Bar

Tentokrát se můj netečný výraz změnil, překvapeně jsem nadzvedla obočí. Možná jsem čekala, že by mě přemlouval ale nikdy by mě nenapadlo, že by se nabídl aby šel se mnou. Po tom co se probudil, by si měl chtít přece užívat ne? Propásl dva roky svého života. Trochu jsem zpanikařila a sáhla po skleničce vody abych se napila, ta mi ale opět zmrzla v ruce a rychle jsem jí pustila. "Já.." Pak už jsem jen nějakou chvíli mlčela abych našla svůj klid. Tohle není dobré. Bude to moje chyba, že jim odejde hrdina hned po tom co se sotva probudil. Ale nikde jsem neměla jistotu, že cestou nepotkám někoho komu bych mohla ublížit. On byl jistota, že to neudělám, nebo že to aspoň nedokončím. "Mrzí mě to, že tě takhle odtrhnu od vesnice." Promluvila jsem nakonec a tím jeho nabídku vlastně přijala.

Poslala jsem svou ochranku pryč pro mé věci a postavila se. Bylo to zvláštní, že vážně odejdu...ale ne sama. "Chci se vrátit na území Yuki." Oznámila jsem mu aby měl možnost si to ještě rozmyslet. Mohl říct, že nemá rád zimu nebo cokoliv jiného neměla bych mu to za zlé..dávala jsem mu možnost ještě uniknout. Do Yuki jsem se chystala právě proto abych se postavila pravdě a dostala to ze sebe. Po jeho otázce jsem se odmlčela a sledovala ho. Měla jsem plán pro případ, že by vše nešlo podle plánu...díky tomu plánu bych se sem už nevrátila ale to jsem mu říkat nechtěla. "Ano." Ujistila jsem ho a uhnula pohledem ke dveřím. Čekala jsem na to jestli opravdu půjde nebo ne.

Když jsem vešla ven byla tam už dvojčata s věcmi. "Víte co máte dělat, spoléhám na vás." Chtěla jsem dívku poplácat po rameni, protože jsem věděla, že s tím nesouhlasila a chtěla jít se mnou ale pro její bezpečí jsem to neudělala. Přesně jako poprvé, když mi to nabídl jsem se na mrak pochybovačně koukla a lehce se ušklíbla. "Jistě, když se teď plazíš pomaleji než želva." Měla jsem viditelně lepší náladu, vrátil se jeden z mála lidí, který mě aspoň trochu dokáže pochopit...bývalý Amekage co dokázal ochránit svou vesnici. Dokázal. Sedla jsem si vedle něho a zvedla hlavu k temné obloze.

Když vyšla ven Mili tak jsem se narovnala, bylo mi divné co říkala a tak jsem se otočila na Raizoua.
"Kam jdete?" zamračila jsem se a prohlížela si Milli nevraživě. Jistě v tom měla prsty ona.

"Děláte si srandu? To bylo něco jiného." chytila jsem ho za loket.
"Víte co se stane až se to dozví Amekage? Mohla bych taky dostat padáka!" i když na jeho slovech něco bylo a já měla chuť v tu chvíli zabít oba Milli i jeho

Už opět s ledovým výrazem jsem sledovala oblohu a o Reinu se nestarala. Byla jsem svobodná a mohla jsem si jít kam jsem chtěla, byla jsem přesvědčená, že je tomu tak i u Raiza. Prohrábla jsem si vlasy a trpělivě čekala až se to tu vyřeší, ostatně kdybych měla jít nakonec sama nedělalo mi to problém...asi. Po tom co ho chytla za loket střelila jsem pohledem od oblohy právě na její ruku ale nic jsem zatím neudělala.

"ale...do háje." nemohla jsem se nijak bránit a on to schytá až se vrátím tím jsem si byla jistá. Vzteky jsem praštila do zdi a chvíli ještě stála venku, než jsem se rozhodla jít za Amekagem a doufat, že mě nevyhodí z funkce.
/přesun)

