaké zvíře určitě bych ho zneužívala k nošení věcí.
"Jasně.."
Zamumlala jsem a promnula si oči.

"Chýbala?"
Zopakoval som a prižmúril som oči pri tom, ako som na ňu uprel pohľad.
Bez výčitiek som ju prebehol niekoľkokrát pohľadom a nakoniec som sa zas priblblo uškrnul.
"Iste, nazvime to tak."
Zamrmlal som a pomaly som sa začal presúvať po linke k chladničke.
Pravda, Yuri sa o linku tiež opierala, čiže som sa musel od linky na moment odraziť, zvládnuť ju obísť a už sa chytiť rovno chladničky.
Otvoril som ju a začal som čumieť na to, čo v nej bolo.
Trvalo mi to nejakú chvíľu, pričom som ignoroval ešte väčšiu zimu, čo mi z toho bola.
Nakoniec som vzal iba niečo ľahké, jednoduché, chladničku zavrel a oprel som sa o linku vedľa Yuri.
Len teraz to bolo na druhej strane než prv.
Mlčky som to začal do seba hádzať a zároveň som sem tam kukol na ňu.
No čo, nebolo tu nič, čo by som mohol očumovať, len ona...

Protočila jsem očima a zakroutila hlavou.
Když se sunul k ledničce a obcházel mě trochu jsem se zaklonila a pak ho sledovala co si vybere.
Když si vybral mlčky jsem se koukla na hodiny.
Bože..to jsem s ním byla už takovou domu?
Nadzvedla jsem obočí a měla chuť se plácnout do čela.
Promrhala jsem tolik času s osobou, kterou jsem chtěla původně zbít.
Povzdechla jsem si a koukla se zase na něj.
"Proč tu nemáš sluhu?! To pití je teď moc daleko."
Postěžovala jsme si a založila si ruce na prsou.

Keď som dojedol, znova som sa viac oprel o linku rukami a trošku sa sklonil.
Hlavu som na chvíľu položil na linku a len som tak ticho zostal.
Krátko som na ňu dvihol pohľad, keď sa pýtala na sluhu a zas som si zložil hlavu.
"To by som mal platiť akože aj za to, že mi niekto donesie fľašu z izby?"
Zamumlal som a pokrčil som jednu ruku, ktorou som si prehrabol stále mokré vlasy.
Ja by som najradšej neplatil za nič, ale tak nie vždy som predsa musel splácať ja.
Boli v dome aj iný, síce v inej časti a keď som ich videl, najradšej by som ich pohľadom zabil, ale tak... splácať splácali aj oni!

"Jo."
Zamumlala jsem a přestala se opírat o linku.
"Jdu na záchrannou misi flašky! Je tom chudák sama.."
Oznámila jsem mu i když ho to stejně nezajímalo a pomaloučku se plížila pryč do jeho pokoje.

Otočil som sa a oprel sa o linku chrbtom, no, respektíve pásom.
Začal som na ňu kukať a uvažovať o tom, čo povedala.
To ako len jednu fľašku? Prečo nie viac?
"Pre jednu sa to neoplatí."
Ozval som sa, ale to už bola niekde na chodbe.
Tak som zas využil steny na opieranie, pre istotu, aj keď to točenie hlavy už bolo menšie.
A tak som vykročil za ňou do izby, síce nie tak pomaličky ako ona, ale ani nie moc rýchlo.
Ešte by sa mi z toho zas hlava zatočila a padol by som.
A ako som sa poznal, už by som sa ani nesnažil vstať.
Ono, zaujímalo ma, že to povedala.
Nie kvôli nej, eh, šlo predsa o pitie, o to som javil záujem ako o jednu z mála vecí, o ktorých by som mohol povedať to isté.

Nakonec jsem se vážně doplazila až ke flašce a musela si zase sednout.
Zaslechla jsem nějaké rány, přimhouřila jsem oči a koukala na skříň...z nějakého důvodu jsem si myslela, že to jde z ní. "Hele..někdo jde k tobě na návštěvu z Narnie!"
Křikla jsem na Natsua a promnula si oči.
Asi bych měla přestat pít nebo uvidím růžové slony.
Ještě párkrát jsem zamžourala na skříň a pak se se zívnutím protáhla.

Moja cesta sa napokon zmenila, či skôr lepšie povedané, prispôsobila situácii.
Až v tomto momente mi bolo známe, že niečo alebo niečo niekde klope.
Zastavil som na chodbe, vedľa vstupu do izby, otočený priamo k vstupným dverám.
Niekto klope.. na dvere.. alebo klopú dvere.. možno klopú dvere na dvere, že sú dvere z dreva na dvere!
Jo, ohromné myšlienky som mal.
Napokon som sa s trochu pripitým úsmevom odobral k dverám, aby som tým dverám otvoril a namiesto nich som zazrel... kohosi známeho.
"A ty tu čo?"
S úškrnom som nadvihol obočie a pre istotu som sa pridržal dverí, keby ma chceli nohy náhodou zradiť pri dlhom státí.
Pohľadom uprel na Raizoua a stále som sa iba trošku pripito, keďže som zvládal aj horšie stavy, usmieval.