Ano, řekla jsem, že si potřebuji odpočinout a kde si člověk odpočine lépe než v baru?! Tááák dlouho jsem neseděla v pořádném baru, že mě to až dojalo, když jsem vstoupila dovnitř. Krása. Zhluboka jsem se nadechla a přistoupila k baru. Vyhoupla jsme se na stoličku a spokojeně vydechla. "Tak barmane...to nejlepší co tu máš!" Zahlásila jsem a přejela dlaní po pultíku. "Maminka je doma." Zahuhňala jsem a položila jsem hlavu na pult. Ach ta nostalgie, v téhle poloze přesně končily moje návštěvy baru. Barman na mě koukal jako na idiota ale což, dneska jsme měla dobrou náladu a nehodlala jsem si jí kazit. Když přede mě postavil skleničku zvedla jsem hlavu a vzala si skleničku. Přivřela jsem oči a s požitkem si přičichla. Ouuu Olízla jsem si rty a napila se. Kvalitní alkohol zaplavil mé chuťové pohárky a myslela jsem, že se zblázním. To na cestách jsem sice taky pila ale byly to hnusy z pidi hospod.
Postavila jsem skleničku zpět na pult a přiblble se usmívala, kdybych teď potkala někoho kdo mě zná tak si bude myslet, že jsem se vážně zbláznila nebo nedej bože změnila. Ale to teda vůbec! Byla jsem pořád taková jako dřív ale teď jsem prostě měla radost i z maličkostí. Však zítra už to budu zase já a lidi co mě naštvou budou litovat!

Chystala jsme se napít znova když na mě promluvil, cukla jsem sebou a chvíli na něj jen tak čuměla se skleničkou u rtů. Bože, ty mě máš nějak rád co? V duchu jsem se ušklíbla a položila skleničku na místo. "Ano, tohle je můj způsob odpočinku." Odpověděla jsem mu a přejela ho pohledem. "Takže...Amekage? Nebo ten druhý?" Nadzvedla jsem obočí, tehdy v kanceláři jsem mluvila spíš k němu než k tomu druhému, ale kdo se v tom má vyznat?! Mlčky jsem si ho prohlížela a čekala.

"Michi..a nevadí." Odpověděla jsem mu a nijak se nepozastavovala nad tím, že to zapomněl nebo nepostřehl. Já jsem si taky nikdy nic nepamatovala takže who cares... "No tak když nejsi Amekage tak mi tykej." Zakřenila jsem se a napila se. A on i kdyby byl Amekage tak by to bylo fuk, já bych mu tykala tak jako tak. Nešlo mi prostě přes jazyk, že bych měla vykat někoho kdo je přibližně stejně starý jako já. "A ty jsi?" Nadzvedla jsme obočí a dál ho sledovala.

Reikin.. Zopakovala jsme si jeho jméno v duchu abych si to lépe zapamatovala a věděla zítra kdo to vůbec je. I když možná se zase odrovnám tak, že nebudu vědět ani jak se jmenuji. Dala jsem si pramínek za ucho a opět se napila. "Ále..tak různě." Pokrčila jsem rameny. "Navštívila jsem všechny bývalé vesnice, potloukala se tak krajinou a hledala mír a klid v uši." Poslední slova ohledně míru jsem pronesla jako nějaký náboženský pošuk a pak se ušklíbla... "Vtip." Poznamenala jsem kdyby to nepoznal a naklonila hlavu na stranu. "Až na ty vesnice a potloukání se. Prostě klidný život, ale člověku se zasteskne po tomhle a tak no." Koukla jsem se na skleničku a pousmála se.

"Já kdybych musela dělat nějaké papíry tak mě asi jebne." Protočila jsem očima a zakroutila hlavou. Jedna to byla nuda a hlavně jsem byla nezodpovědná, takže by mě stejně někdo brzo vyrazil. Po tom co řekl jsem nadzvedla obočí a ušklíbla se. "Tak to ráda slyším...to, že se Amekage probral ale.. to jako si někam vyrazili nebo co? Rande kagů v důchodu?" Zasmála jsem se a napila se.

"Třeba jsi." Prohodila jsem a ušklíbla se. "Magoři většinou neví, že jsou magoři." Zazubila jsme se a dopila to co jsem měla ve skleničce. Houkla jsem na barmana a objednala si znova. Neměla jsem páru co mi to nalil ale bylo to sakra dobré. "Jasně, jasně budu si to pamatovat." Odkývala jsem mu to, jestli to byla pravda tak tu Amekageho budu potkávat asi často. Já jsem trávila v baru půlku svého života. Mezitím si někdo další přisedl k baru, věnovala jsem jí krátký pohled a pak se koukla zase na něj. "Jaký je vůbec Amekage? Myslím tím...je to nějaký pošuk co lpí na pravidlech nebo něco podobného?" Začala jsem zjišťovat jestli s ním budu mít problémy nebo ne.